DOGFRISBEE

Zuzana Novotná

BORDERHOLIC 31 – 2/2015 + BORDERHOLIC 32 – 1/2016

Dogfrisbee – jedna z možností, jak trávit volný čas se svým psem, ať už závodně, nebo jen rekreačně. Jde o sport, u kterého je potřeba tým, čili psovod a pes, létající talíř a dostatečně velký rovný plac. Trénovat tedy může opravdu každý, kdekoli a kdykoli. Ale doporučuji, zejména v začátcích, zajet na seminář, ať se dozvíte jak správně s pejskem začínat a s jakými prvky počkat na později.

Kdy a jak začít
Dogfrisbee je sice sport, u kterého se bez psa neobejdete, přesto 80 % tréninku by měl být trénink pouze psovoda. Házet, házet a házet, to slýcháme na tréninku dnes a denně. Na distanční disciplíny stačí, když se naučíte dobře házet backhand, na freestylove už je potřeba více různých hodů a vše je potřeba se naučit nejprve bez psa, abychom mu špatně hozeným diskem neublížili.
Stejně jako u jiných sportů je potřeba pejska správně motivovat, aby ho frisbee bavilo. Což v tomto případě nebývá problém, zejména u rozených aportérů. Proto se v první fázi tréninku soustředíme na zájem o disk, chytání disku v pohybu házením tzv. rollerů, přinášení a pouštění. Takto je možné trénovat i s mladým psem, samozřejmě ale musíme brát ohledy na věk a netrénovat příliš dlouho! S výskoky není potřeba nikam spěchat, zejména u různých freestylových prvků se vyplatí počkat. Stejně jako psa, který neumí pořádně povel lehni, nemůžete učit odložení za chůze, tak psa, který neumí správně chytat disky, nemůžete učit např. flipy (tj. chycení disku ve výskoku, přičemž se pes otočí o 360°).

Co vlastně takové dogfrisbee obnáší? Co si pod tím představit? Asi správně většina tuší, že člověk hází létající talíř a pes ho chytá. Jak? To záleží na konkrétní disciplíně. Dogfrisbee disciplíny se dělí do dvou kategorií, tzv. distanční disciplíny a freestyle.

Distanční disciplíny
Distanční disciplíny máme oficiálně čtyři, Super Pro Toss & Fetch (SPTF), někdy se také setkáte s názvem Super MiniDistance (SMD), DogDartbee, Paralelní TimeTrial a Quadruped. Všechny distanční disciplíny mají pár společných pravidel, důležitá je vzdálenost, hází se pouze jedním diskem a nemusíte se učit žádné neobvyklé hody.
Při SPTF máte k dispozici hřiště o rozměrech minimálně 40 x 70 yardů (1 yard = 0,914 metrů) a časový interval 1,5 minuty. Hřiště je po celé délce rozděleno na 5 polí dlouhých 9 yardů, kdy pole nejblíže startovní čáře je obodováno 0 body, druhé pole jedním bodem, další dvěma body atd. Uprostřed hřiště je přes celou jeho délku tzv. středovka, tedy prostor, 5 yardů široký, kde je chycený disk lépe bodovaný. V případě, že pes chytí disk ve výskoku, připočte se mu půl bodu navíc, pokud s chyceným diskem dopadne do středovky, získá tým dalšího půl bodu k dobru. Během vymezeného času hází tým tolik hodů, kolik stihne. Do výsledků se mu však započítává pět nejlepších hodů v každém kole. V jednom kole můžete získat maximálně 25 bodů, celkový výsledek udává součet bodů ve dvou kolech SPTF.
DogDartbee je disciplína zaměřená na přesnost. 18,25 metrů od startovní čáry je umístěn střed kruhového terče o průměru 6,5 metru. Tento terč má celkem čtyři kružnice a opět je různými body hodnoceno, kam pes dopadne s chyceným diskem, přesněji řečeno, kde skončí jeho přední nohy. Uprostřed terče je zóna za 100 bodů, kolem ní zóna za 50 bodů, okolo za 30 a nejvíce na okraji terče je zóna za 10 bodů.
Prvně se hází kvalifikační kolo a osm nejlepších týmů postupuje dále do semifinále. V kvalifikačním kole má každý tým 9 hodů a libovolný čas.
TimeTrial je disciplína, kde vyhrává “nejrychlejší” tým. Úkolem v kvalifikaci je, aby pes chytil dva disky za hranicí 20 yardů v co nejkratší době. Tentokrát z kvalifikace postupuje 16 nejrychlejších týmů, kteří se proti sobě utkají ve vyřazovacích duelech. To v praxi znamená, že jsou dvě hřiště vedle sebe a dva týmy startují zároveň. Tým, který byl rychlejší, postupuje do dalšího souboje a pomalejší vypadává.
Quadruped je disciplína zaměřená na dálku. Je to jediná z distančních disciplín, kde mají muži a ženy svou kategorii. V ostatních distančních disciplínách soutěží všichni proti všem.
I quadruped má kvalifikaci. V tomto případě spočívá kvalifikace v tom, že každý hází disk na dálku, aniž by pes chytal. Podle naházených metrů se vytvoří skupiny závodníků a pak se přejde k vyřazovacím kolům. Z každé skupiny, ve které jsou jak lepší, tak horší týmy, postoupí jeden tým do finále. Na závěr dostanou všichni, kteří nepostoupili, poslední šanci a ten, jehož chycený hod bude nejdelší, se přidá k finalistům.

Kde můžete trénovat
Na frisbee závody se sjíždějí lidé z různých koutů České Republiky. Někteří vyrazí jen na nějaké intenzivní tréninky, jiní se schází pravidelně a trénují sami nebo pod něčím vedením. Pro představu pár tipů na tréninky najdete na http://www.discdog.cz/ kontakty/oblastni-kluby

Co potřebujete k účasti na závodech
V dogfrisbee se žádné zkoušky neskládají, na rozdíl od agility či sportovní kynologie. Na závodech tedy nemusíte být nikde členem, nepotřebujete žádný výkonnostní průkaz ani nic jiného. Přehled všech plánovaných oficiálních akcí se dozvíte na webu www.discdog.cz, kde jsou ke stažení propozice i přihláška ke každému závodu. Stačí vyplnit přihlášku a zaplatit startovné.
Závodů se smí účastnit pouze psi starší 18 měsíců. Věk psovoda není ničím omezen. Samozřejmostí je očkovací průkaz s platným očkováním, čipování či tetování povinné není. Na akce je zakázán vstup háravým fenám.

Úspěchy českých týmů
Mezi českými týmy máme spoustu úspěšných závodníků, kteří reprezentují ČR na mezinárodních soutěžích a mistrovstvích. Budeme-li se držet tématu článků, tedy distančních disciplín, pak nesmíme zapomenout na držitele rekordů v quadrupedu.
Jak bylo již zmíněno, quadruped se dělí na kategorii mužů a žen a každá kategorie musí mít svého držitele národního rekordu. Za muže je jím Jirka Piskoř s border kolií Abby (Attractive Abbygaile Fast and Foolish) s hodem dlouhým 91 metrů. Kdo na dogfrisbee závody jezdí, ten však ví, že chlapi se v quadrupedu předhání každým dnem a překonávají nejen své rekordy. Je jen otázka času, kdy Abby chytí disk za hranicí 100 m a stanou se tak držiteli nového, možná nejen českého rekordu. V kategorii quadruped ženy je držitelkou českého rekordu Kristýna Nosková s borderákem Mejzím (Amazing Cloudy ranč). Jejich hod dlouhý 84,16 metru je nejen českým ženským rekordem, ale také rekordem evropským i světovým!

Freestyle
Vault, over, flip, … že vám ta slova nic neříkají? Závodníci v kategoriích freestyle už je berou jako běžnou součást slovníku. Tréninky či závody se bez těchto pojmů neobejdou a vy se v následujících řádcích dočtete nejen, co ty pojmy znamenají, ale co přesně si představit pod pojmem dogfrisbee freestyle.
Freestyle je závodní disciplína, při které má tým složený z psovoda a psa 1,5 – 2 minuty na předvedení vlastní sestavy s využitím maximálně 10 disků a v doprovodu hudby. Čas se odvíjí podle pokročilostní kategorie, ve které tým závodí. Disků mají všichni k dispozici maximálně 10, hodů však mohou naházet libovolný počet. A sestavu? Tu si tvoří každý sám, podobně jako je tomu u dogdancingu, stejně tak i výběr hudby je na samotném hráči. Při disciplíně freestyle máme porotu rozhodčích složenou ze 4 lidí, kdy každý má na starost jinou kategorii (psa, hráče, tým a úspěšnost). Aby jeden člověk stihl sledovat vše, bylo by pro něj hodnocení týmu moc náročné, proto si každý rozhodčí hodnotí jen svou kategorii a následně se sečtou body.
U psa hodnotíme motivaci, zaujetí, schopnosti aportovat, pouštět disk na dálku či přinést do ruky a schopnost kontrolovat své tělo. U hráče pak rozhodčí hodnotí využití plochy, rozmanitost hodů, různé délky, úchopy a typy hodů, organizaci disků, tedy zda mám pořád čím házet a propojitelnost jednotlivých prvků v sestavě. Na to pak navazuje další kategorie hodnocení, která hodnotí tým jako celek. Rozhodčí se zaměřuje na jednotlivé prvky a právě zde se dostáváme k pojmům, které byly zmíněné na úvod článku. V sestavách jednotlivých týmů můžete vidět overy, neboli přeskoky psa přes tělo hráče, a vaulty, tedy odrazy psa od hráče. Hodnoceny jsou i prvky, kdy pes chytá disky na větší vzdálenost od hráče, jde např. o tzv. passing, kdy pes mezi jednotlivými hody proběhne kolem vás. A flip? To je vlastně takové salto, při kterém pes chytá disk. A ještě nám zbývá poslední rozhodčí, ten hodnotí úspěšnost týmu, tedy poměr vyhozených a psem chycených disků. Ve výsledku nám vznikají zajímavé sestavy a to nejen pro jiné hráče dogfrisbee, ale i pro diváky. Pokud tedy budete mít ve vaší blízkosti závody, určitě se vyražte podívat a věřte, že nebudete litovat. A pokud byste chtěli vidět špičku českého a evropského dogfrisbee, pak vás rádi přivítáme v Roudnici nad Labem, kde se 27.-28.8. bude konat 10. Mistrovství ČR a jen o pár týdnů později, 9.-11.9. Mistrovství Evropy v dogfrisbee.

foto: Lukáš Skalický


FLYBALL

Sabina Koubková

Když jsem byla požádána, abych napsala co je flyball, myslela jsem si, že je to vtip. Vždyť ho všichni znáte. Jak mám psát o něčem, o čem každý ví a bylo toho napsáno tolik? Půlka z vás ho bude milovat a chválit a půlka z  vás nesnášet a kritizovat. Tak budu psát z  mýho pohledu – aneb z pohledu člověka, který flyball miluje. Kritikové můžou rovnou otočit na další článek, za pravdu vám totiž nedám.
Zpět tedy k  tomu, co je flyball…
Flyball je sport.
Flyball je týmový sport.
Flyball je adrenalinový týmový sport.
A to vysvětluje vše. Prostě je to sport.
S  krásami i riziky, jaká sporty obnáší. Našim cílem není mít vystresované, nemocné psy, jak často od neznalců slýchám. Vše je o přístupu majitelů! Naše borderka ve dvanácti letech úspěšně závodila na Mistrovství Evropy, nemá vylámané zuby z boxu, nemá zničené klouby a ani není labilní, přestože se flyballu věnuje aktivně více než deset let.

Ano, zranění se v flyballu objevují. Jak jsem psala na začátku – je to sport. Ale cílem nás všech je tato zranění eliminovat. Stále pro nás je pes náš parťák a nebýt jeho, tak ani my se flyballu věnovat nemůžeme. Oproti některým majitelům psů máme jednu výhodu. Uvědomujeme si, že se psem sportujeme a proto se snažíme zraněním předcházet. Ne, je vytvářet. Pro nezasvěcené naši psi vlastně nic neumí. Ale kde je pravda? Je flyball jen o tom, aby pes přeskákal překážky a přinesl míček? Je nejlepší ten pes, který míčky miluje, aneb (jak se o flyballácích říká) má místo mozku tenisák? Proč nám vadí, když někteří flyball shazují a kritizují?

foto: Zdeněk Korint

Na startu stojí čtyři psi, které flyball baví a chtějí běžet. Samozřejmě, že tam můžete mít čtyři uštěkané, uskákané nerváky. My ale takové psy nechceme. (On k tomu člověk postupně dojde sám, že držet takového psa na startu je o jeho psychické i fyzické zdraví.) My chceme psy, kteří se i přes svůj chtíč a touhu běžet dokáží soustředit a být v klidu. Kteří svojí energii neplýtvají zbytečně, kteří se nerozptylují. Jen klidný, soustředěný a vyrovnaný pes dokáže podat maximální vyrovnaný výkon. (Dám ruku do ohně, že opravdoví flyballáci dokáží být ve větším klidu než psi těch, kteří nás kritizují.) Následuje zdolání čtyř překážek. Pro neznalce – prostě snadná rovinka. Pro nás sledování odrazu, výšky a dopadu skoku. K čemu mi je pes, který skáče zbytečně brzy či zbytečně vysoko a díky tomu ztrácí rychlost? I to my psy učíme. Samotný box je něco, co všichni chápou, že se pes musel naučit. (Dle našich kritiků je to totiž jediné, co se na flyballu pes učí.) Principem není, aby pes vzal míček bezhlavě, ale naopak, aby si neublížil. Aby i v maximální rychlosti dokázal své pacičky ovládat. V případě, že pes míček nechytí a ten se mu zakutálí, potřebujete psa, kterého dokážete přesvědčit, aby míček nechal být a běžel za vámi. Nebo naopak aby si ho našel i třeba za boxem a následně se vrátil na dráhu. Stále potřebujete, abyste to byli vy, kdo rozhoduje, co je v dané situaci nejlepší. Flyball je prý velmi snadný, protože psa odměňujeme míčkem téměř okamžitě. Pro laika to tak asi působí. Ale my nechceme, aby získání míčků bylo pro psa tou pravou odměnou. Nastává pak totiž problém, že pes pro míček běží rychle, ale k  psovodovi se fláká. My ale chceme, aby běžel plnou rychlostí od nás, i plnou rychlostí k  nám. Pes, pro kterého je míček vším, se nechce vracet zpět. Pes, který je nesebevědomý a závislý na páníčkovi, nechce běžet pro změnu od něj. Konečnou fází je samotné střídání psů. Pes běží od boxu a proti němu plnou rychlostí běží druhý pes, který je navíc následovaný svým psovododem. Naopak první pes má v tlamě hračku a svého psovoda několik, v tuto chvíli přibližně deset, metrů před sebou. Opět je potřeba zdravé sebevědomí. A to zvláště ve chvíli, kdy druhý psovod svého psa pustí dříve a psi se míjí ne v bráně, ale na překážkách širokých 61cm. (Což je pro představu polovina překážek na agility.)

Takže ano, máte pravdu – flyball je velmi snadný, pokud jej neděláte pořádně. Stejně jako agility již dávno není o tom překonat 20 jednotlivých překážek. Stejně jako stopařina již není o tom, zda pes dojde do cíle. Stejně jako vrcholem dogdancingu není to, že pes umí couvaný slalom. Flyball dávno není o tom vypustit a přivolat psa. Ano, dá se tak dělat, stejně jako se dají dělat ostatní sporty „jen tak“. A jak je to vlastně s  tou fyzičkou lidí a psů? Ve čtyřčlenném družstvu v  sobotu, kdy je obvykle méně běhů, pes běží 12x 50 metrů plného sprintu. Navíc ještě běhá tréninky, na kterých si zaběhne dalších přibližně 4x 25 metrů a 4x 50 metrů. Během pěti minut tedy pes běží 1x 25 metrů a 4x 50 metrů. Psovod se fláká, ten běží pouze 12x 25 metrů, plus opět přípravu. K  tomuto si ještě přidejte druhý den a zjistíte, že zase taková flákárna to není.

Tak toto byl výpis pro ty kritiky, kteří se nevrhli na následující článek s  přesvědčením, že prostě budu psát hlouposti, protože flyball prostě je nebezpečný, psi nic neumí a my ze psů děláme labilní jedince. A info pro ty ostatní. Co to flyball je? Je to hlavně týmový sport, ve kterém jde o to užít si zábavu společně. Nezačíná a nekončí na dráze. Tým jsme i mimo parkur. Nejdůležitější je bezpečnost psů, jestli běhají za 4 sekundy nebo za 5 sekund roli nehraje. I v té nejposlednější divizi člověk zažívá stejný adrenalin jako ti v  té první. Každý pes je jiný, každý člověk je jiný. Popis zde byl psán pro ideálního psa, ke kterému všichni směřujeme. Ale každý nějak začínal. A i když váš pes bude na startu šílet, neznamená to, že je špatný. Jen s  ním budete mít více práce a z  parkuru budete chodit ještě více unaveni. Každý sport má svá pro a proti. Nikdy nebude sport, který osloví všechny. Ale hlavní je, aby vše, co jsme dělali, dělali všichni hlavně s rozmyslem a s ohledem na to, že nejde o nás, ale o naše psí parťáky. Že těm je jedno, jestli mají doma jeden pohár nebo deset. Bude-li daný sport bavit nás, bude bavit i naše psy.

