Import EU – vzteklina

BORDERHOLIC 32 – 1/2016

Rozhodnutí Členských Států týkající se použití výjimky ohledně podmínky očkování proti vzteklině u mladých psů a koček

Členské Státy mají možnost zvážit, zda umožní na své území vstup mladých psů, koček a fretek“, tzn. psů, koček a fretek, kteří jsou:

  1. mladší 12 týdnů a nebyli očkováni proti vzteklině
  2. ve věku 12-16 týdnů a již byli očkováni proti vzteklině, ale dosud nejsou plně chráněni (tj. nebyl splněn požadavek doby počátku platnosti u očkování proti vzteklině).

Mladí psi, kočky a fretky mohou být přesouváni:

  1. do Členského Státu z jiného Členského Státu pro nekomerční účely v souladu s Článkem 7 Nařízení (EU) č. 576/2013 (viz výjimky)
  2. do Členského Státu ze třetí země pro nekomerční účely v souladu s Článkem 11 Nařízení (EU) č. 576/2013 (viz výjimky)
  3. za účelem obchodu v souladu s Článkem 10 Směrnice 92/65/EEC (viz výjimky) 

Mladí psi, kočky a fretky nemohou být přesouváni za účelem importu.

VÝJIMKY ohledně očkování proti vzteklině:

Členské Státy mohou povolit na své území vstup mladých psů, koček a fretek, kteří jsou mladší než 12 týdnů a nebyli dosud očkováni proti vzteklině, nebo kteří jsou ve věku 12-16 týdnů a již byli očkováni proti vzteklině, ale dosud neuplynulo 21 dní od dokončení základní vakcinace proti vzteklině.

V takovém případě musí být zvířata doprovázena:

  1. prohlášením majitele (vypracovaném v souladu se vzorem stanoveným v Části 1 Přílohy I Nařízení (EU) č. 577/2013) přiloženým k cestovnímu pasu zvířete v zájmovém chovu o tom, že od narození až do doby přesunu zvířata nebyla v kontaktu s volně žijícími zvířaty druhů, které jsou náchylné na vzteklinu, nebo
  2. jejich matkou, na které jsou stále závislé, z jejíhož pasu je prokazatelné, že matka byla před jejich narozením očkována platnou vakcínou proti vzteklině

Vezměte prosím na vědomí, že:

  1. ANO“ znamená „Souhlasím se vstupem mladých psů a koček na území státu.“;
  2. NE“ znamená „Odmítám vstup mladých psů a koček na území státu.“
ČLENSKÝ
STÁT
Článek 7
Nařízení (EU)
č. 576/2013
Článek 11
Nařízení (EU)
č. 576/2013
Článek 10
Směrnice 92/65/EEC
BELGIE NE NE NE
BULHARSKO ANO NE ANO
ČESKÁ
REPUBLIKA
ANO ANO ANO
DÁNSKO ANO ANO ANO
ESTONSKO ANO ANO ANO
FINSKO ANO NE ANO
FRANCIE NE NE NE
CHORVATSKO ANO NE ANO
IRSKO NE NE NE
ITÁLIE NE NE NE
KYPR NE NE NE
LITVA ANO ANO ANO
LOTYŠSKO NE NE NE
LUCEMBUR-
SKO
ANO NE NE
MAĎARSKO NE NE NE
MALTA NE NE NE
NĚMECKO NE NE NE
NIZOZEMÍ NE NE NE
POLSKO NE NE NE
PORTUGAL-
SKO
NE NE NE
RAKOUSKO ANO ANO ANO
RUMUNSKO ANO NE ANO
ŘECKO NE NE NE
SLOVENSKO ANO NE ANO
SLOVINSKO ANO NE ANO
SPOJENÉ
KRÁLOVSTVÍ
NE NE NE
ŠPANĚLSKO NE NE NE
ŠVÉDSKO NE NE NE
ŠVÝCARSKO ANO ANO ANO
NORSKO NE NE NE

Co je to krevní linie?

Nicole Rhodes (Rhodes’ Stockdogs)

BORDERHOLIC 32 – 1/2016

Občas se můžeme setkat se nepochopením některých výrazů, zvláště u začátečníků v chovu, kteří nemají dostatek znalostí a zkušeností, a kteří někde daný výraz zaslechli, ale ne zcela rozumí jeho přesnému významu. Případně se dokonce mohli setkat s nesprávným použitím daného výrazu, a pouze v šíření tohoto omylu pokračují. Titulek tohoto článku zní „Co je to krevní linie?“, ale věnovat se budeme více souvisejícím pojmům.
Když se mluví o krevní linii, můžeme mít na mysli psy, kteří mají v rodokmenu konkrétního předka, a nebo můžeme mluvit o linii jednoho chovatele. Pes je součástí chovatelské linie, pokud chovatel (nebo více spolupracujících chovatelů) vybíral chovné páry pro jednotlivé rysy po několik generací. Pokud je zapojeno více generací a chovatel se zaměřoval na specifické znaky, často zjistíme, že výsledky v dalších generacích jsou více předvídatelné. Očekávaný „typ“ psa je pak přesně stanoven a často je ostatními snadno rozpoznatelný pro svůj typický vzhled nebo pracovní metody.
Pořídit si psa a fenu a chovat na nich není linie! Výsledná štěňata jsou váš chov, ale ne vaší chovatelskou linií. Někteří psi mohou mít v sobě několik krevních linií, ale neměli by být považováni za příslušníky konkrétní linie, pokud sami nebyli součástí výběrových kritérií chovatele dané linie. Jediné křížení provedené jinak, než jak by to udělal chovatel dané linie, může zcela změnit typ „výsledného“ psa. Také bychom neměli pouze na základě pohledu do rodokmenu tvrdit, že daný pes je z konkrétní linie jen proto, že se jméno chovatele objevuje několik generací zpátky, a už vůbec ne jen proto, že se toto jméno objeví na posledním řádku! Bylo by to v lepším případě hloupé a svědčící o neinformovanosti autora výroku, v horším případě naprostá lež při inzerci vlastního psa.
Podívejme se tedy do průkazu původu a proberme co tam vidíme…

ČTENÍ RODOKMENU:
Zde je průkaz původu mého psa jménem Bart. Průkaz původu American Border Collie Association nám dává docela dost informací, dokud se nedostaneme až za prarodiče – dále už je zde uveden pouze majitel psa v době, kdy byl ten průkaz původu vyroben, namísto jeho chovatele. Informace které z tohoto dokumentu můžeme získat jsou také omezeny tím, koho známe. Například, Deborah Meier a Waybe Bamber jsou dva lidé, kteří spolu spolupracují za účelem chovu a selekce psů. Pokud bych je neznala, mohla bych se mylně domnívat, že se jedná o dva naprosto odlišné chovatele, a ne o jednu chovatelskou stanici.

Tento dokument nám říká, že Wayne a Deborah vlastnili psy jménem Jake a Vicki, kteří spolu měli štěně jménem Ricky. Takže bychom mohli říct, že Ricky pochází z chovu Wayne a Deborah. Nemůžeme říct, že to je jejich linie, protože přestože vybrali Rickyho rodiče, ani jedno ze spojení, ze kterých pochází Jake a Vicki, nebylo jejich výběrem. Následně Wayne a Deborah použili Rickyho na nakrytí Tory, a tím vznikl Bart. Bart tedy pochází z jejich chovu, ale současně už můžeme říct, že je první generací jejich krevní (chovatelské) linie. Je zde již několik generací selekce, o kterou se daný chovatel snaží. Na stanovení skutečně konzistentního typu je ale potřeba ještě více generací.
Abychom získali přesnou představu o Bartových předcích a jaké krevní linie nebo kritéria selekce byly vybrány, musíme použít jiný zdroj informací. Pro hledání hlouběji v minulosti často doporučuji online databázi The International Border Collie Association (http://cloud.easypedigreedb.com
/ibca/195). Informace zde uvedené nejsou vždy na 100% přesné, protože jsou ručně zadávané z mnoha různých zdrojů, nicméně přesto to může být užitečné. Tato databáze nám ukáže nejenom majitele, ale i chovatele každého psa (pokud je tato informace k dispozici), a někdy i datum narození a barvu.
Pokud se podíváme na Bartova otce Rickyho (Ricky ABC 342477), můžeme velmi rychle určit, že jeho otec Jake patří do linie Pete Carmichaela. Vidíme, že se podílel na nejméně čtyřech generacích, a možná i více, pokud bychom se podívali dále do minulosti.
Na straně Rickyho matky Vicki nevidíme na první pohled žádnou jednoznačnou linii. Můžeme říci, že její babička Meg se zdá být součástí linie Nyle Sealinea, a že rodina Kuykendallových se podílela na straně dědečka (neznám tuto rodinu tak dobře, abych dokázala říct, zda při selekci spolupracovali, vzhledem k tomu, že je zde uvedeno hned několik Kuykendallů). Je zde tedy patrná chovatelská linie na obou stranách rodokmenu Vicki, ale ona sama není výsledkem chovatelské liniové selekce.
Podíváme-li se na Bartovu matku Tory (Tory ABC 323476), můžeme vidět, že její otec Pete je z linie Toma Forrestera. Tory sama a strana její matky je trochu komplikovanější. Můžeme zde nalézt jméno McCall v několika různých generacích, ale nestačí to k tomu, abychom to nazvali jejich linií. Tory sama pochází z McCallovic chovu, ale chovatel její matky Jessie byl někdo jiný. Otec Jessie, Katch, byl v majetku McCallových. Jessie je tedy možná „připouštěcím poplatkem“, tedy štěnětem, které majitel krycího psa dostal namísto peněz za krytí, a nikoliv konkrétním výběrem McCallových. Sám Katch je dost možná také „připouštěcím poplatkem“, protože jeho otec byl v majetku McCallových, narozdíl od jeho matky. Je možné, že McCallovi spolupracovali s ostatními chovateli na selekci těchto psů, ale s informacemi které máme můžeme dojít pouze k závěru, že Tory je z jejich chovu, nikoliv linie.

ZALOŽENÍ LINIE
Existují lidé, kteří odchovali mnoho generací psů, ale nikdy nevytvořili rozpoznatelnou linii; pouze chovali psy, ale neselektovali typ! Rozpoznat různé znaky u psa a feny vyžaduje pečlivé zvážení a poctivost k sobě samému, stejně tak důsledná selekce těchto znaků u výsledných štěňat. Zabere to mnoho generací, mnoho štěňat, nějaké úspěchy, spoustu neúspěchů, a pravděpodobně i nějaké příbuzenské křížení (imbreeding), abychom vytvořili rozpoznatelný typ. O to obtížnější je selekce, pokud vybíráme na základě pracovních schopností – je třeba počkat, dokud štěně není dost staré, aby bylo poznat co je v něm – tedy mnohem déle než při selekci na základě fyzických rysů. Jen málo lidí má čas a prostředky, aby se tomu mohli dostatečně věnovat. Problém je, že většina chovatelů nemá za cíl vytvoření skutečné linie. Jsou jednoduše šťastní, když odchovají nějaké použitelné psy.

Pár věcí k zamyšlení, pokud byste chtěli vytvořit linii:

  1. Mějte jasnou představu o tom co chcete vytvořit. Pokud nedokážete rozpoznat, co chcete, nikdy to nenaleznete.
  2. Kontrolujte jednotlivé znaky daného psa. Naučte se rozpoznávat jednotlivé kousky, které tvoří celý balíček. Stejné chování nemusí mít stejnou příčinu u různých psů! Proniknout do problematiky může pomoci knížka od autora Tully Williams s názvem „Working Sheepdogs – A Practical Guide to Breeding, Training, and Handling“. To se týká i těch, kteří chtějí chovat psy ke kravám; řeší typické pracovní metody psa a zda se hodí pro práci s ovcemi nebo dobytkem.
  3. Buďte důslední! Spojení dvou psů kteří „dobře pracují“ vám nepřinese požadovaný výsledek, pokud oba psi „dobře pracují“ se zcela odlišnými metodami. Křížení podobných pracovních metod bude mít mnohem pravděpodobněji za následek stejné schopnosti i u štěňat. Dejte pozor na zdvojnásobení znaků, které nechcete.
  4. Ponechání jednoho štěněte a prodej ostatních po odstavení vám jen málokdy dá jasný obrázek o tom, co vzniklo z daného spojení. Rozdílná prostředí a schopnosti handlera mohou přinést opravdu velmi odlišné výsledky. Dejte si také pozor na to, zda je popis majitele opravdu relevantní. Různí lidé vidí a popisují věci velmi odlišně. Pes, kterého někdo popíše jako „nejlepší na světě!“ může být někým jiným popsán jako „ten nejvíc bezcenný odpad, jaký jsem kdy viděl“.
  5. Nevzdávejte se, ale nebojte se jednou se vzdát. To si protiřečí, já vím. Někdy to musíme zkoušet dál, vybírat jiná spojení, zkoušet spojení znovu, pokračovat v generaci, i když to není přesně podle našich představ, a doufat, že další už bude blíže našemu ideálu. Tady přichází ten bod, kdy si musíme uvědomit, že něco nefunguje, a změnit směr, vrátit se zpět, nebo dokonce začít znovu.
  6. Buďte k sobě upřímní. Někdy naši nejoblíbenější psi nejsou tím úplně nejlepším příkladem toho, co by mělo být v chovu. Pokud si myslíte, že váš pes něco zvládne, běžte to dokázat, nestavte chov na domněnkách bez důkazů. Kdyby přání byly koňmi, mohli by žebráci jezdit, a tak podobně. Pokud se chystáte spojit průměrné psy, nepředstavujte štěňata jako něco, co nejsou. Nebo ještě lépe, nechte si je všechny a pozorujte, jestli mezi nimi není to, které by splnilo vaše očekávání.

