Co je to krevní linie?

Nicole Rhodes (Rhodes’ Stockdogs)

BORDERHOLIC 32 – 1/2016

Občas se můžeme setkat se nepochopením některých výrazů, zvláště u začátečníků v chovu, kteří nemají dostatek znalostí a zkušeností, a kteří někde daný výraz zaslechli, ale ne zcela rozumí jeho přesnému významu. Případně se dokonce mohli setkat s nesprávným použitím daného výrazu, a pouze v šíření tohoto omylu pokračují. Titulek tohoto článku zní „Co je to krevní linie?“, ale věnovat se budeme více souvisejícím pojmům.
Když se mluví o krevní linii, můžeme mít na mysli psy, kteří mají v rodokmenu konkrétního předka, a nebo můžeme mluvit o linii jednoho chovatele. Pes je součástí chovatelské linie, pokud chovatel (nebo více spolupracujících chovatelů) vybíral chovné páry pro jednotlivé rysy po několik generací. Pokud je zapojeno více generací a chovatel se zaměřoval na specifické znaky, často zjistíme, že výsledky v dalších generacích jsou více předvídatelné. Očekávaný „typ“ psa je pak přesně stanoven a často je ostatními snadno rozpoznatelný pro svůj typický vzhled nebo pracovní metody.
Pořídit si psa a fenu a chovat na nich není linie! Výsledná štěňata jsou váš chov, ale ne vaší chovatelskou linií. Někteří psi mohou mít v sobě několik krevních linií, ale neměli by být považováni za příslušníky konkrétní linie, pokud sami nebyli součástí výběrových kritérií chovatele dané linie. Jediné křížení provedené jinak, než jak by to udělal chovatel dané linie, může zcela změnit typ „výsledného“ psa. Také bychom neměli pouze na základě pohledu do rodokmenu tvrdit, že daný pes je z konkrétní linie jen proto, že se jméno chovatele objevuje několik generací zpátky, a už vůbec ne jen proto, že se toto jméno objeví na posledním řádku! Bylo by to v lepším případě hloupé a svědčící o neinformovanosti autora výroku, v horším případě naprostá lež při inzerci vlastního psa.
Podívejme se tedy do průkazu původu a proberme co tam vidíme…

ČTENÍ RODOKMENU:
Zde je průkaz původu mého psa jménem Bart. Průkaz původu American Border Collie Association nám dává docela dost informací, dokud se nedostaneme až za prarodiče – dále už je zde uveden pouze majitel psa v době, kdy byl ten průkaz původu vyroben, namísto jeho chovatele. Informace které z tohoto dokumentu můžeme získat jsou také omezeny tím, koho známe. Například, Deborah Meier a Waybe Bamber jsou dva lidé, kteří spolu spolupracují za účelem chovu a selekce psů. Pokud bych je neznala, mohla bych se mylně domnívat, že se jedná o dva naprosto odlišné chovatele, a ne o jednu chovatelskou stanici.

Tento dokument nám říká, že Wayne a Deborah vlastnili psy jménem Jake a Vicki, kteří spolu měli štěně jménem Ricky. Takže bychom mohli říct, že Ricky pochází z chovu Wayne a Deborah. Nemůžeme říct, že to je jejich linie, protože přestože vybrali Rickyho rodiče, ani jedno ze spojení, ze kterých pochází Jake a Vicki, nebylo jejich výběrem. Následně Wayne a Deborah použili Rickyho na nakrytí Tory, a tím vznikl Bart. Bart tedy pochází z jejich chovu, ale současně už můžeme říct, že je první generací jejich krevní (chovatelské) linie. Je zde již několik generací selekce, o kterou se daný chovatel snaží. Na stanovení skutečně konzistentního typu je ale potřeba ještě více generací.
Abychom získali přesnou představu o Bartových předcích a jaké krevní linie nebo kritéria selekce byly vybrány, musíme použít jiný zdroj informací. Pro hledání hlouběji v minulosti často doporučuji online databázi The International Border Collie Association (http://cloud.easypedigreedb.com
/ibca/195). Informace zde uvedené nejsou vždy na 100% přesné, protože jsou ručně zadávané z mnoha různých zdrojů, nicméně přesto to může být užitečné. Tato databáze nám ukáže nejenom majitele, ale i chovatele každého psa (pokud je tato informace k dispozici), a někdy i datum narození a barvu.
Pokud se podíváme na Bartova otce Rickyho (Ricky ABC 342477), můžeme velmi rychle určit, že jeho otec Jake patří do linie Pete Carmichaela. Vidíme, že se podílel na nejméně čtyřech generacích, a možná i více, pokud bychom se podívali dále do minulosti.
Na straně Rickyho matky Vicki nevidíme na první pohled žádnou jednoznačnou linii. Můžeme říci, že její babička Meg se zdá být součástí linie Nyle Sealinea, a že rodina Kuykendallových se podílela na straně dědečka (neznám tuto rodinu tak dobře, abych dokázala říct, zda při selekci spolupracovali, vzhledem k tomu, že je zde uvedeno hned několik Kuykendallů). Je zde tedy patrná chovatelská linie na obou stranách rodokmenu Vicki, ale ona sama není výsledkem chovatelské liniové selekce.
Podíváme-li se na Bartovu matku Tory (Tory ABC 323476), můžeme vidět, že její otec Pete je z linie Toma Forrestera. Tory sama a strana její matky je trochu komplikovanější. Můžeme zde nalézt jméno McCall v několika různých generacích, ale nestačí to k tomu, abychom to nazvali jejich linií. Tory sama pochází z McCallovic chovu, ale chovatel její matky Jessie byl někdo jiný. Otec Jessie, Katch, byl v majetku McCallových. Jessie je tedy možná „připouštěcím poplatkem“, tedy štěnětem, které majitel krycího psa dostal namísto peněz za krytí, a nikoliv konkrétním výběrem McCallových. Sám Katch je dost možná také „připouštěcím poplatkem“, protože jeho otec byl v majetku McCallových, narozdíl od jeho matky. Je možné, že McCallovi spolupracovali s ostatními chovateli na selekci těchto psů, ale s informacemi které máme můžeme dojít pouze k závěru, že Tory je z jejich chovu, nikoliv linie.