TREIBBALL: Sport pro každého

Za Treibball-klub ČR Magdalena Novotná

BORDERHOLIC 32 – 1/2016

Treibball je poměrně nový sport, který vznikl v Holansku původně pro pasoucí borderky, které zrovna neměly práci, tak aby se nenudily. Později se rozšířil i mezi ostatní plemena a dnes najdeme mezi míči všechny – od papillonů přes různé voříšky až po brazilskou filu. Borderky ale stále patří mezi nejlepší. V treibballu zúročí svoji mrštnost, ohebnost, rychlost, schopnost pracovat na dálku a soustředění se na práci delší dobu bez odměny. Pro borderku je totiž odměnou samotná hra s míči a s vámi!
Oč v treibballu jde? Je to týmová hra, tým tvoříte vy a váš pes. Vy stojíte v bráně a pes musí pod vaším vedením dopravit/doťukat určitý počet gymnastických míčů k vám do brány. Vzdálenost a počet míčů se řídí pokročilostí pejska.
Máme jednu přípravnou a 3 výkonnostní třídy. Do přípravné TRB Z můžete hned, jakmile se pejsek naučí ťukat. Jeho úkolem bude doťukat jeden míč ze vzdálenosti 8 m do brány. Můžete psa libovolně doprovázet po hřišti a průběžně ho motivovat a odměňovat. Až pejsek trochu pochopí směrování a samostatnou práci, přestoupíte do třídy TRB 1. Tam je úkolem dopravit 3 míče na vzdálenost 10 m, ale už bez doprovodu a průběžných odměn. Třída TRB 2 je pak o 6 míčích a 15 m, v TRB 3 je úkolem dopravit do brány 8 míčů na vzdálenost 20m. Kromě času se hodností i další aspekty spolupráce týmu – tedy psa a psovoda.
Hlavní výkonnostní třídy bývají na závodech doplněny treibballovými hrami, které jsou pro diváky velmi atraktivní a psy to také hodně baví.
Hra záleží na fantazii pořadatele, jedinou podmínkou je bezpečnost psa i páníčka. Například pes přeskočí nízké překážky směrem od psovoda a pak doťuká míč uličkou zpět. Nebo pes shazuje pomocí míče kuželky. Také bývají štafetové hry, kde se soutěží v družstvech. Jak říkám, fantazii se meze nekladou a nápadů stále přibývá. A v tom je tenhle sport krásný a jedinečný.
Většinu borderek tahle hra moc baví. Je to akční, je to s balónem a je to s páníčkem. Často se stává, že pejska musíme na začátku nejprve učit klid vedle míčů a pak teprve samotné ťukání.

Treibball klub
V České republice sdružuje zájemce o treibball Treibball-klub. Byl založený partou nadšenců na přelomu roku 2014-2015 a postupně se roz-růstá a rozšiřuje svoji působnost.
Členy klubu můžete potkat na různých předváděcích akcích, kde se snaží ostatním pejskařům treibball ukázat, nebo na soustředěních, intenzivkách a závodech pořádaných pod záštitou klubu. Přehled všech akcí najdete na klubových stránkách.
www.treibball-klub.cz

Jak začít?
Ideálně přijet na nějaký kurz nebo seminář. Dnes máme výcviková střediska v řadě míst v republice. Například Škola pracovní a zábavné kynologie v Herolticích u Tišnova, psí škola Koira v Ostravě, Pesopark v Praze Uhříněvsi a další (více na www.treibball-klub.cz). Další možnost je přihlásit se na facebookový webinář k trenérce Monice Kalábové. Můžete tak cvičit doma v klidu a nechat se vést „na dálku“.
Pokud to chcete opravdu vyzkoušet sami, tak se nechte vést a inspirovat radami a videonávody na klubových stránkách. Ale věřte mi, že efektivnější a zábavnější je učit se a hrát si s partou stejných nadšenců a pod odborným vedením.
Neváhejte a zkuste to. Je to zábava pro jakkoli zdatného psa i páníčka. Treibball není náročný na fyzickou kondici, klouby psa ani psovoda. Začít se dá v každém věku! Je to ideální sport například pro vysloužilé agiliťáky nebo flyballisty, kdy dáte psovi náhradní zábavu do dalších let. Totéž platí i pro psovody. Máme v našich řadách děti i důchodce. Mezi psy na čerstvém vzduchu rozdíly mezi věkem a kondicí mizí.

CANICROSS V ČR

ROSTOUCÍ FENOMÉN , SPORT PRO KAŽDÉHO PEJSKAŘE

Lucie Jetmarová (BORDERHOLIC 33 – 1/2017)

Co je Canicross v překladu? Samotné slovo a sport canicross lze definovat zcela jasně a výstižně, Běh se psem.
Na první pohled vypadá jednoduše, ale za tímto na popularitě získávajícím sportem a za závody v něm se skrývá pot, dřina a neuvěřitelné, někdy až dech beroucí nadšení všech zúčastněných. Od pořadatelů, přes závodníky, fotografy až po diváky. Vše musí být v rámci závodu perfektně připraveno. Neriskujete pouze svoje zdraví, nýbrž i zdraví svého „psího parťáka“ a nesete za něj zodpovědnost. Pojďme se podívat na historii canicrossu- v článku budu zkráceně používat všeobecné označení CC.

CC počátky v ČR lze zaznamenat v letech 1994-1995. Cílem bylo udržovat musherské (tažné psy) v kondici i v době, kdy nebyl sníh, a CC se již v té době těšil oblibě zejména ve Francii.

Canicross jako sport spadá pod tzv. „mushing“. Ve zkratce je mushing jízda se psím spřežením. Mushing a tedy i canicross zaštiťuje v rámci světa, Evropy a tedy i ČR několik organizací. Pojďme si vyjmenovat dle zdrojů k mému článku ty nejvýznamnější.

IFSS (International Federation of Sleddog Sports)
SSPS (Svaz sportu psích spřežení)
Českomoravský sportovní klub severských psů (ČMSKSP)

– svaz zaštiťuje například i skijöring (běžkování se psem), scootering (koloběžka se psem) a další musherské disciplíny
– cílem svazu je podporovat kluby a jejich členy na sportovním poli a
umožňuje získání mezinárodních závodních licencí jednotlivým členům klubů
Česká asociace sleddog sportů (ČASS)

ECF (European Canicross Federation)
TJ Sokol Maxičky – pořadatel ME v CC v ČR 2016 v Novém Městě na Moravě
http://www.canicross.cz/index.php?call=novinky&idc=255

Existují tedy dvě mezinárodní organizace, jenž mají vliv právě na českou CC scénu, nicméně jejich cíl je jednotný: zachovat co nebezpečnější podmínky v rámci závodu jak pro běžce, tak i pro psa.
http://musher-jcc.cz/index.php/clanky/83-canicross-a-muhing-vcechcach

foto: Pavel Humpolec

JAK ZAČÍT S CANICROSSEM
V první řadě je třeba si uvědomit, že veškerá práce začíná u Vás – člověka a běžce. Pokud jste nikdy neběhali, kupte si funkční oblečení a pořádné boty. Boty jsou základ a dnes je výběr na trhu opravdu široký. Samozřejmě záleží, na jakém povrchu běháte. Botky vhodné do lesa nebudou vhodné na tvrdý městský povrch… Můj botník skýtá 4 běžecké boty, mám kliku, že pracuji pro sportovní distribuční společnost a mám všude konexe. Nicméně v porovnání s opravdovými běžci a profíky je můj běžecký botník opravdu chudý. Řekněme si to narovinu, nejvíce frekventované značky běžeckých bot vhodných na CC jsou INOV8 a Salomon. Ve specializovanějších prodejnách nebo na různých běžeckých akcích Vám změří došlap a i dle toho můžete svoje boty vybírat. Když máte boty, vrhněte se na běhání. Ovšem všeho s mírou. Je fajn začít běhat s někým, kdo tomu rozumí nebo Vám poradí s Vaším tréninkem. Samozřejmě pokud se chcete zlepšovat. Na sociálních sítích je spousta běžeckých skupin, trenérů, anebo stačí objet pár CC závodů, seznámit se s lidmi, neboť i canicrossaři pořádají společné výběhy a tréninky. Nejznámější skupinou je Běhej se psem. Na svém webu: https://www.behejsepsem.cz/ mají termínovky tréninků a za sebe musím říct, že je to prima změna, oproti mému věčnému single běhání v lese. Nezapomeňte, že je důležité měnit svůj běžecký plán s Vaší zvyšující se kondicí a hlavně běhat v různých terénech. Chytne Vás to samo, až jednou vyběhnete kopec, na který jste se dříve sotva doplazili… Vraťme se zpět ke canicrossu. Řekněme, že Vy máte natrénováno. Ale jak donutit psa, aby tahal zátěž a ještě k tomu člověka, co mu funí za zády…?! Základ je opět vybavení. Pokud Vás teď napadá myšlenka, že bude Vaše peněženka do příští výplaty prázdná, máte pravdu. 🙂 Nezoufejte, kromě bot má další CC vybavení letitou výdrž, tudíž je tato investice zcela ojedinělá- až na pár výjimek. Co k CC potřebujete, abyste se mohli s pejskem rozeběhnout s větrem o závod?

  1. Podsedák – je to de facto postroj na Vás. Existuje několik typů a značek a důležité je, aby Vám neničil záda, ale v tahu se psem nutil pracovat Vaše slušně řečeno hýždě.
  2. Postroj pro psa – Každé plemeno má svůj specifický rámec pohybu. Je důležité, aby se pes v postroji při tahu nehrbil, postroj nesmí tlačit na břicho a omezovat psa v dýchání. Existuje několik pravidel, dle kterých se vhodný postroj na psa vybírá a většinově zastoupené společnosti na CC trhu nabízí veškeré poradenství ve výběru vhodného postroje.
  3. Vodítko s amortizérem – odpružené vodítko, jehož specifika jsou pravidly CC jasně dána, v nataženém stavu měří 2m. Opět je třeba odzkoušet, které bude Vám i Vašemu pejskovi vyhovovat nejlépe.
    Nejvýrazněji zastoupené značky s CC vybavením jsou:
    ZERO DC – http://www.zerodc.cz
    NonStop Dogwear – https://www.non-stopdogwear.cz
    ManMat- https://www.manmat.cz

TRÉNINK SE PSEM
Je třeba si uvědomit, že každý pes potřebuje nejdříve fyzicky dospět, aby mohl začít běhat v tahu. Oficiální hranice, odkdy může pejsek běhat v tahu, je 1 rok. Profesionální musheři začínají s tréninkem dříve, ovšem na rozdíl od Vás mají spoustu zkušeností s danými plemeny a vědí „jak na to“. Pro Vás a Vašeho psa je lepší se držet obecných pravidel a dát na rady zkušených trenérů a závodníků. Některý pes je v tahu dynamický již od samého začátku, jinému potrvá delší dobu, než si na zátěž zvykne. Proto znovu opakuji, nejdůležitější je pro psa motivace. Trénujte se zkušenými canicrossaři, nečekejte vítězství ihned. Někdy méně znamená více a obecně se doporučuje mít psa v CC tréninku 1-2 x týdně. Skupina Běhej se psem, Canicross Česko (Rozběháme Česko) pořádají pravidelně CC tréninky, víkendové kurzy, tábory, kde nasbíráte praktické informace o správné CC přípravě – v rámci tréninku i na závody.

ZÁVODY
Přihlásit se na CC závody je nejsnažší část z celé přípravy. Stále přibývá závodů pro širokou veřejnost. Není třeba vlastnit závodní licenci, neboť na profi CC závodech většinou bývá otevřená kategorie CC příchozí, vhodná i pro začátečníky. Samozřejmě existují profi musherské závody zahrnující CC a ke startu je licence potřeba. Délky tratí se mohou lišit. Většinově však bývají v rozmezí 3-7 km na vhodném povrchu pro běh se psem. Spojení běhu, dynamického tahu psa a přírody všude kolem Vám zaručí adrenalinový zážitek, 100% čistou hlavu a upevnění vztahu s Vaším čtyřnohým parťákem. Pokud budete chtít canicross proložit další disciplínou, neváhejte vyzkoušet např.: dogbiatlon nebo triatlon.

Pokud jste dočetli můj článek až do konce, vraťte se na začátek. Abyste byli dobrý canicross team, vstaňte teď od počítače, oblékněte si věci na běhání a běžte. Posuňte své limity, informujte se. Najdete spousty nových přátel, kteří začínali stejně jako Vy – od nuly.
Věř, Běž a Dokážeš (Raego)