Křížem krážem barevnými pigmenty a genetikou základních barev BOC

Veronika Tvrdá

BORDERHOLIC 32 – 1/2016

Border collie patří k plemenům s velmi variabilním zbarvením. Povolena je takřka jakákoliv barevná kombinace. Nesmí však převládat bílá; ta více či méně kopíruje tzv. irský vzor.
Barvy srsti jsou tvořeny dvěma pigmenty (černým a žlutým), případně jejich absencí vzniká bílá. Platí, že světlejší barva překrývá tu tmavou – takže nejsou barevné plochy na bílém pozadí, ale bílé znaky na barevném. Podobně žlutý pigment překrývá černý.
Oba pigmenty mohou nabývat několika různých odstínů. Žlutý feomelanin zabarvuje srst od světlounce krémové (štěňata na první pohled někdy vypadají skoro bílá) přes žlutou, oranžovou až po mahagonovou (viz např. u irského setra). U border collií se intenzita žlutého pigmentu nijak neřeší ani nerozlišuje.
Černý pigment se nazývá eumelanin, ovlivňuje barvu srsti a sliznic. Působením různých genů se dá měnit jeho zabarvení na hnědou, modrou či lila. Speciálním případem “ředění” eumelaninu je merle. Tento gen způsobuje, že v srsti vznikají oblasti snížené pigmentace (pigmentu se produkuje méně). Ty se střídají se skvrnami plné pigmentace (tzv. plotny). Pokud by gen pro merle zdědil pes od obou rodičů, pak hovoříme o double merle. Na většině plochy těla by došlo k úplné ztrátě schopnosti produkovat pigment – což může způsobit celou řadu dalších potíží, nejčastěji slepotu či hluchotu. Proto je u nás křížení dvou merle jedinců zakázáno!

Jednoduché barvy
Zpátky k základním barvám. Pes může být jednobarevný anebo mít pigmenty oba. Čistě žlutý je pes, který nese dvě recesivní alely “e”. Taková barva se nazývá australská červená (synonymum ee-red) a typickým představitelem této barvy je zlatý retrívr. Pokud má pes alespoň jednu dominantní alelu E, na zbarvení se bude více či méně podílet eumelanin.
Chceme-li jednobarevného psa bez příměsi žlutého pigmentu, musí nést alespoň jednu alelu dominantní černé – K. Ta blokuje produkci feomelaninu. Srst se tedy barví pouze černým barvivem. Na něj můžou působit dva geny, B (brown, hnědá) a D (dilution, modrá). Pro oba platí, že je pes musí zdědit od obou rodičů. Má-li jenom jednu kopii, pes je pouze (genetickým) nositelem této barvy. Zbarvení lila se získá působením hnědé a modré současně. Všechny tyto čtyři “základní” barvy (černá, modrá, hnědá, lila) lze obohatit o merle gen (názvy zbarvení jsou pak blue merle, slate merle, red merle a lila merle). Dohromady je to tedy zatím devět zbarvení, u nichž figuruje pouze jeden pigment (4x základní barva, 4x merle, 1x australská červená).

Blue merle (Absolute Winner
Nica Bohemica)

Složené barvy
Pokud pes nenese ani jednu kopii dominantní černé (K), o slovo se přihlásí i druhý pigment – feomelanin.
Existuje nepřeberné množství možností, jak se může vzájemné působení těchto dvou pigmentů projevit. V zásadě se buďto pruhovaně míchají po celém těle (brindle neboli žíhání), nebo jsou od sebe víceméně oddělené (sable, pálení) anebo se střídají i v rámci každého samostatného chlupu (vlčí zbarvení – aguti, typický třeba elkhound). U borderek se s žíháním střetneme zřídka, aguti je ještě vzácnější. Proto je můžeme z tohoto článku vynechat a zaměřit se na podstatně běžnější barvy – sable a pálení.
Jakmile jsou dveře otevřené pro produkci obou pigmentů (tedy je přítomná aspoň jedna dominantní alela E, současně není přítomná dominantní alela K), naše pozornost se může stočit na lokus A. Ten určuje, kde a jak se oba pigmenty produkují. Dohromady jsou známé minimálně čtyři základní varianty tohoto genu (označují se indexovým písmenkem), u borderek se v zásadě objevují dvě – sable a pálení. Sable “ay” je dominantní. Stačí zdědit ji jen od jednoho rodiče a srst psa bude z většiny zbarvená žlutým feomelaninem. Někdy může vypadat k nerozeznání od australské červené. Rozdíl bývá na první pohled vidět na čenichu – nosní houba ee-red psů má tendenci pigment ztrácet, působí “vyrudle”. Pouze sable si udrží čistě černý (modrý, hnědý, lila) nos a ve stejné barvě lze také najít aspoň sem tam nějaký chlup po těle. Jestliže pes od obou rodičů zdědí “at”, bude pálený (anglicky tan). Žlutá srst se omezí na znaky v oblasti hlavy, tlapek, hrudníku – typickým představitelem je třeba dobrman. Narozdíl od něj se můžou borderky lišit co do intenzity žlutého odstínu i tvarů pálených znaků, zejména na hlavě bývá značná variabilita v rozsahu žluté i do ní zasahující černé masky.

Modrá (Ailin z Keblických strání)

Aby toho nebylo málo, existují další mezistupně. U většiny z nich ani není přesně jasné, jak jsou vlastně geneticky tvořené. Pálení se může rozlézt a z původně krásně trikolorního novorozence vyroste dospělý pes připomínající svým zbarvením německého ovčáka – tato varianta pálení se nazývá sedlová. Černá srst může postupně zesvětlat a v dospělosti ponechat světlou podsadu (často se lze setkat s označením dark sable nebo seal s pálením – ani jedno není úplně přesné, nicméně genetická podstata je zatím neznámá). V případě nejasností lze psa kdykoliv geneticky otestovat.

Sable (Feel Free Mintaka)

Závěr
Genetika umí být ošemetná a v případě tak složitého procesu, jakým je produkce pigmentu, je v podstatě nemožné obsáhnout všechny varianty a možnosti. V tomto článku jsem se zaměřila na úplný základ tvorby základních typů zbarvení dle působících genů. Dohromady jich je 25 – 4x základní barva / s pálením / sable, 4x merle / s pálením / sable, 1x ee-red. Kdo chce, může ještě dále násobit třeba přítomností tečkování v bílé srsti (platí, že heterozygot je tečkovaný mírně, homozygot rozsáhle) nebo započítat i spornější zbarvení jako seal nebo falešné pálení. To už by však přesahovalo rámec tohoto článku. Doufám, že pomůže osvětlit fungování genetiky ve zbarvení border collií.

Více podrobnějších informací naleznete na „barevném“ webu barvy.weebly.com .

Genetický profil psů

Co je genetický profil
Genetický profil psa je soubor DNA znaků, charakteristický výhradně pro daného jedince. V angličtině se používá velmi výstižný termín DNA fingerprint vyjadřující, že se jedná o obdobně nezaměnitelný identifikační prostředek, jakým je otisk prstu. Je to tedy jednoznačná celoživotní identifikace každého jedince a díky tomu má v chovatelské praxi celou řadu uplatnění.

K čemu určení genetického profilu slouží

1 ) Ověření rodičovství
Genetický profil je spolehlivým nástrojem k určování rodičovství. Vznikají-li jakékoliv pochybnosti o tom, zda je štěně skutečně potomkem rodičů, které uvádí chovatel, stačí porovnat jejich profily. Případně dojde-li k nežádoucímu překrytí hárající feny dvěma psy, je možné jednoznačně určit, kdo je otcem narozených štěňat. U psů se v tomto případě velmi často stává, že vrh je smíšený a část vrhu je otce jednoho, část toho druhého.
Možnost ověření rodičovství už dnes běžně využívají i kynologické kluby předtím, než vydají průkaz původu.

2 ) Nejspolehlivější identifikace
Trend současné doby jasně směřuje k co nejjednoznačnější identifikaci. Tetování se může stát časem nečitelné a čip se může ztratit nebo prostě přestat fungovat. S pomocí genetického profilu lze totožnost psa kdykoliv znovu ověřit. V případě nalezení ztraceného nebo odcizeného psa to výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že se šťastně vrátí ke svému majiteli. Přestane-li fungovat čip, kterým je pes označen, je velmi snadné prokázat jeho identitu ověřením genetického profilu. Přečipování se tak obejde bez zdlouhavého a problematického ověřování.

3 ) Určení otce při inseminaci
Umělé oplodnění s sebou ze své podstaty nese zvýšené riziko, že otcem může být úplně jiný samec, než je uváděno. Právě kvůli rozšířenosti inseminací je genetické profilování již delší dobu povinné u hospodářských zvířat a ukázalo se jako velmi užitečné. Rovněž v kynologických kruzích bývá zvykem určovat genetický profil spermatu, které se uchovává a používá k inseminaci. Jeho porovnáním s profily štěňat narozených z umělého oplodnění tak můžete zkontrolovat, zda pocházejí skutečně od deklarovaného otce.

4 ) Potvrzení „clear po rodičích“
V dnešní době bohužel mnoho plemen psů trpí určitými recesivně dědičnými chorobami. Proto, aby se předešlo narození postižených jedinců, je u mnoha chorob chovatelům k dispozici testování přítomnosti zodpovědné nežádoucí mutace. Hrozí totiž nebezpečí, že ačkoliv oba rodiče jsou klinicky zdraví, můžou být skrytými přenašeči. Při křížení dvou přenašečů se projeví příznaky choroby u 25% jejich potomků. Pokud ale vyjdou testy rodičů negativně, uvádí se u štěňat, že jsou „clear po rodičích” nebo „normal po rodičích”, a je samotné už není třeba na danou chorobu vyšetřovat. Nicméně i zde se vyplatí prověřovat. Pouhé tvrzení, že je štěně „clear po rodičích“, samo o sobě postrádá průkaznost. Je potřeba důkaz, že je chovný pár skutečně zdravý (výsledky genetických testů rodičů) a že se opravdu jedná o rodiče štěněte (potvrzení o parentitě na základě genetických profilů rodičů a potomka).

5 ) Výběr optimálního chovného páru
Hledání optimálního chovného páru bývá často náročným úkolem.
Vhodní jedinci se vybírají na základě mnoha faktorů, mezi něž se řadí standard plemene, zdraví, temperament, pracovní schopnosti či vzhled. Přesto na konci takto náročného výběrového procesu může být hned několik shodně kvalitních kandidátů. V takovém případě pomůže rozhodnout porovnání genetických profilů, které posoudí míru příbuznosti vybraných psů a feny. Cílem je vždy vnést do chovu co nejvíc nové krve, takže je třeba, aby profily byly co nejrozdílnější.

Jak vypadá výsledek genetického profilu
Genetický profil je stanoven odečtením hodnot STR markerů. STR markery jsou specifické opakující se motivy v DNA, které jsou velmi variabilní a právě proto jsou vhodné pro určení identity jedince. Na světě existují dva různé typy stanovení STR markerů – dle ISAG (International Society for Animal Genetics) a dle AKC (American Kennel Club). Na základě obou lze zvířata jednoznačně identifikovat, nelze je však navzájem srovnávat. V Evropě je preferováno stanovení genetického profilu dle ISAG. Na obrázku č. 1 je výsledná zpráva genetického profilu – byly určeny hodnoty u dvou alel všech 22 TR markerů dle ISAG.

Jak je to s parentitou
Určení parentity, tedy určení rodičovství, je možné právě díky porovnání jednotlivých genetických profilů matky, otce a potomků. Potomek má ve svém genetickém profilu ve všech markerech jednu alelu od otce a jednu od matky. Vždy se tedy s jedním rodičem musí shodnout v jedné hodnotě daného markeru a s druhým rodičem v druhé hodnotě daného markeru, aby byly profily kompatibilní. Je-li profil potomka ve všech markerech současně kompatibilní s oběma rodiči, je rodičovství potvrzeno.
Jako příklad si můžeme uvést hodnoty možných zděděných alel u potomka od rodičů v jednom markeru – makeru INRA 21, viz tabulka č.1.
Je-li výsledek profilu potomka v markeru INRA 21 93/95, 93/101, 95/95 nebo 95/101 je kompatibilní současně s udanou matkou 95/101 a otcem 93/95.

K čemu genetický profil neslouží
Genetický profil neslouží k posouzení zdravotních, vizuálních nebo schopnostních předpokladů testovaných psů. Nelze z něj vyčíst informaci o přítomnosti či nepřítomností kauzálních mutací dědičných onemocnění.

Jak odebrat vzorek pro určení genetického profilu v laboratoři Genomia
Analýza určení genetického profilu je velice citlivá na kvalitu DNA, proto laboratoř preferuje vzorky krve odebrané nesrážlivě do EDTA. Vzorek stěru sliznice ústní dutiny lze použít, musí být však velmi dobře provedený, dle instrukcí laboratoře.
Proto, aby byl genetický profil prokazatelný a nenapadnutelný, je vhodné na odběr zajít za veterinárním lékařem. Ten kromě odběru krve či stěru ústní dutiny provede i kontrolu identifikace zvířete – zkontroluje číslo čipu nebo tetování jedince. Kontrolu identifikace potvrdí svým podpisem a razítkem na speciální formulář, který je následně zaslán do laboratoře spolu se vzorkem. Je možné přijít se psem na odběr osobně do laboratoře – školenými pracovníky bude odebrán stěr sliznice ústní dutiny a zkontrolována identifikace jedince. Informace o potvrzeném odběru je uvedena ve zprávě o výsledku genetického profilu.

Ceny vyšetření genetického profilu v laboratoři Genomia
Cena stanovení genetického profilu je 1030 Kč. V případě, že je zákazník členem klubu registrovaného v laboratoři Genomia, je cena snížena o 10 % na 927 Kč za stanovení DNA profilu – zákazník musí objednat online a do poznámky k objednávce zapsat své členské číslo.
Zákazník si může vytvořit online objednávku na webových stránkách laboratoře: www.genomia.cz/cz/test/dog-dna-profile/ nebo může vyplnit papírový formulář „Žádanka pes“, který je ke stažení: www.genomia.cz/cz/homepage/forms/ a ten odeslat do laboratoře spolu se vzorkem (zpracování papírové žádanky je zpoplatněno 35,- Kč).

Po obdržení online objednávky nebo papírové žádanky je zákazník informován o ceně testu a způsobu platby. Platit je možné bankovním převodem, kartou (prostřednictvím služby paypal), hotově v laboratoři, případně dobírkou (poplatek za dobírku a poštovné činí 140,-).
Zákazník je emailem informován o přijetí vzorku laboratoří. Doba zpracování vzorku a vyhotovení výsledku genetického profilu je až 14 pracovních dnů. Zprávy jsou zákazníkovi zaslány e-mailem v českém a anglickém jazyce v pdf formátu. Poplatek za zprávy zaslané poštou je 50,- Kč za zásilku. Platí-li zákazník dobírkou, zasíláme zprávy pouze poštou, nikoli e-mailem.

Odeslání vzorku do laboratoře
Vzorek je možné odeslat obyčejnou či doporučenou poštou na adresu laboratoře:
Genomia
Janáčkova 51
323 00 Plzeň
laborator@genomia.cz
tel: 373749999
www.genomia.cz

Doplnění redakce
Do členské schůze na jaře 2020, na které proběhne hlasování o povinném předložení genetických profilů při bonitaci, nabízí Spolek BCCCZ příspěvek ve výši 200,- Kč za každý poskytnutý genetický profil FCI border kolie podle ISAG.

Co nám poví rodokmen

Ing. Emil Krupa, Ph.D., Ing. Alena Svitáková, VÚŽV v.v.i. Praha

BORDERHOLIC 32 – 1/2016

Pod pojmem rodokmen většina z nás rozumí seznam všech předků nějakého jedince. Ano, to je sice pravda, ale na rodokmen se dá pohlížet i z hlediska populace celého plemene. V takovém případě jde o seznam všech jedinců daného plemene obvykle seřazených od nejstaršího po nejmladšího jedince. Jde vlastně o seřazený seznam všech jedinců a jejich rodičů. S použitím takovéhoto seznamu jedinců je možné pak hodnotit celou populaci plemene z hlediska historického jejího vývoje. A nejen to. Rodokmen je důležitý i proto, že díky němu můžeme populaci jakéhokoli hodnotit i z hlediska genetické variability. A to přes různé znaky, které jí popisují.
Z pověření vedení BCCCZ jsme byli požádáni o vypracování podrobného rozboru rodokmenů jedinců zapsaných v databázi Border Colie Club Czech Republic. Do rozborů byla zahrnuta všechna zvířata zapsaná v databázi do dubna roku 2016, včetně. Na výpočty byly použity programy: SAS, MS Excel, Poprep, Endog a CFC.
Z celkového počtu 12 109 zvířat se v databázi nachází informace o 5 990 psech a 6119 fenách. Ze všech zvířat v rodokmenu má neznámý datum narození 1216 psů a 1547 fen. Tady bych se v krátkosti zastavil u kvality vstupních dat. Z našich dosavadních zkušeností můžeme říct, že neexistuje perfektní na sto procent bezchybná databáze rodokmenů. Vždy se najdou nějaké chybičky. I z tohoto důvodu je čas od času vhodné, a řekl bych, že až nutné provádět podobné rozbory rodokmenů. Našim cílem však není poukazovat na to, proč se to stalo, nebo kdo je za to odpovědný. Cílem by mělo být spíše snažit se o nápravu resp. zamezení vzniku chyb. Z rozborů zde provedených však můžeme rodokmenový soubor BCCCZ zařadit k těm velmi kvalitním. Kupříkladu, velmi častý problém s daty narození se zde vyskytl jenom u 36 zvířat, což je velmi dobé. Je třeba si uvědomit, že všechny výsledky jsou věrohodné jenom do té míry, do které jsou věrohodná vstupní data (rodokmenový soubor). Často také zmiňuji tzv. GI-GO efekt, z anglického „Garbage In – Garbage Out“, což volně v překladu značí „smetí dovnitř – smetí ven“, tedy jak přesné a kvalitní data do programu vstupují, takové jsou i výsledky. Proto je důležité dbát na správnost a přesnost dodávaných údajů a každý by měl být zodpovědný v prvé řadě sám za sebe.

Graf 1. Poměr pohlaví všech zvířat
v databázi

Celkový poměr pohlaví všech zvířat zapsaných v databázi je v grafu 1. Tenhle poměr se v čase výrazně nemění, stejný (téměř 50:50) jsme zjistili i pro zvířata narozená za poslední tři roky, i za roky 2000-2002. Nejstarší známý datum narození psa je z března 1955, respektive ze srpna 1958 (u feny). Celkový počet zapsaných zvířat narozených do ledna 1990 byl 182 (z toho bylo 96 psů). V tom nejsou zahrnuty zvířata s neznámým datem narození. Rozdělení počtu zvířat dle roků narození za období let 1990 – 2016 je v grafu 2.

Graf 2. Počty celkově narozených (čára) zvířat, psů a fen za období leden 1990 až
duben 2016

Nejvíce štěňat se narodilo v letech 2010 až 2012, s vrcholem v roce 2011 (916 zvířat). Také si zde můžeme povšimnout postupný meziroční nárůst počtu narozených zvířat od roku 1990 až do roku 2011. K rapidnějšímu nárůstu počtu zvířat docházelo zejména od přelomu tisíciletí, se dvěma obdobími stagnace resp. mírného poklesu stavů (v letech 2003-2004 a 2007-2008). Od roku 2011, vyjma let 2013-2014, dochází k poklesu počtu narozených štěňat, kdy v roce 2015 byl počet narozených štěňat podobný jako v roce 2009. Je třeba podotknout, že rok 2016 ještě není ukončen, proto počet narozených zvířat v tomhle roce je zatím nízký. Nicméně, v roce 2016 se v období od ledna do března narodilo o 72 štěňat víc, oproti stejnému období předchozího roku. Meziročně jde o 47% navýšení. Oproti stejnému období roku 2014 jde však o 47 štěňat méně.

Graf 3. Rozdělení sezónnosti narození dle měsíců v roce pro všechna zvířata (čára), psy
a feny

Nejvíce štěňat se v průběhu jednoho kalendářního roku rodí v měsíci květnu (graf 3). V období měsíců únor až červen se rodí tolik zvířat jako za celý zbytek roku. Nejméně štěňat je narozených v měsíci září (o polovinu méně než v měsíci květnu). Z grafu je patrná také sezónnost vrhů v průběhu roku, i když jsme ji očekávali výraznější a se dvěma vrcholy řekněme v březnu a září. Chovatelé ale výrazně upřednostňují jarní vrhy oproti podzimním.
V grafu 4 je uveden celkový počet rodičovských párů a průměrný počet štěňat zapsaných v rodokmenovém souboru po každém páru v letech 1990 až 2016. Celkově bylo v tomto období zapsáno potomstvo od 1791 rodičovských párů s průměrným počtem 5,1 štěňat. Dalším důležitým znakem je tzv. „velkost rodiny“ definovaná jako počet potomků jedince, kteří jsou zároveň rodiči další generace. Za ideálních podmínek, mají totiž oba rodiče stejnou šanci přispívat do další generace (náhodné páření, stejný počet otců a matek). V praktickém životě to ale neplatí, protože genetický příspěvek rodičů není stejný. Při nerovnoměrný příspěvek způsobuje rozdílnosti ve „velikosti rodiny“ a tím napomáhá ke zvýšení míry inbrídingu a redukci efektivní velikosti populace. Z rozboru rodokmenu vyplývá, že genetický příspěvek otců je jednou tak vyšší než příspěvek matek.

Graf 4. Počet rodičovských párů a průměrný počet štěňat z jednoho vrhu zapsaných
v databázi dle let

V roce 1990 bylo v rodokmenovém souboru zapsaných celkově 24 rodičovských párů a od každého páru byl uveden jeden potomek. V roce 2000 se narodila štěňata od 35 rodičovských párů a v průměru byla po každém páru zapsaná tři štěňata (2,97). Řekněme zhruba od tohoto roku dochází postupně ke zvyšování počtu rodičovských párů až do roku 2011 (153 párů). Průměrný počet štěňat od jednoho páru se ale výrazně nemění a většinou se pohybuje v rozmezí mezi pěti až šesti štěňaty. Můžeme také říct, že v za posledních patnáct let nedošlo ke zvýšení průměrné velikosti vrhu. Věková struktura psů při narození jejich štěňat v letech 2010 až 2016 je uvedena v grafu 5.

Graf 5. Věk otců při narození jejich potomků v letech 2010 – 2016

Kvůli lepší čitelnosti byli psi seskupeni dle věku následovně: dvouletý a mladší, tři až pěti letý, šest až osm letý, devět letý a starší. Průměrný věk psů při narození jejich štěňat se v letech 2010 – 2016 pohyboval od 3,8 do 4,7 let. Nejvíce štěňat se narodilo tři až pěti letým psům. Nejméně pak devět letým a starším psům. Podobně jako u psů tomu bylo i u fen. Jedním z ukazatelů rychlosti genetické obměny populace je i rozdělení matek dle pořadí vrhu v rámci jednoho roku. V tabulce 1 je uveden počet matek dle pořadí vrhu v letech 2010 až 2015. Kupříkladu v roce 2011 bylo 95 matek na prvním vrhu a 39 bylo na svém druhém vrhu.

Tabulka 1. Distribuce matek dle pořadí vrhu.

Dalším důležitým znakem, podmiňujícím úroveň genetického progresu a tím i genetické struktury populace, je generační interval. Obecně, čím kratší je generační interval tím je genetická změna v populaci rychlejší. Generační interval definujeme jako průměrný věk rodičů při narození jejich potomků. V našem případě jde přesněji o průměrný věk rodičů při narození jejich potomků, kteří jsou sami rodiči další generace. Generační interval byl počítán samostatně pro samčí a samičí část populace.
Průměrný generační interval otců i matek za posledních osm let byl stejný a dosáhl 4,24 let (128 měsíců). V následujících dvou grafech je uvedeno rozdělení otců a matek dle počtu potomků. Jednoho potomka má v populaci 385 otců, dva potomky pak 63 otců a kupříkladu 20 potomků 6 otců. 518 matek má v databázi zapsaného pouze jednoho potomka, 64 matek dva potomky, 11 matek má zapsaných 20 potomků.


Jedním ze základních parametrů kvality rodokmenu je kompletnost neboli naplněnost rodokmenu. Od ní závisí, jak přesně budou vypočteny ostatní parametry genetické variability plemene, zejména koeficient inbrídingu a z něj odvozené další parametry. Index kompletnosti rodokmenu vyjadřuje podíl rodokmenů jedinců, který mají oba rodiče známý. V grafu 6 je uveden tento index pro šest posledních generací za období let 1995 – 2015. Dle mnohých autorů, kteří se zaobírají problematikou kvality rodokmenu a vlivu na odvozené parametry, je vice než padesáti procentní kompletnost rodokmenu dosažená ve třetí nebo čtvrté generaci zabezpečí dostatečně přesný výpočet příbuznosti. Kompletnost rodokmenu posuzovaného plemene je z tohohle pohledu na velmi dobré úrovni. V posledních třech generacích dosahuje zhruba od roku 2005 hodnot nad 90%. Jinak řečeno, podíl zvířat se známými předky v posledních třech generacích byla více než 90%. I v šesté generaci pak dosahuje hodnot kolem 60%. Z hlediska genetické variability populace je důležité, aby se na ní svým příspěvkem podílelo co nejvíce zvířat. To zabezpečí určitou ochranu proti náhlému zvýšení příbuznosti v populaci, způsobených řekněme zejména nepředvídatelnými výkyvy ve struktuře populace.

Graf 6. Index kompletnosti rodokmenu za posledních šest generací v období let 1995-2016

Nejvyšší celkový genetický příspěvek jednoho jedince byl 5,73% (fenka 1260, narozená v roce 1980 s deseti selektovanými potomci). Víc než jednoprocentní genetický příspěvek dosáhlo ještě 23 zvířat. Kumulativní genetický příspěvek jedinců je zobrazen v grafu 7. Z grafu je patrné, že téměř veškerou genetickou variabilitu v populaci vysvětluje příspěvek zhruba 370 zvířat. 50% veškeré genetické variability je vysvětleno příspěvkem pouze 25 zvířat a tři čtvrtiny variability pak 67 zvířaty. Při celkovém počtu 2763 zakladatelů (zvířat s neznámými předky) a v otevřené populaci (import nových zvířat ze zahraničí), jde o relativně nízké čísla. To pravděpodobně vychází jednak z již zmíněných náhodných výkyvů, ale také to může být způsobeno nerovnoměrným využívaním příspěvků předků.

Graf 7. Kumulativní genetický příspěvek jedinců

Základním parametrem genetické variability je koeficient inbídingu, který vyjadřuje pravděpodobnost, že jedinec zdědil obě alely téhož genu od jednoho předka. Označujeme ho velkým písmenem F a můžeme ho vyjádřit v procentech, nebo v hodnotách od 0 do 1. Na inbríding se obecně pohlíží jako na něco negativního. Pravdou je, že při jeho výskytu se zvyšuje pravděpodobnost exprese různých vad a onemocnění. Na úrovni populace pak dochází jeho vlivem k často nezvratné ztrátě genetické diverzity. Na základě rozboru poskytnutého rodokmenu byly vypočítány koeficienty inbrídingu pro všechny zvířata.

Z celkového počtu zvířat v rodokmenu, bylo 8216 zvířat inbredních.

Graf 8. Rozdělení koeficientu inbrídingu do jednotlivých skupin.

Průměrný inbríding při započítání všech zvířat byl 2,06%, pro skupinu inbredních zvířat to pak bylo 3,01%. V souvislosti s příbuzností je třeba podotknout, že ve dvou případech došlo v populaci k páření úplných sourozenců, 77 krát bylo provedeno páření mezi polo sourozenci a v 24 případech byl pářen rodič s potomkem. Podíl koeficientu inbrídingurozdělený do skupin je znázorněn v grafu 8. Je také třeba zmínit, že i když je počet inbredních zvířat relativně vysoký, průměrný inbríding je naopak nízký. Jenom v dvou případech měli zvířata inbíding vyšší než 30%. Přes 82% všech inbredních zvířat mělo inbíding nižší než 5% a dalších 14% mezi 6-10%. Z hlediska genetické variability je důležitá taky změna inbídingu mezi generacemi, resp. mezi lety. Když dosahuje změna inbríningu kladných hodnot, dochází z roku na rok v populaci ke zvyšování příbuznosti. V grafu 9 je znázorněn počet inbredních zvířat a výška dosahovaného inbrídingu v letech 2000 – 2015. Přibližně do roku 2013 docházelo k postupnému zvyšování počtu inbredních zvířat. Od tohoto roku se počet mírně snižuje. Co je ovšem mnohem důležitější, od roku 2009 dochází ke snižování průměrného inbídingu (posledních třech letech spíš ke stagnaci). Bylo by nanejvýš vhodné tuto situaci zachovat i v následujících letech.

Graf 9. Počet inbredních zvířat a výška inbrídingu v letech 2000 – 2015.

Od dosahovaného koeficientu inbrídingu do velké míry závisí také tzv. efektivní velikost populace. Obecně se efektivní velikost populace (Ne) vyjadřuje jako počet pářících se neinbredních (nepříbuzných) jedinců v populaci a je hlavním kritériem pro klasifikaci populací zvířat z hlediska stupně jejich možného ohrožení. Nejčastěji se efektivní velikost počítá na základě zvýšení průměrného koeficientu inbrídingu (ΔF). Alternativně se k výpočtu nepoužívá zvýšení průměrného koeficientu příbuznosti (Δf), který je, na rozdíl od inbrídingu méně závislý na struktuře rodokmenu. V obou případech se jedná o změnu výšky inbrídingu/ příbuznosti v průměru mezi dvěma definovanými skupinami jedinců, obvykle potomků a předků, případně mezi dvěma generacemi jedinců. Základním výběrovým kritériem při výběru nejvhodnější metody výpočtu by měla být schopnost metody zachytit rychlé změny v populaci, měla by být zabezpečena dostatečná kompletnost rodokmenů a stabilní výpočet efektivní velikosti populace ve dvou za sebou jdoucích letech. Rozdíl mezi hodnotami efektivní velikosti populace v dvou za sebou následujících letech by neměl přesáhnout 50 %. V našem případě, se na základě zmíněných kritérií jevila jako nejvhodnější, relativně nová metoda vycházející ze změny inbrídingu jedince. Výsledek výpočtu je uveden v grafu 10. V literatuře jsou uváděny různé hraniční hodnoty pro dostatečnou efektivní velikost populací a to vzhledem k různým cílům. Někteří doporučují, aby byla efektivní velikost populace udržována nad 50 jedinců v generaci. Jiní doporučují udržet tyto hodnoty v rozmezí 31 až 250 zvířat, a to hlavně z důvodu zachování dobrého fitness populace. Nejnovější zdroje uvádějí, že udržení efektivní velikosti populace na minimálně 50 jedincích v generaci je prahovou hranicí pro zabránění negativnímu vlivu inbrídingu v populaci. Dále uvádějí, že minimálně 500 aktivních jedinců v jedné generaci je nezbytných k udržení genetické variability z dlouhodobého hlediska. V našem případě můžeme s potěšením konstatovat, že počet jedinců je z hlediska udržení genetické variability velmi dobrý, a od roku 2011 dokonce mírně stoupá.

Graf 10. Efektivní velikost populace v letech 2011 až 2016

CHOV a DANĚ

BORDERHOLIC 33 – 1/2017

Mnozí z nás to znají – rozhodli jste se odchovat vrh, splnili vše, co klub požadoval, vybrali jste ty nejlepší nové majitele pro štěňátka, v osmi týdnech jste je vyslali do světa a mohlo by se zdát, že jakmile předáte novým majitelům i průkaz původu, máte celou tu administrativu z krku. To je bohužel častý omyl, který se může značně prodražit. Vzhledem k tomu, že od daně z příjmů jsou osvobozeny pouze příležitostné příjmy v úhrnu do 30.000,- Kč za rok, naprostá většina chovatelů se do tohoto limitu při nejlepší vůli nevejde.

Důležité je v první řadě posoudit, zda se jedná o příjem příležitostný, nebo pravidelný. Bohužel neexistuje přesná definice, a musíme tedy spoléhat na to, že příslušné orgány budou respektovat obecné zvyklosti a alespoň částečně používat selský rozum. Máte-li jednu nebo dvě feny, se kterými sportujete, pracujete, nebo objíždíte výstavy, a rozhodnete se na nich odchovat vrh, můžete se celkem bez obav řadit do kategorie příležitostných chovatelů. Jestliže ale máte dlouhodobě minimálně jeden vrh ročně, už by se Vám příležitostnost takového příjmu prokazovala jen velmi těžce. Jako příležitostný chovatel nepotřebujete živnostenské oprávnění. Příležitostné příjmy nad 30.000,- Kč za rok řeší §10 zákona o daních z příjmu. Z těchto příjmů nelze tvořit ztrátu a kompenzovat ji s ostatními Vašimi příjmy – tedy i v případě že náklady na krytí budou vyšší než příjmy za štěňata, nemůžete tuto ztrátu uplatnit například proti příjmům ze zaměstnání či podnikání.

Základ daně tedy v tomto případě tvoří příjmy za štěňata snížené o prokazatelně vynaložené náklady na daný vrh. V případě prvního vrhu dané feny můžete uplatnit i pořizovací cenu této feny a náklady nezbytně nutné k jejímu uchovnění. Patří sem tedy povinná zdravotní vyšetření a bonitace včetně nákladů na cestu, ale nikoliv náklady na výstavní či sportovní úspěchy. Tyto náklady samozřejmě musíte být schopni doložit platnými daňovými doklady. Ke každému vrhu patří samozřejmě náklady na krytí včetně cesty, náklady na veterinární péči v souvislosti s březostí feny, či náklady na odchov daného vrhu. Můžete si započítat náklady pouze na skutečně prodaná štěňata, tedy ta, ze kterých plynuly příjmy. Nemůžete si započítat ani náklady na Vaše další psy.

Pokud nespadáte do kategorie „příležitostných chovatelů“, měli byste mít živnostenské oprávnění (živnost volná) a danit podle §7 zákona o daních z příjmů. Tato živnost podle samostatné přílohy č. 4 k nařízení vlády č. 278/2008 Sb. zahrnuje: „Chov zvířat a jejich výcvik (s výjimkou živočišné výroby) : Chov psů, koček a jiných drobných zvířat či živočichů v zájmových chovech, zoologických a laboratorních zvířat či živočichů a prodej zvířat či živočichů z tohoto vlastního chovu. Výcvik psů a případně jiných drobných domácích zvířat pro jiné účely, než jsou artistická vystoupení. Výcvik jezdeckých koní, případně výcvik koní pro jiné účely, než jsou artistická vystoupení. Provozování hotelů, útulků a jiných obdobných zařízení pečujících o zvířata. Provádění kadeřnických a jiných kosmetických úprav drobných domácích a jiných zvířat. Další činnosti související s chovem domácích a zoologických zvířat. Obsahem činnosti není obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy, drezúra zvířat, veterinární činnost a provozování zoologických zahrad.“

Můžete uplatňovat výdaje paušálem, nebo skutečně vynaložené. U naprosté většiny chovatelů je v každém případě výhodnější uplatnit skutečné náklady na chov. Můžete si totiž uplatnit nejen náklady související přímo s chovem, ale třeba i na výstavy nebo zkoušky. Daně se samozřejmě týkají i příjmů za krytí chovným psem, případně z prodeje již dospělých jedinců. V případě příjmů za krytí u psa, který kryje pravidelně minimálně jednu fenu ročně, rozhodně nemůžete spoléhat na to, že by u případné kontroly prošlo tvrzení, že se jedná o příležitostný příjem! Správně by tedy majitel takového psa měl mít živnostenské oprávnění a přiznávat příjmy i v případě, že nepřesáhly 30.000,- Kč za rok. Ostatně je to pro ně i výhodnější, vzhledem k tomu, že v režimu příležitostných příjmů by se jen těžko hledaly náklady přímo související s konkrétním příjmem za krytí. Jako živnostník si majitel takového psa může uplatnit i krmení, výcvik, výstavy či zkoušky. Může dokonce vykázat i ztrátu, kterou může uplatnit proti svým dalším příjmům z podnikání či pronájmu, a snížit si tak daňovou povinnost.

Ve všech jmenovaných případech je velice pravděpodobné, že vypočítaná daňová povinnost bude zanedbatelná, ne-li dokonce nulová. Není tedy třeba se podání daňového přiznání obávat – naopak, pokud svou povinnost nesplníte, a případná kontrola z finančního úřadu to odhalí, následné výdaje by mezi zanedbatelné patřit nemusely. A vzhledem k tomu, že lidská závist nezná mezí, nikdo z nás si nemůže být jistý, že právě k němu nedorazí kontrola na anonymní udání.

EET aneb BABIŠOVA ŠTĚŇÁTKA
Jistě jste si všimli zavádění EET (elektronické evidence tržeb) ve vlnách. V první vlně naštvaní hospodští, v druhé pak drobní i větší podnikatelé prodávající zboží… Ačkoliv se to může zdát absurdní, v jedné z plánovaných vln budeme mít i naštvané chovatele. Ti totiž patří do 3.vlny, která do EET měla původně spadnout k 1.3.2018. Chovateli se v tomto kontextu myslí ti, kteří mají na chov psů živnostenské oprávnění, a přijímají za své zboží či služby platby jakkoliv jinak než bezhotovostním převodem mezi bankovními účty.

Pokud jste tedy zvyklí, že nový majitel uhradí cenu za štěně v hotovosti při jeho převzetí, musíte mít také připravené potřebné vybavení, a šťastnému majiteli pejska předat účtenku s vytištěným fiskálním identifikačním kódem. Předtím je ale třeba požádat o autentizační údaje, na portálu daňové správy zadat údaje o své provozovně a vygenerovat si certifikát, který pro celý tento kouzelný systém budete potřebovat. Pro úspěšnou komunikaci s finanční správou potřebujete zařízení připojené na internet v okamžiku přijetí platby, tedy například mobilní telefon. Systém pro EET můžete získat například u svého mobilního operátora. Více informací naleznete na adrese: http://www.etrzby.cz/assets/cs/prilohy/Metodika-k-evidencitrzeb_v1.0.pdf
Pokud se Vám vyjíždět účtenku za štěňátko jako v samoobsluze příčí, nezbývá než doufat, že si to naši zákonodárci ještě rozmyslí, nebo za štěňátka vyžadovat platby předem převodem na účet…

Zdroje:
Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů
Samostatná příloha č. 4 k nařízení vlády č. 278/2008 Sb.

Zákon č. 112/2016 Sb. o evidenci tržeb
Zákon č. 113/2016 Sb. kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o evidenci tržeb

Chovatelské desatero (pro začínající chovatele – legislativa)

  1. Nejdříve byste si měli pozorně přečíst Chovatelský a zápisní řád BCCCZ (případně řády ČMKU a řády FCI), abyste zjistili něco o tom, jaká máte práva a jaké povinnosti. Přečtěte si i Etický kodex – jste – nebo již brzy budete chovatel a tohle vše se vás tedy týká. Uvědomte si, že vrh může být oficiálně uznán jen pokud je uskutečněn pod mezinárodně registrovanou chovatelskou stanicí. Pokud ji tedy nemáte, je třeba o její registraci požádat na ČMKU (Maškova 3, 182 53 Praha 8 – Kobylisy – formulář s bližšími pokyny najdete na www.cmku.cz). Vyřízení může trvat i více než čtyři měsíce, proto žádost podejte včas. Je i možnost svoji fenu na vrh „zapůjčit“ do již registrované ch. st. – např. chovatele Vaší feny – s tím, že vrh bude odchován u Vás doma.
  2. Již při posílání žádosti o krycí list musíte mít vybraného krycího psa (a ideálně alespoň jednoho náhradníka – pro všechny případy). Pokud si s jeho výběrem nevíte rady, poraďte se s poradcem chovu. Je vhodné se s majiteli krycích psů dohodnout na podmínkách krytí ještě než o KL zažádáte. I majitelé psů si vybírají feny, které jejich pes nakryje.
  3. Požádejte poradce chovu o vystavení “krycího listu”. Žádost o krycí list pošlete nejlépe emailem na adresu poradce chovu. K urgentní žádosti přiložte doklad o zaplacení příslušného poplatku (viz Klubové poplatky). Krycí list má platnost jeden rok, takže pokud o něj požádáte i několik měsíců předem, nic se nestane. O krycí list nežádejte na poslední chvíli, i poradce chovu může odjet na dovolenou nebo zůstat pár dní bez počítače, nehledě na to, že vystavení krycího listu ve lhůtě kratší než 20 pracovních dnů (do 5 pracovních dnů) je několikanásobně dražší! Již při žádosti o krycí list musíte mít vybraného krycího psa. Pokud si s jeho výběrem nevíte rady, poraďte se s poradcem chovu.
  4. Ve vhodnou dobu s fenou za psem jeďte (ideálně po určení správné hladiny progesteronu). Ale pozor, pouze s platným krycím listem musí
    být potvrzen poradcem chovu!), bez něj vám pes fenu nesmí nakrýt. Majitel krycího psa musí krycí list podepsat – stvrdí tím, že došlo ke krytí.
  5. Do týdne po nakrytí pošlete poradci chovu kompletně vyplněné “oznámení o krytí” (vrchní část krycího listu). Tu spodní uložte na místo, kde ji za dva měsíce také dohledáte. 🙂
  6. Po narození štěňat máte týden na zaslání “oznámení o vrhu” (dolní část krycího listu) poradci chovu. Na základě tohoto oznámení vám poradce chovu zašle další formulář – “žádanku o tetovací čísla” (může zaslat i e-mailem).
  7. Žádanku o tetovací čísla vyplňte a nejpozději do tří týdnů věku štěňat ji pošlete paní Simoně Huškové (která má na starosti zápis BOC do plemenné knihy) na adresu: ČMKU, Plemenná kniha č. 1, Maškova 3, 182 53 Praha 8 – Kobylisy. (popř. elektronicky na adresu huskova@cmku.cz ).
    Žádanku o tetovací čísla pošlete i v případě, že nebudete tetovat (tetovací číslo = číslo zápisu v plemenné knize)!!! Zpět i s vyplněnými čísly zápisu vám žádanka přijde cca do deseti dnů, pokud nepožádáte jinak, opět elektronicky.
  8. Po šestém týdnu věku štěňat je nechte načipovat, popř. natetovat (jeden nebo druhý způsob, případně oba – je to na vás). Tuto skutečnost vám veterinární lékař musí potvrdit do žádanky o tetovací čísla (je tam na to kolonka). Doporučuji požádat veterináře i o kontrolu zdravotního stavu štěňat, především z hlediska přítomnosti nebo nepřítomnosti genetických vad (a to pro případnou reklamaci od budoucích majitelů štěňat).
  9. Po čipování (tetování) dejte dohromady všechny dokumenty nutné pro zapsání vrhu. Jejich seznam je napsán na přihlášce vrhu (důležitý je ORIGINÁL žádanky o tetovací čísla (která je současně přihláškou vrhu) – vše kompletně vyplněné). Pokud čipujete, je nutné přiložit originály štítků s čísly a čárovými kódy čipů – od každého štěněte jeden. Pokud prodáváte štěně do zahraničí, musíte požádat o exportní průkaz původu a udat kompletní jméno a adresu nových majitelů štěněte. Všechny dokumenty pak odešlete na adresu poradce chovu. Poradce zkontroluje, zda je vše v pořádku, a všechny dokumenty pošle na plemennou knihu.
  10. Štěňata mohou do nových domovů odcházet ve věku minimálně 50
    dnů, dříve ne! Průkazy původu štěňat vám přijdou na dobírku cca 1-2 měsíce od chvíle kdy jste poslal(a) kompletní podklady k PCH. Posledním krokem pro vás – chovatele – je podepsat všechny průkazy původu a rozeslat je, nejlépe doporučeně, novým majitelům štěňat (doporučuji do průkazu původu napsat i jméno a adresu nového majitele, protože ten na to obvykle zapomene – bez vašeho podpisu a bez tohoto údaje je průkaz původu neplatný!).

Veškerou korespondenci přes Českou poštu zasílejte ve vlastním zájmu doporučeně!

Pokud si s něčím okolo vrhu nebudete vědět rady, zavolejte poradci chovu. 
Pokud možno telefonicky, nepište e-maily ani SMS.

Plánujeme štěňata – příprava na krytí feny

BORDERHOLIC 33 – 1/2017

Chce-li majitel feny odchovat štěňata, měl by se kromě uchovnění feny a výběru vhodného krycího psa připravit i na samotné krytí. Vzhledem k individuálním rozdílům v trvání a vnějších projevech říje, může být úspěšné nakrytí feny, resp. stanovení ideálního termínu, obtížné zejména pro začínající chovatele. Základní je alespoň základní znalost průběhu pohlavního cyklu u fen. Ten zahrnuje 4 fáze: proestrus, estrus, diestrus a anestrus.
Pro období proestru je typický krvavý nebo krvavě zabarvený výtok a zduření přezky. Fena také začíná být atraktivní pro psy, obvykle však nebývá svolná k páření. Toto období trvá průměrně 7-9 dní.
Poté následuje estrus (tedy vlastní říje), kdy se výtok mění z krvavého na slámový až čirý. Fena je obvykle svolná k páření. V tomto období dochází i k výrazným změnám ve vaginální cytologii a hladině progesteronu v krvi. Tato fáze je ideální pro nakrytí feny a trvá průměrně 5-9 dní.
V následující fázi – diestru – začínají odeznívat příznaky říje. Fena přestává být svolná k páření, mizí výtok a otok přezky. U březích fen trvá tato fáze 56-60 dní, u jalových 60-90 dní.
Na diestas navazuje klidová pohlavní fáze – anestrus, která není od diestru klinicky rozpoznatelná. V krvi je však nízká hladina progesteronu. Toto období trvá průměrně 125-150 dní, ale může se pohybovat v rozmezí 65-300 dní.

na fotografii Aslan the Brave Dynastia Paulino

Ke stanovení vhodné doby krytí můžeme využít několik způsobů. Prvním je stanovení vhodného termínu na základě délky hárání a vnějších příznaků říje, což může být vzhledem k individuálním rozdílům v průběhu hárání u jednotlivých fen obtížné. Je-li možnost umístit fenu ke psovi, případně psa s fenou navštěvovat častěji, obvykle pozná nejvhodnější dobu na krytí pes. Pokud tuto možnost nemáme, případně plánujeme krytí, kdy musíme cestovat na delší vzdálenosti, můžeme ke stanovení vhodného termínu využít laboratorní metody. První je vaginální cytologie. Jedná se o mikroskopické vyšetření stěru z poševní sliznice, který má pro každou fázi charakteristický vzhled a velikost epiteliálních buněk. Přesnost této metody se odhaduje na 60-70%. Momentálně nejspolehlivější (80-90%) metodou je však stanovení hladiny progesteronu v krvi. Progesteron je hormon, který je nezbytný pro vznik a udržení březosti. V průběhu říje jeho hladina stoupá a na základě zjištěných hodnot je možné stanovit optimální termín krytí.

Orientační tabulka hodnot progesteronu a doporučení

K ovulaci dochází při hladině okolo 5 ng/ml.
Laboratoře uvádí hladiny progesteronu ve dvou různých jednotkách: ng/ml (shodné jako ug/ml) a nmol/l. Pro přepočet z nmol/l na ng/ml použijeme vzorec:
1 ng/ml * 3,1754 = 1 nmol/l

Při plánování krytí je také důležité věnovat pozornost očkování a odčervení feny. Vychází-li pravidelné očkování na období březosti, je vhodné nechat fenu naočkovat ještě před háráním, nebo potom dva týdny po odstavu štěňat. Odčervení provádíme týden před krytím a následně dva týdny po porodu společně se štěňaty. Někteří veterináři doporučují ještě odčervit 1-3 týdny před porodem, jiní naopak odčervení v průběhu březosti nedoporučují.
Vakcinace březích fen se s výjimkou očkování proti herpesviru nedoporučuje. Vakcínu proti herpesviru je možné aplikovat jako prevenci úhynu štěňat v důsledku herpesvirového onemocnění. Způsobuje ho virus, který přetrvává ve vaginálních sekretech a spermatu psů. Přenos na štěňata je možný v děloze, během porodu nebo později přes dýchací systém. Na tuto infekci hynou štěňata ve věku 2-3 týdnů. Příznaky jsou nespecifické a u novorozených štěňat probíhá infekce velmi rychle, po 12 – 48 hodinách dochází k úhynu. U starších štěňat se mohou projevit mírné příznaky onemocnění horních cest dýchacích. Vakcinace fen se provádí v době hárání, příp. 7-10 dní po krytí, a druhá aplikace 1-2 týdny před předpokládaným datem porodu. Pokud zvažujeme očkování proti herpesviru, je vhodné brát v úvahu i to, zda chceme krýt v zahraničí i konkrétní zemi, kam máme v plánu za krycím psem vycestovat. Prevalence onemocnění se v jednotlivých zemích liší a může být i poměrně vysoká.

„V letech 1998-2000 bylo na klinice porodnictví, gynekologie a andrologie FVL VFU Brno vyšetřeno 120 fen různého stáří (1,5-6 let) a plemen, u kterých byly v průběhu hárání jednorázově či opakovaně stanovovány koncentrace progesteronu v krevním séru. Na základě zjištěných hladin byl u fen určen vhodný termín ke krytí.“ V následující tabulce jsou uvedeny vybrané případy z tohoto testování.

Individuální úspěšnost zabřeznutí fen po krytích termínovaných podle koncentrace progesteronu (vybrané případy).
ZDROJ: Vitásek R, Číhalová P, Zajíc J. Zkušenosti s určováním vhodné doby krytí u fen na základě koncentrace progesteronu v periferní krvi. Veterinářství 2001;51:9-11.

Celý článek je možné si přečíst ZDE.

Zdroje:
http://www.veterina-pisek.cz/publikace/kryti-feny-co-byste-melivedet
http://vetweb.cz/zkusenosti-surcovanim-vhodne-doby-krytiu-fen-na-zaklade-koncentraceprogesteronu-v-periferni-krvi/
https://www.spicove.cz/veterina/herpesvirus/herpesvirova-infekcepsu-2.php
https://www.genomia.cz/cz/test/chv
http://www.vetcentrum.cz/stodulky/lekar/817/pohlavni-cyklus-u-feny
http://www.veterina-turnov.cz/?q=preventivni_pece_po
http://www.vetpolna.cz/nejcastejiresim/porod/

O plemeni od Kelly Whiteman

BORDERHOLIC 33 – 1/2017

Border kolie vznikly v pohraniční oblasti mezi Skotskem a Anglií. Border kolie je často nazývána nejlepším ovčáckým psem na světě a proslula zejména svou schopností ovládat ovce tichým a kontrolovaným způsobem podle pokynů svého pána. Ovládají stádo pomocí svého „oka“, které bylo popsáno jako „schopnost ovládat dobytek zíráním na něj upřeným a nehybným způsobem“. Ačkoliv neexistují záznamy o jejich historii, je obecně přijímáno, že se vyvinuli z kříženců mezi Roman drover dogs a předky finského špice. V průběhu let pak byli kříženi s dalšími molosoidními/pasteveckými/ špicovitými (AKC Working Group = směsice zmíněných typů plemen) a loveckými (AKC Sporting Group = lovecká plemena) plemeny, včetně bearded kolií, setrů, pointerů nebo chrtů.


Záznamy o loveckých plemenech ukazují, že v dobách, kdy byli ptáci jako tetřev nebo koroptev spíše než střelnými zbraněmi loveni pěšmo pomocí sítí, pracovaly určité linie pointerů odlišným způsobem. Podobně jako dnešní psi, dokázaly tyto zvláštní linie ukazovat k místu, kde se v podrostu skrývalo hejno ptáků. Ovšem namísto toho, aby kořist vyplašili, kroužili tito psi po obvodu hejna, ukazujíce tak lovcům kam přesně nastražit síť, aby ptáky chytili. Zdá se tedy, že border kolie od těchto raných loveckých psů nezdědily jen jejich „oko“, ale také jejich nevšední schopnost odhadnout jak daleko musí zůstat, aby nevyrušily stádo. Border kolie se tradičně chovaly pouze pro jejich pracovní schopnosti. Kvůli rozdílům v terénu mezi anglickými nížinami a skotskou vysočinou, vyšlechtili farmáři různá plemena ovcí odpovídající jejich lokalitě. Typ dobytku a okolní topografie vedly k rozdílným požadavkům na fyzickou podobu psů, aby mohli pracovat efektivně. Například, aby ovce přežily v drsných kopcích a skalnatých svazích vysočiny, musely být lehké a rychlé. Tudíž dobří pracovní psi z vysočin měli spíše dlouhé nohy a hubená těla. Naproti tomu v nížinách se dokázaly uživit a přežít pomalejší, těžší ovce. K práci s těmito velkými, těžkými ovcemi v mírnější krajině nepotřebovali psi takovou rychlost a obratnost. Potřebovali ale níže položené těžiště a dostatečnou Border kolie O plemeni od Kelly Whiteman velikost, aby dokázali čelit i velkým, rozzlobeným ovcím, bránícím svá jehňata. Proto také měli psi z nížin kratší nohy a těžší těla. Takže přestože byli psi chovaní pro pracovní schopnosti (a nikoliv pro jejich vzhled), vyvinuly se rozpoznatelné fyzické typy. Sheila Grew ve svém klasickém pojednání Key Dogs from the Border Collie Family popsala 4 jednotlivé typy v rámci plemene border kolie. Tyto typy jsou děleny podle fyzického vzhledu, ale zdá se, že obecný pracovní styl a temperament je se vzhledem také úzce spjatý. Nazvala je:
1) Typ „Northumbrian“
2) Typ „Wiston Cap“
3) Typ „Nap“
4) Typ „Herdman‘s Tommy“

Typ Northumbrian
V rodokmenu téměř všech současných border kolií bychom mohli nalézt psa známého jako Old Hemp. Hemp se narodil v roce 1894; jeho chovatelem i majitelem byl Adam Telfer žijící v anglickém regionu Northumbria. Hemp je potomkem černé feny s velice silným okem a zdrženlivou povahou a trikolorním psem se slabším okem a milou, vstřícnou povahou. Hemp byl silný, bystrý pracant, který zplodil více než 200 štěňat. Fyzicky se Hemp stal ztělesněním typu Nothumbrian: středně velký pes se středně dlouhou srstí a opravdu malými bílými znaky.

Typ Wiston Cap
Tento typ se vyvinul z Capa, psa J.M.Wilsona, přes výjimečného trialového a krycího psa J.Richardsona, Wiston Capa. Tito psi mají také středně dlouhou srst, a tendenci být větší, s velkou hrubou hlavou a mnohem většími bílými znaky – límce, hrudníky, přední nohy, atd. Typické jsou pro ně obrovské, přirozené outruny a poslušná povaha.


Typ Nap
Ze všech čtyř typů border kolií je pouze tento typ krátkosrstý. Název
pochází od psa jménem Whitehope Nap. Tito psi jsou silní, rychlí a výkonní. Jejich srst je krátká, ale mají podsadu, která funguje jako izolace proti zimě nebo teplu. Mnoho z nich má delší nohy a kratší tělo, čímž mají oproti ostatním typům více čtvercový rámec. Kvůli jejich krátké srsti, rychlosti a síle jsou často využívání Američany na práci s dobytkem na velkých farmách na jihozápadě.

Typ Herdman‘s Tommy
Poslední typ je pojmenován po vnukovi Hempa, Herdman‘s Tommym. Tři ze čtyř Hempových linií jdou právě přes Tommyho. Fyzicky byl Tommy středně velký pes se silnou kostrou. Jeho srst byla středně dlouhá, černobílá s pálením. Tento typ je známý svou dobrou povahou, sílou a tvrdohlavostí.

POSUZOVÁNÍ BORDER KOLIE (z pracovního pohledu)

Janet E. Larson (překlad Jana Malinská)

BORDERHOLIC 33 – 1/2017

O autorce: Janet Larson koupila svou první border kolii, Caora Con’s Pennant-UD, na mlékařské farmě v roce 1968. Byl to pes z chovu Caroll Schaffner, Freda Bahnsona a Edgara Goulda. V roce 1972 si od Arthura Allena koupila svou zakládající fenu Caora Con’s Bhan-righ, která byla vnučkou psů Gilchrist Spot a Wiston Cap. Čtyři psi z této původní linie se stali vodicími psy, mnoho jich soutěžilo v pasení a získali tituly v obedience a sportovní kynologii, mezi nimi: VX-Caora Con’s Black Bison-SchH3, CDX, WC; VX, HCh- Caora Con’s Black Magnum-BH, SchH2, HX, CDX; HCh-Thornhill Meg-HX; Ch.X-Ivyrose Maya-HS, HX; Ch.X-Caora Con’s Ceitlyn- PT, HS, HIAs; Ch.X-Caora Con’s Pendragon-PT, HSAs and Ch-Caora Con’s Ceiradwen-PT. Její výstavně úspěšná, V, Ch.X-Caora Con’s Gaidin Lan-HS, CDX, BH, TT je také potomkem těchto původních psů. Janet silně věří v koncept „celkového psa“: pracovní schopnosti, povaha, zdraví a funkčnost a dobrá stavba těla. Všechna její současná chovná zvířata jsou čistě z britských linií, jsou šampiony s tituly z pasení, mají kyčle hodnocené zároveň u OFA i PennHip a mají CERF vyšetření očí. V roce 1976, ještě na střední škole, založila Border Collie Club of America a 19 let byla editorem Border Collie News. V roce 1986 napsala první vydání knihy The Versatile Border Collie. Dog Writers Association of America ocenila tuto knihu druhým místem v kategorii Nejlepší kniha o plemeni. Kompletně revidované a aktualizované druhé vydání knihy The Versatile Border Collie bylo nedávno vydáno nakladatelstvím Alpine Publications. Bylo rozšířeno ze 140 na 284 stran, má stovky nových fotografií a barevných obrázků. Janet má bakalářský titul z chovu zvířat a z chemie, magisterský titul z přírodovědného vzdělávání. Odsloužila 8 let aktivní služby v armádě USA, je veteránkou operace Pouštní bouře, a má zkušenosti s výcvikem a službou s hlídacími psy a psy pro vyhledávání.)

Důvod k obavám
Výstava psů by měla pomáhat chovatelům ve výběru chovných zvířat s cílem zlepšování plemene. Bohužel toto neplatí ve všech případech. Napadají mne dvě plemena. Německý ovčák je plemeno, se kterým mám zkušenost z minulosti v armádě a u policie. Americký výstavní německý ovčák je extrémní karikaturou původního pracovního psa: přeúhlený, záda ve tvaru křivky skoku na lyžích, vysoký s úzkým tělem a dlouhým, téměř koliím čumákem. Policie a armáda nyní téměř výhradně kupují psy z evropských pracovních linií. Evropské pracovní linie jsou zdravé a funkční, s v průměru mnohem lepšími kyčlemi, silným pracovním drivem a dobrými povahami. Tito psi jsou méně úhlení, ne tak vysocí, kompaktnější, atletičtí ve stavbě, s liščími tvářemi a při klusu tam a zpět se jim nohy nepletou tak, jako americkým psům. Nepřekáží si ani při skocích a překonávání jiných překážek. To druhé plemeno je Anglický setr. Psi pro práci v poli jsou menší, mají kratší uši, těsněji přiléhající pysky a střední srst, která je praktická v poli. Výstavní psi jsou obři s obrovskýma ušima, povislými pysky a srstí dosahující téměř na zem. Obávám se, že podobný osud čeká i border kolii.

Britský vs. australský typ
Vypadá to, že se tu vyvíjí dva typy. Britský pracovní (původní a nevylepšený) typ a australský (výstavní) typ. Genetický drift je tak silný, že tyto typy by možná dokonce zasloužily být rozděleny na dvě plemena tak jako americký a anglický kokršpaněl. Nejsem si jistá, zda opravdu chceme, aby se toto stalo, ale možná už teď je příliš pozdě. Smísení britské a australské varianty by mohlo být pro obě přínosné, protože oba typy prošly silnou liniovou plemenitbou, i když pro jiné účely. V průběhu vývoje byly australské linie mnohokrát kříženy s jinými britskými ovčáckými typy, ale s využitím intenzivní liniové plemenitby byl fyzický typ sjednocen. Použití krve kolií
způsobilo vysoký výskyt CEA. Další problém je CL, smrtelná porucha ukládání lipidových vrstev okolo neuronů. Pozitivní věcí je to, že australské výstavní linie jsou téměř prosté britské krve z pozdních 40. letech 20. století a dále. Díky tomu jsou prakticky prosté krve psa J.M.Wilson’s Cap. Cap měl bratra se „záchvaty“ a v rodokmenu legendárního psa Wiston Cap je 32 krát. Wiston Cap, jeden z top trialových psů všech dob a nejpoužívanější krycí pes v historii plemene, je dnes prakticky v každém britském pracovním rodokmenu. S tímto zhuštěním krve přišlo zvýšení výskytu DKK a epilepsie. Smísení typů by přineslo zoufale potřebnou nepříbuznou krev. Australští psi bývají příliš krátcí a mohutní, zatímco mnozí britští psi jsou velmi nohatí s jemnou kostrou. Viděla jsem mnoho kříženců, kteří zároveň dobře vypadali i pracovali. Ideálním poměrem se zdá být 1/4 australská ku 3/4 britským. Mají více srsti a jsou mohutnější, ale stále mají ladnou, atletickou eleganci. Bohužel obě strany jsou proti sobě tak namířené, že rozdělení na dvě plemena, australskou border kolii a britskou border kolii, může být jediným řešením.

Britský typ
Musíme pamatovat, že Britové vyšlechtili plemeno border kolie. Na nedávné výstavě psů jsem zaslechla, jak nějaký vystavovatel někomu říkal, že plemeno je z Austrálie! International Sheep Dog Society (ISDS) z Británie je původním registrem a vyvinula moderní ovčácké trialy jako pomůcku pro výběr chovných jedinců. Není bez zajímavosti, že zakladatelé James Gardner, James Thompson, R.J.Lloyd, J.M.Wilson a James Reed byli důležitými muži pro plemeno kolie. Založili ISDS v roce 1906 protože Kennel Club nenaplňoval jejich potřeby pro chov kvalitních pracovních psů. Jméno „border“ bylo poprvé použito v roce 1921 v článku o International Supreme Championship kvůli odlišení pracovních a výstavních kolií a proto, že nejlepší pracovní psi byli z hraničních hrabství mezi Skotskem a Anglií, například hrabství Northumberland a Cumbria. Následkem toho se plemeno stalo předním ovčáckým psem a bylo exportováno do celého světa včetně Austrálie a Nového Zélandu. ISDS registruje pracovní border kolie malé, střední a velké (jejichž výška je proměnlivá od 42,5 do 60 cm). Srst je registrována jako dlouhá, středně dlouhá nebo krátká. Uši jsou různé od klopených po stojaté, ale všechny border kolie pracují typickým stylem: touha běžet ze široka při přivádění stáda tak, aby zvířata nebyla vyplašena, a „sledující“ plížení při přibližování se ke stádu a při pohánění stáda. Existuje několik tělesných typů pracovní border kolie, z nichž všechny jsou korektní a slouží specifickým účelům, v závislosti na terénu a typu ovládaných zvířat. Tyto jsou: krátkosrstý, často s ušima vztyčenýma, v kostře lehký a velmi rychlý „lurcher“ nebo „fox collie“ typ, který je předkem krátkosrsté kolie, kelpie a australského honáckého psa; velký, s ušima dolů, velmi osrstěný Northumbrian typ, dobrý k dobytku, ovcím a pro hnaní velkých stád – což vyžaduje většího, silného psa. Tito psi jsou hlavními předky dlouhosrsté kolie, anglického ovčáka a australského ovčáka. Pěkný, malý „Highland typ“ s liščí tváři a lehkou kostrou, vyskytující se na ostrovech, skalnatých pobřežích a ve strmých kopcovitých oblastech, kde je potřeba malého, rychlého psa s jistým krokem, je předkem šeltie. V nedávné době se, následkem intenzivní liniové plemenitby na psa Wiston Cap, vyvinul vysoký, atletický typ se vztyčenýma ušima a dlouhou, nebo středně dlouhou srstí. Tito psi jsou ve stavbě těla spíše jako setři, velmi rychlí a velmi dobře se jim daří v ovčáckých trialech. Navíc je tu mnoho kombinací mezi typy.

Australský typ
Mnoho skvěle pracujících krycích psů border kolie bylo vyvezeno do Austrálie a na Nový Zéland, zejména po první světové válce a před druhou světovou válkou. Pro Britskou pracovní border kolii byla krev těchto důležitých psů ztracena. Tito psi byli kvůli nedostatku kvalitních fen kříženi s fenami různých typů, jako jsou německá koolie, smithfield bobtail, kolie a lancashirský patař. V těchto dobách také platil názor, že otec má hlavní vliv na štěňata a že fena je pouhou schránou. Jména mnohých fen ani nebyla uváděna v rodokmenech, jiné byly zapsány pouze jako fena z toho a toho místa, a občas bylo zmíněno plemeno! Potomci těchto spojení se stali základem pro australskou border kolii, kelpii a australského honáckého psa. Studie jejich rodokmenů ukazuje několik klíčových jedinců mezi předky všech tří plemen, včetně takových psů, jako byla Bantry Girl. Ve 40. letech 20. století byly sepsány standardy těchto plemen a začal chov pro výstavní kruh. Výstavní psi všech tří plemen jsou registrováni u Australian National Kennel Council. Typ border kolií, který Australané vybrali pro výstavní kruh, byl pěkný, malý, chundelatý. Díky vlivu lancashirského pataře a smithfieldů mají australské border kolie krychlové tělo, úměrně krátké nohy, velké, klenuté lebky, velmi výrazné stopy a krátké čumáky. Vliv kolií „vylepšil“ hustotu a délku srsti. V 50. letech už byl výstavní typ docela dobře ustálený. Bohužel tito psi nefungovali dobře jako pracovní psi, protože s kratšíma nohama nedokázali pokrýt rozsáhlé prostory a měli příliš mnoho srsti do teplého klimatu. Důsledkem toho se stali primárně výstavními psy. Jejich povahy jsou mnohem klidnější než ty pracovních psů a jsou inteligentní a lehce cvičitelní, což z nich dělá populární společenské a obedience psy. Farmáři po celá léta pokračovali v dovážení top pracovních psů ze Skotska a registrovali je u Australian Sheep Dog Society (vzorem byla International Sheep Dog Society). Tito psi jsou chováni pouze pro pracovní schopnosti. Ovčácké trialy jsou velmi populární a soutěživé, stejně jako tady a v Británii. Mnoho výstavních chovatelů si stěžuje, že „trialeři“ chovají hyperaktivní, příliš chtivé, příliš velké, dlouhonohé, krátko- nebo středně-srsté psy s nestejnýma, stojatýma nebo klopenýma ušima a horor všech hororů – příliš mnoho bílé, půlbílé hlavy nebo modré oči! Jeden známý chovatel výstaváků dokonce farmářům doporučil, aby „svoje“ plemeno nazývali nějak jinak, NE border kolie.

Obecný typ: Forma následuje funkci
Border kolie je zaprvé a především nejlepší ovčácký pes na světě. Měla
by být atleticky stavěná a vypadat tak, že dokáže zastat práci, pro kterou byla určena. To by bylo mým hlavním kritériem při posuzování. Měla by být předváděna v dobře nasvalené pracovní kondici, ne s nadváhou tak, jako mnoho výstavních psů. Nemám nic proti dobře vypadajícímu psovi, ve skutečnosti takové preferuji, ale pracovní schopnosti jsou stále mou prioritou. Někteří ze psů, které vidím vyhrávat ve výstavních kruzích, mají příliš krátké nohy a jsou příliš dlouzí v těle na to, aby byli schopni „pokrýt“ (obloukem předběhnout) a otočit utíkající ovce v otevřené krajině nebo na vřesovišti. Mnoho plemen ovcí jako jsou například katahdin, cheviot nebo barbados dokážou běžet rychlostí téměř 56 km/h. Malý, krátkonohý pes jednoduše nedokáže odvést tuto práci, bez ohledu na to, jak moc by chtěl. Většina malých a krátkonohých ovčáckých plemen byla vyšlechtěna pro práci na dvorech farem a v omezených prostorech s malými ohradami a uličkami. Krásná, bohatá, splývající srst, která se prakticky táhne po zemi, by se ve skutečných pracovních situacích beznadějně zacuchala a zamotala. O něco kratší srst by byla méně náročná na péči a mnohem praktičtější, i když ne tak oslnivá. Přestože osobně vnímám pohyb jako jednu z nejdůležitějších věcí při posuzování border kolie, flying suspension trot (poznámka překladu: klus s vysokou akcí a prodlouženou fází vznosu) jako u německého ovčáka není správný. Pokud sledujete tyto psy při pohybu od vás a k vám, většina z nich jde vrávoravě nebo překřižují nohy jako americký německý ovčák. Cítím to tak, že každý chovatel nebo rozhodčí border kolií, by měl jít na ovčácký trial ve stylu ISDS a sledovat psy při práci. To by pomohlo ujasnit to, proč jsou tito psi stavěni jako anglický plnokrevník a ne jako clydesdaleský kůň. Tyto trialy jsou pořádány po celých USA, sponzorovány United States Border Collie Handler’s Association. Většina trialů má obrovskou účast, často soutěží několik stovek psů. Na velkých trialech jsou ceny pro vítěze 20 tisíc dolarů i více. Při sledování toho, jak tito psi obíhají a vyzvedávají ovce na 500 až 800 metrů, uvidíte, že primárním pohybem border kolie je rychlý cval (trysk) jako u chrta. Další využívané typy pohybu jsou lehký cval a plíživý mimochod nebo krok při přibližování se k ovcím. Vzácně uvidíte pracující border kolii v klusu, ještě vzácněji ve flying trot.

Úhlení
Výstavní chovatelé a rozhodčí mohou mít pocit, že vylepšují plemeno, ale je tomu skutečně tak? Přírodní, tisíc let trvající výběr na kopci vyprodukoval psa nejlépe uzpůsobeného k výkonu práce, která je od něj žádaná. Podívejte se blíže na stavbu těla chrta, kojota, vlka, nebo pracovní border kolie. Pes by měl mít vyvážené, ale ne extrémní úhlení. Úhel uložení lopatky je přibližně 30 stupňů, ne oněch „ideálních“ 45 stupňů žádaných u německého ovčáka, což se podle všeho snažíme napodobit. Navíc lopatka je s pažní kostí obvykle spojená pod úhlem blížícím se spíše 120 stupňům, ne 90 stupňům, jako u německého ovčáka. Úhlení vzadu by mělo vyvažovat úhlení vpředu. Záď u chrta, vlka, kojota nebo pracovní border kolie je pouze lehce spadající díky méně skloněné pánvi. Německý ovčák má spáditou záď, protože je klusajícím psem. Také mají vysoký výskyt DKK, příčinou je tlak působící na kyčelní kloub v důsledku nepřirozeného úhlu. Spáditá záď a nízké nasazení ocasu vede k vysokému počtu psů s anální píštělí. Tím že jsem byla majitelkou dvou německých ovčáků, z nichž u jednoho se vyvinula anální píštěl, vám můžu říct, že je to tichý zabiják. Opakované operace a inkontinence jsou konečným důsledkem. Utrpení je to hrozné.

Pohyb
Klus pracovní border kolie by měl mít dobrý dosah vpředu i vzadu, ale bez nadbytečných pohybů. Jak říká John Holmes, autor knihy „Farmer’s Dog“ a ISDS rozhodčí, dobrá pracovní border kolie by měla být stavěná jako anglický plnokrevník, ne jako shirský nebo clydesdaleský kůň, a měla by se pohybovat dobře pokrývajícími kroky s minimálním zvedáním tlapek. Ve světě koní se tomuto říká „daisy cutter“ (sekač sedmikrásek). Vysoká, oslňující akce nebo flying trot jsou zcela špatné. Pohyb tam a zpátky by měl být pevný a přesný. Pes, který v pohybu tam a zpět vrávorá, na kopci nevydrží. Viděla jsem border kolie, které vyhrály skupinu, s krásným flying trot bočním pohybem, které nohama vpředu pletly a vzadu vrávoraly jako německý ovčák! Viděla jsem jiné psy, kteří jsou tak dlouzí v zádech a mají tak krátké nohy, že působí tak, jako kdyby se přední a zadní nohy pohybovaly nezávisle na sobě! Jiní psi jsou tak strmí vpředu a vzadu, že nemají vůbec žádný dosah. To vše jsou pro mě vážné chyby. Všem rozhodčím a chovatelům velmi doporučuji k přečtení a studiu vynikající knihu od Rachel Page Elliot „The New Dogsteps“. Pojednává o úhlení a pohybu, doprovázeno kresbami vytvořenými na základě filmových RTG snímků pracovních psů v akci, normální a abnormální chody a ukazuje pozice kostí jak ve statice, tak v pohybu. Autorka navíc ukazuje všechny druhy chodů, včetně lehkého cvalu a rychlého cvalu, a to, jak určité prvky stavby těla umožňují různé typy pohybu.

Krk & horní linie
V pohybu by měla border kolie nést hlavu v rovině. Mnoho dnes vystavovaných psů nese hlavu vysoko. Při „číhání“ na zvířata je hlava často snížena pod linii hřbetu. Pokud pes stojí v pozoru, nebo postavený v kruhu, hlava může být samozřejmě zvednutá a krk vyklenutý. Krk by měl být docela dlouhý a ohebný, umožňující snížení téměř až k zemi při „číhání“ a natažení a vyvážení při chůzi nebo běhu. Někteří z těch hranatých výstavních psů vypadají, že nemají žádný krk. Samotná horní linie u border kolie není zcela rovná, jak si mnozí lidé od výstav rádi myslí. Tím, že je to cvalový pes s mnoha strukturními podobnostmi s chrty, má v oblasti beder lehké svalové vyklenutí. Toto ve cvalu přidává extra sílu a odraz. Navíc je mnoho pracovních border kolií lehce vyšších v zadní části těla, podobně jako chesapeake bay retriever, a to díky zadním nohám, které jsou mírně delší, než přední. Delší zadní nohy také přidávají zadní části těla více síly pro cval. Kapří hřbet i zcela rovný hřbet jsou nežádoucí, protože s tím, jak pes stárne, mají sklon k slábnutí. Psi s kapřím hřbetem se mohou pohybovat divně a mimochodem, zatímco rovný hřbet se s věkem prohne a pes bude náchylný k artróze.

Tělo
Tělo border kolie by mělo být lehce delší, než je výška v kohoutku, aby se předešlo tomu, že pes bude kvůli příliš krátkému hřbetu chodit šikmým chodem nebo mimochodem, podobně jako foxhound. Příliš čtvercové tělo jako u belgického ovčáka, nebo příliš dlouhé tělo jako u německého ovčáka je nežádoucí. Mnoho dnes vyhrávajících psů má příliš dlouhé tělo. To s sebou nese větší riziko úrazů páteře při agility, nebo práci u ovcí. Vím to ze zkušenosti s německými ovčáky. Mnoho ovčáků končí svou pracovní kariéru kvůli úrazům páteře. Malinois s krátkými zády je mnohem odolnější vůči pracovním zraněním páteře. Delší záda také způsobují větší zátěž na kyčle. V koňském světe má americký klusák delší záda, strmější záď a výraznější úhlení než anglický plnokrevník. Americký klusák byl vyšlechtěný jako klusající kůň, anglický plnokrevník je cválající kůň. Američtí klusáci jsou obecně koňmi do zápřahu, ne na ježdění. Delší záda jsou slabší. Musíme být opatrní a neměnit plemeno, nevzdalovat je od původního účelu. Navíc, jako cvalový pes, potřebuje border kolie hluboký hrudník a lehce vtažené břicho. Je to jako anglický plnokrevník s „vosím pasem“ v porovnání s americkým klusákem. Pes bez vtaženého břicha (jak požaduje náš současný standard) by při plném cvalu nebyl schopný ohnout se v pase a předsunout zadních nohy dopředu. Kostra by měla být silná, ale ne příliš. Nemyslím si, že pes s kostrou lehkou jako saluki, by zvládnul každodenní těžkou práci, stejně tak by to nezvládnul mohutný pes s těžkou kostrou, stavěný jako mnoho dnešních výstavních psů.

Kravský postoj zadních končetin
Kravský postoj zadních končetin je další oblastí obav. Mnoho nejlepších lidí od ovčáckých trialů v Británii nemá rádo kravský postoj zadních končetin. Několik z nich sem přijelo posuzovat trialy a povšimli si častého výskytu kravského postoje u amerických psů. Jeden z nich prohlásil, že má pocit, že my jsme dostali všechny ty psy, které oni nechtěli. Zajímavé je, že kravský postoj je běžný u border kolií, které se pohybují ve flying trot, stejně jako je to u německých ovčáků. Je mi odporné vidět německé ovčáky vrávorající dokola ve výstavním kruhu jako nějaký houf mrzáků. Chovatelé se vzdali harmonického funkčního pohybu pro flying trot. Doufám, že neděláme to stejné. Ani nevím, proč byl vůbec kravský postoj zmíněn ve standardu.

Hlava
Hlava je další oblastí, kde vidím velké rozdíly. Většina pracovních psů má hlavy stavbou podobné vlkovi nebo kojotovi. Mají stop, klínovitý tvar, lebku a tlamu o stejné délce. Někteří výstavní psi, zejména samci, mají obrovské hlavy s hlubokými stopy, dost jako berňáci. Hlava u australských linií byla selektována na to, aby byla roztomilá. Má vysoké klenuté čelo, strmý stop, krátký, lehce nahoru obracející se nos a velké, lehce vykulené oči, což jim dává roztomilý medvídkovitý vzhled. Britská hlava je delší a více klínovitá, elegantní a řezaná s lebkou a čumákem o přibližně stejné délce. Stop je jasně vyznačený, ale ne tak strmý, jako australský stop. Oči jsou středně velké, lehce mandlového tvaru a ne vystupující. Výraz je ostřejší a ne tak atraktivní pro mnoho lidí. Některé pracovní typy mají hlavy spíše delší a neatraktivní. Hlava někde uprostřed mezi oběma typy může být velmi atraktivní. Umírněnost je opět klíčem.

Uši
Jako člověk od pracovních psů shledávám současnou posedlost ušima směšnou. Mnoho border kolií má větší, níže nasazené uši než kolie nebo šeltie, protože mají širší lebku. Mnoho Američanů, věřím, že ve větší míře, než australští a britští lidé od výstav, chtějí napodobit uši kolií a šeltií. Nejsem si jistá proč. Vyztužování a lepení uší je časově náročné, nepřirozené a často nepříjemné pro štěně, protože se musí lepit celé měsíce. Nejhorší je, že to skrývá skutečnou genetiku nesení uší a dělá to tak selekci na uši mnohem těžší, pokud je to váš záměr. Uši border kolie by měly být pohyblivé kvůli lokalizaci zvuku a měly by být dostatečně zvednuté, aby ucho mohlo větrat. Nechceme psy náchylné k ušním infekcím, jako je mnoho loveckých plemen. Většina uší je různá od klopeného nebo složeného do strany (kterým lidé z pasení říkají „spadlé“) až po úplně vztyčené. V Austrálii je vztyčené ucho vadou, což pravděpodobně pochází z dob, kdy se výstavní typ vyvíjel. K ochraně před deštěm, sněhem a hmyzem je ideální ucho klopené nebo složené v 1/4 až 1/2. Pro bystrý výraz je ideální ve 3/4 klopené až zcela vztyčené ucho. Protože uši ovce nepasou, je to celé o osobních preferencích. Také mám pocit, že příroda obvykle psovi dá takové uši, které nejlépe doplňují jeho hlavu. Někteří psi s uměle tvarovanýma ušima prostě tak nějak nevypadají vyváženě, ale i já bych měla pokušení upravit nestejné uši. Pro některé lidi dodávají psovi charakter. Z pracovního hlediska nedělají žádný rozdíl, pokud jsou pohyblivé a umožňují proudění vzduchu.

Ocas
Nesení ocasu je velmi spornou oblastí. Ideální nesení ocasu, když je pes uvolněný, je nízké s koncem stočeným nahoru jako ovčácká hůl. Špička by měla dosahovat k hlezennímu kloubu nebo níže. V pohybu může být pyšně zvednutý a nesený jako vlajka pod úhlem 45 stupňů, ukazující sebevědomou osobnost, ale nikdy by neměl být stočený přes hřbet jako u huskyho. Také nemám ráda zalomené ocasy nebo ocasy stažené pod břichem, které ukazují ustrašenou, nebo slabou povahu. Ocas by měl být pohyblivý. Mnoho top pracovních psů nosí ocasy vysoko, když jsou pryč od ovcí. Z nějakého důvodu standard považuje ocas nesený nad úrovní hřbetu za chybu. Výsledkem toho je, že někteří psi vypadají, že jim byly přeříznuty svaly na ocasech a ty jim pak celou dobu mrtvě visí. Věřím, že důvod tohoto bláznění okolo ocasů je to, že lidé od výstav slyšeli, že ovčáci nesnáší veselé ocasy (u ovcí). Což je pravda. Při práci se zvířaty by ocas měl být vždy nesen nízko, v linii s hlezny. Při práci u ovcí NENÍ používán pro vyvažování jako kormidlo (jak uvádí náš standard). Při práci je ocas napjatě držen nízko, někdy je dokonce vtažen pod břicho. Vlk sledující svou kořist by nikdy neštěkal nebo nemával ocasem nad hřbetem, tak by si kořist vyplašil. Pracovní border kolie pracuje s nízkým ocasem ze stejného důvodu! Mějte na paměti, pasení je odvozené od loveckého chování vlka. Vysoko nesený, mávající ocas u ovcí naznačuje dvě věci: pes si stále hraje a ještě se mu nerozsvítilo, nebo psovi chybí instinkt pasení! Pryč od ovcí naznačuje ocas to, jakou má pes osobnost. Přátelský, dominantnější, energický pes ponese ocas vysoko, zatímco jemnější, submisivnější pes ocas nikdy nezvedne nad hřbet. Pohled na nejlepší obedience a agility psy ukáže, že většina z nich pracuje s ocasem stočeným přes záda! Při skocích nebo pro aportování je ocas skutečně používán jako kormidlo k udržování rovnováhy. Pokud na výstavách upřednostňujeme pouze psy s nízko neseným ocasem, vyřazujeme tak všechny psy s přátelskou, pracovní povahou! Vysoké nesení ocasu v pohybu by mělo být povoleno tak jako to je u kolií a šeltií.

Výraz a projev
Mám ráda živé, pozorné, sebevědomé psy s inteligentním výrazem. Většina border kolií je trochu rezervovaných, takže nevítají každého jako kamaráda jako zlatý retriever. To neznamená, že mají omluvu k tomu, aby byly plaché, nebo zlomyslné. Měly by tolerovat manipulaci a prohlížení bez známek odporu, nebo strachu. Slyšela jsem některé rozhodčí říkat, že chtějí v kruhu vidět „oko“. To je nesmysl, pokud neplánujete přivést do kruhu ovce. Někteří psi budou zírat na ostatní psy běhající v kruhu, ale takoví mají obvykle tak jako tak příliš silné „oko“. Pes, který jen tak zírá na člověka, jako by byl ovce, nemá vyrovnanou povahu, jedině snad pokud má člověk na sobě ringo oblek a psovi bylo řečeno „hlídej“!

Srst
Srst je další oblastí sporů. V Austrálii byli výstavní psi selektováni pro dlouhou, dvojitou srst jako má výstavní kolie. U britských pracovních linií je střední nebo krátká srst mnoha farmáři preferována oproti těžké, dlouhé srsti. Snáz se udržuje čistá, nevyžaduje téměř žádnou péči a nechytá bodláky a semínka. V horkém klimatu, jako je v Austrálii nebo na americkém západě, jsou téměř všichni pracovní psi krátkosrstí, nebo se středně dlouhou srstí. Dnes má většina výstavních psů dlouhou spadající srst. Někteří mají srst na břiše dosahující až k nadprstí! Musíme se zeptat, „Vylepšujeme plemeno“? Já si to nemyslím. Vidím psa tohoto typu v mé ohradě, jak z něj na jaře teče tekutý ovčí hnůj a bláto. Ideální srst uschne a špína se vydrolí, takže pes za pár hodin vypadá čistě. Extrémně dlouhá srst, speciálně pokud má jemnou strukturu, se cuchá a vyžaduje značnou údržbu po práci v blátivém hnoji. Farmář by takového psa nechal strašlivě zplstnatět a zašpinit (což jsem viděla), nebo by jej ostříhal. Tato srst není praktická, i když je krásná. Jakákoliv srst, dlouhá, střední nebo krátká, by měla mít hrubé, voděodolné krycí chlupy a hustou, vlněnou podsadu. Měkká, hedvábná srst je špatná stejně jako chybějící podsada. Rovná nebo vlnitá není rozdíl, pokud je její textura drsná, špínu a vodu odpuzující.

Barva a znaky
Border kolie se vyskytují ve třech základních barvách s modifikátory: černá, játrová (čokoládová) a žlutá (citronová-lemon). Dědičnost je stejná jako u labradorů. Navíc máme dva typy ředících genů: recesivní ředení Dilute (břidlicově modrá a červeno-hnědá) a dominantní Merle (blue merle a red merle), které ředí černou a játrovou. Ředěním, nebo merlováním žluté vzniká krémově bílá barva, která je velmi nežádoucí. Pálení a bílé znaky jsou děděny nezávisle na sobě a na barvě těla. Double merle a dvojitě ředění jedinci mohou trpět problémy se sluchem a zrakem. Játroví, červení a břidlicoví psi mají odpovídající barvu nosu a světlé oči. Merle mohou mít vícebarevné oči a nosy, černí a žlutí mají černé nosy. Znaky jsou další oblastí, kde panuje mylná představa. Jednou z krás plemene je jedinečnost rozložení znaků jedince. Většina ovčáků nemá ráda hodně bílé nebo světlé psy, protože takové psy si ovce pletou s jinou ovcí a více ho vyzývají. Na domácí pastvině to není problém, tam se ovce psa naučí podle jeho zásluh buď respektovat, nebo ignorovat. Na trialu, na cizích ovcích to může udělat rozdíl mezi výhrou a tím, že se tým ani nekvalifikuje. Tmavý, tedy černý, tmavě modrý nebo játrový pes bude mít největší respekt. Červený (hnědý), blue merle a red merle spadají někam doprostřed. Ovcemi nejméně respektovaní jsou převážně bílí psi, nebo žlutí (citronoví nebo australsky červení) psi, nebo velmi světlí double merle, protože se svou barvou přibližují barvě ovcí. Jedna paní po několik let závodila se svým žlutobílým psem, který doma pracoval velmi dobře. Na trialech byl neustále vyzýván a ovce chodily až k němu, aby ho mohly prozkoumat. Vyvinulo se u něj díky tomu nežádoucí chování a začal v odplatě kousat. Nakonec mu majitelka nechala vyrobit černou vestu a problém přestal. Pálení je běžné u pracovních psů, ale není tak populární mezi lidmi od výstav. Vyskytují se ve stejném vzoru jako u dobrmana nebo kolie. Bílé „kolií“ znaky ceněné u některých lidí od výstav skutečně nedělají žádný rozdíl. Několik International Supreme Championů mělo půl hlavy bílé a dokonce celé hlavy bílé jako bobtail. I nestejné, nebo žádné ponožky na jedné nebo více tlapkách jsou běžné. Většina má aspoň bílou skvrnu na hrudi, špičce ocasu a prstech, ale několik vítězných psů bylo zcela černých jako belgičák. Bílé znaky jsou třešničkou na dortu a skutečně by měly být rozhodující pouze v případě dvou jinak rovnocenných psů. Pak vyberte to, co se vám osobně líbí. Viděla jsem nějaké neobvykle zbarvené psy, kteří jsou dech beroucí, a jiné, kteří byli neatraktivní. Znaky jsou něco, co propůjčuje individualitu a každý má jiný vkus. Nerada bych viděla plemeno organizované a omezené tak, jako je bernský salašnický pes, kde i nejmenší odchylka může rozhodnout o tom, zda je pes vhodný na výstavy, nebo jen jako společník.

Velikost
Velikost není důležitá, pokud je pes atletický a má správnou povahu a pracovní pud. Důležité je, že je pes ve stavbě vyvážený a atletického vzhledu. Pes musí mít dostatečně dlouhé nohy, aby dokázal efektivně běhat i v dlouhé trávě, nebo hlubokém vřesu. Krátkonohý pes by nemusel být schopný pohybu v hustém porostu. Mnoho australských výstavních chovatelů si stěžuje, že farmáři chovají psy, kteří jsou příliš vysocí a nohatí, a že mnoho amerických a britských psů je příliš velkých. Je to částečně proto, že chtějí, aby border kolie zůstala malým až středním plemenem spolu se šeltiemi a corgi, protože tato skupina je menší a je v ní menší konkurence. Mnoho top trialových border kolií bylo velkých. Ze současnosti například dvojnásobný International Supreme Champion Wisp od Bobbyho Dalziela je 25 kg vážící a 57 cm vysoký pes s hustou srstí a nápadnou, napůl bílou „harlekýnskou“ tváří. Dalším byl International Driving Champion Sweep od Jocka Richardsona, z většiny černý pes „velký jako vlčák“. Mnohé feny jsou podstatně menší než psi, podobně jako u belgičáků. Přestože takto je to standardní, už zde bylo více výjimečně velkých fen. Fena od Dodie Green, Purina Top Herding Dog, Soot je vysoká, má asi 55 cm, stejně tak můj skotský import HCh- Thornhill Meg-HX, která byla k vidění ve videu od AKC Hooked on Herding při B Course Advanced.

Vady
Bez ohledu na velikost, pes by měl být lehkonohý se středně silnou kostrou jako foxhound nebo belgičák, neměl by mít těžkou kostru jako australský ovčák nebo bernský salašnický pes. Lehká kostra jako u saluki je také nežádoucí. Pamatujte, že border kolie je stavěná k tomu, aby při své práci denně uběhla 100 až 160 km. Měla by být stavěna jako anglický plnokrevník, ne jako shirský, nebo clydesdaleský kůň. Foxhound je dobrým přirovnáním ve stavbě těla. Jsou chováni k tomu, aby celý den běhali, musí být rychlí, když je potřeba, a vytrvalí. Saluka je rychlejší, ale je to sprinter. Berňák je silnější, ale chybí mu jak rychlost, tak vytrvalost v běhu. Je důležité u border kolií žádný znak nepřehánět, dobrá stavba a funkční harmonický pohyb ze strany, vpředu i vzadu je nanejvýš důležitý. Chybou je cokoliv, co by snížilo pracovní schopnosti. Čím více by vada snížila schopnost psa pracovat celý den, tím vážnější taková vada je. Jako rozhodčí a chovatelé máme budoucnost v našich rukách. Prosím, berte tuto práci vážně a pracujte, jak nejlépe můžete. Pamatujte, že mnoho farmářů se nijak nezabývá úpravou psů a že někteří z těchto pracovních psů by mohli úspěšně konkurovat výstavním psům, pokud by byli upraveni.

OBECNÉ REFERENCE
– Larson, Janet E. The Versatile Border Collie, Second edition, Alpine Publications, Loveland,CO 1999. 284 stránek, stovky fotografií, barevné obrázky, původ a historie, standardy, chov a genetika, dědičné defekty, závody, trénink, zdroje a reference, genealogické schéma. Autorka má 33 let zkušeností s plemenem.
– Grew, Sheila Key Dogs from the Border Collie Family (Vol.I & II- Payne Essex Printers LTD, Suffolk, England, 1981), Dotisk obou svazků v jednom k dispozici: Heritage Farms, Hernand, MS 1985
– Elliot, Rachel Page The New Dogsteps, Howell Book House, New York 1983
– Carpenter, E.B. The Blue Ribband of the Heather: the Supreme Champions 1906 to 1988, Farming Press, Ipswich, England,1989
– Carpenter, E.B. National Sheepdog Champions of Britain and Ireland 1922-1993, Farming Press, Ipswich, England, 1994

AUSTRALSKÝ TYP – REFERENCE
– Kelley, Ralph B. DVSc. Sheepdogs: Their Breeding, Maintenance and
Training, Angus & Robertson, Sidney, Australia 1994
– Cavanagh, Rod Australian Sheepdogs: Training and Handling, The Book
Printer, Victoria, Australia 1990
– Hartley, C.W.G. The Shepherd’s Dog, Whitcombe & Tombs LTD,
Wellington, New Zealand 1972
– Bray, Joan Border Collies, Kangaroo Press, New South Wales, Australia 1993
– Vidler, Peidje The Border Collie in Australasia, Gotrah Enterprises, Kellyville, Australia 1983

BRITSKÝ TYP – REFERENCE
– Holmes, John The Farmer’s Dog, Popular Dogs Publishing Co. London 1984
– Ascroft, Patricia The Border Collie: Sheepdog Extraordinary, Times Longbooks, Isle of Man, Scotland 1965 McCulloch, John Herries Sheep Dogs and their Masters, The Moray Press, Edinburgh, 1946
– McCulloch, John Herries Border Collie Studies, Robert Diniddie & Co. LTD, Dumfries, Scotland 1950
– Longton, Tim & Hart, Edward The Sheepdog: Its Work and Training, David and Charles, London 1976
– Quarton, Marjorie All About the Working Border Collie, Pelham Books, London, 1986
– Billingham, Viv One Woman and her Dogs, Patrick Stephens LTD, England 1984
– Illey, Tony Sheepdogs at Work, Dalesman Books, North Yorkshire, England 1978
– Hart, Edward The Hill Shepherd, David and Charles, London, England 1977
– Jones, H.Glyn & Collins, Barbara A Way of Life: Sheepdog Training, Handling and Trialing, Farming Press, Ipswich, England 1987
– Halsall, Eric Sheepdogs: My Faithful Friends, Patrick Stephens LTD, Cambridge, England 1980
– Halsall, Eric Sheepdog Trials, Patrick Stephens LTD, Cambridge, England 1982
– Combe, Iris Collies of Yesterday and Today, J.B.Offset Printers, Essex, England 1972