ZALOŽENÍ LINIE
Existují lidé, kteří odchovali mnoho generací psů, ale nikdy nevytvořili rozpoznatelnou linii; pouze chovali psy, ale neselektovali typ! Rozpoznat různé znaky u psa a feny vyžaduje pečlivé zvážení a poctivost k sobě samému, stejně tak důsledná selekce těchto znaků u výsledných štěňat. Zabere to mnoho generací, mnoho štěňat, nějaké úspěchy, spoustu neúspěchů, a pravděpodobně i nějaké příbuzenské křížení (imbreeding), abychom vytvořili rozpoznatelný typ. O to obtížnější je selekce, pokud vybíráme na základě pracovních schopností – je třeba počkat, dokud štěně není dost staré, aby bylo poznat co je v něm – tedy mnohem déle než při selekci na základě fyzických rysů. Jen málo lidí má čas a prostředky, aby se tomu mohli dostatečně věnovat. Problém je, že většina chovatelů nemá za cíl vytvoření skutečné linie. Jsou jednoduše šťastní, když odchovají nějaké použitelné psy.

Pár věcí k zamyšlení, pokud byste chtěli vytvořit linii:

  1. Mějte jasnou představu o tom co chcete vytvořit. Pokud nedokážete rozpoznat, co chcete, nikdy to nenaleznete.
  2. Kontrolujte jednotlivé znaky daného psa. Naučte se rozpoznávat jednotlivé kousky, které tvoří celý balíček. Stejné chování nemusí mít stejnou příčinu u různých psů! Proniknout do problematiky může pomoci knížka od autora Tully Williams s názvem „Working Sheepdogs – A Practical Guide to Breeding, Training, and Handling“. To se týká i těch, kteří chtějí chovat psy ke kravám; řeší typické pracovní metody psa a zda se hodí pro práci s ovcemi nebo dobytkem.
  3. Buďte důslední! Spojení dvou psů kteří „dobře pracují“ vám nepřinese požadovaný výsledek, pokud oba psi „dobře pracují“ se zcela odlišnými metodami. Křížení podobných pracovních metod bude mít mnohem pravděpodobněji za následek stejné schopnosti i u štěňat. Dejte pozor na zdvojnásobení znaků, které nechcete.
  4. Ponechání jednoho štěněte a prodej ostatních po odstavení vám jen málokdy dá jasný obrázek o tom, co vzniklo z daného spojení. Rozdílná prostředí a schopnosti handlera mohou přinést opravdu velmi odlišné výsledky. Dejte si také pozor na to, zda je popis majitele opravdu relevantní. Různí lidé vidí a popisují věci velmi odlišně. Pes, kterého někdo popíše jako „nejlepší na světě!“ může být někým jiným popsán jako „ten nejvíc bezcenný odpad, jaký jsem kdy viděl“.
  5. Nevzdávejte se, ale nebojte se jednou se vzdát. To si protiřečí, já vím. Někdy to musíme zkoušet dál, vybírat jiná spojení, zkoušet spojení znovu, pokračovat v generaci, i když to není přesně podle našich představ, a doufat, že další už bude blíže našemu ideálu. Tady přichází ten bod, kdy si musíme uvědomit, že něco nefunguje, a změnit směr, vrátit se zpět, nebo dokonce začít znovu.
  6. Buďte k sobě upřímní. Někdy naši nejoblíbenější psi nejsou tím úplně nejlepším příkladem toho, co by mělo být v chovu. Pokud si myslíte, že váš pes něco zvládne, běžte to dokázat, nestavte chov na domněnkách bez důkazů. Kdyby přání byly koňmi, mohli by žebráci jezdit, a tak podobně. Pokud se chystáte spojit průměrné psy, nepředstavujte štěňata jako něco, co nejsou. Nebo ještě lépe, nechte si je všechny a pozorujte, jestli mezi nimi není to, které by splnilo vaše očekávání.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *