Rozhovor: Fyzioterapie u psů

BORDERHOLIC 32 – 1/2016

Řekněte nám něco o sobě.
Věnuji se péči o pohybový aparát zvířat a jejich lidí :-). Miluju psy, momentálně mám čtyři a to rozhodně není konečné číslo. Z toho dvě border collie a popravdě bych už jiné plemeno asi ani nechtěla. Věnuji se hlavně agility a pasení, cítím tedy velkou odpovědnost, za fyzickou stránku své smečky.

Jak jste se k fyzioterapii dostala?
Vlastně nešťastnou náhodou, kdy si moje Karamelka zlomila nohu při tréninku agility. Vyhledala jsem špičkového ortopeda, nechala ji operovat, nastal těžký klidový režim a spousta času na přemýšlení. Po necelých dvou měsících se dělal kontrolní rentgen, který dopadl na výbornou. Veterinář byl nadšen z rychlé rekonvalescence a doslova mi řekl, že už můžeme dělat i to naše agility. Byla jsem najednou nejšťastnější člověk, že moje holčička už je zase zdravá. Bylo mi však jasné, že k návratu do sportu musíme udělat ještě spoustu kroků. Od kamarádky jsem věděla něco málo o tom, že existuje rehabilitace pro psy a já byla ochotná pro Karamelku udělat cokoliv, aby na ní zranění nenechalo žádné následky. Dostala jsem se tedy do péče naší úžasné Katky, zamilovala jsem se do práce, kterou dělala, jak dokázala pejskům pomoci. Staly se z nás kamarádky a já se s jejími cennými radami a pomocí, začala v oboru vzdělávat a postupně získávat zkušenosti. Tedy i taková hrozná věc jako zranění, kterou si nikdy neodpustím, mě dostala k této nádherné práci a nyní i já mohu pomáhat.

Jaké metody a techniky při fyzioterapii používáte a při jakých problémech jsou indikovány?
Při své práci využívám různorodé kombinace technik. Je to velmi individuální a záleží na specifických potřebách každého klienta. Praktikuji bodovou myofasciální techniku podle Bowena, Dornovu metodu, mobilizace, masáže, kineziotapeing, cvičení na balančních pomůckách a v neposlední řadě Reiki. V  krátkosti bych představila tolik populární Dornovu a Bowenovu techniku.  Jedná se o moje dvě velmi oblíbené, které ve své praxi denně používám, hlavně v  jejich kombinaci. Dornova metoda je o provádění mobilizace kloubů, kostí a obratlů s aktivní účastí svalových skupin. Pracuje se s mírným tlakem do středu kloubu, tím se navrátí do své fyziologické polohy. Zabývá se tedy prací s kosterní soustavou. Oproti tomu Bowenova technika se zabývá měkkými tkáněmi a kontrakcemi v  nich – ve svalech, šlachách a fasciích. Pracuje se s  body, které jsou křižovatkami krevních a lymfatických cév s  nervovými vlákny a meridiány. Touto stimulací pomáháme nastolit v  těle homeostázu, vymazat místa bolesti a nastavit tělo k  aktivaci vlastních hojivých procesů.
Obě techniky jsou o jemné a plynulé práci s  tělem, které vyžaduje naladění se na tělo a mysl klienta. Dochází k  odblokování energetických bariér a pomáhají tělu navrátit se k  harmonickému celku.
Tyto metody naleznou své uplatnění jako prevence u sportujících a pracovních psů, při blokádách páteře, rehabilitacích po úrazech, bolestivých stavech pohybového aparátu, dysplazii, kulhání bez zjištěného lékařského nálezu, nervozitě, agresi a spoustě dalších problémů.

Vyhledávají Vás majitelé spíše preventivně nebo se věnujete i poúrazovým rehabilitacím?
Více než z poloviny chodí majitelé sportovních a pracovních psů na preventivní ošetření. Lidé si již začali uvědomovat, jak je důležité se věnovat pohybovému aparátu svého psa. Opakovaně po nich žádáme výkony s důrazem na rychlost, přesnost, drive. Na oplátku je tato preventivní péče maličkostí, kterou my jim můžeme poskytnout. Tato prevence probíhá individuálně v závislosti na psovi a sportu, který provozuje. Většinou se vždy odhalí nějaká drobnost, která zatím nepůsobí viditelné obtíže, ale za čas se problémy mohou začít řetězit a z drobného problémku je najednou problém, který psa omezuje nebo mu způsobuje bolest. V každém případě uvolníme ztuhlé svaly a úpony, zmobilizujeme kloubní spojeni a psa připravíme do další zátěže. Také cvičíme na balančních pomůckách, čímž posilujeme svaly, zlepšujeme propriorecepci, koordinaci, uvědomění si vlastního těla. To vše přispívá k  lepším výkonům.  Věnuji si i poúrazovým terapiím, které vždy probíhají po lékařské péči. A nejlépe na doporučení veterináře. Spolupráce a komunikace je v tomto ohledu nedocenitelná. Terapie poté probíhá velmi individuálně, dle potřeb klienta.

Jaký je rozdíl mezi preventivní a léčebnou (poúrazovou) terapií?
Co vyžadujete od majitelů psů, kteří chtějí řešit konkrétní, již viditelný problém? Je nutné předchozí vyšetření u veterinárního lékaře? Jak při preventivní, tak při poúrazové terapii vždy ošetřuji celé tělo. Při preventivních je například rozdíl péče takový, podle toho jaký sport pes vykonává. Tím pádem zatěžuje některé svalové skupiny více. Při poúrazových terapiích velmi záleží na konkrétním druhu úrazu, společně s  majitelem vypracujeme společný plán a postup práce, čeho chceme dosáhnout a jakými metodami budeme pracovat. Ideální je aktivní zapojení majitele, který podle instrukcí cvičí a pracuje s pejskem i doma. Při zjevných potížích je třeba úzká spolupráce s veterinářem.

S jakými úrazy či následky úrazů se při své práci setkáváte? Vyhledávají Vás častěji majitelé sportujících psů? 
Naštěstí vážných úrazů nebo poúrazových komplikací není mnoho, ale když, tak nejčastěji se jedná o podvrtnuté klouby prstů, natažené nebo přetížené svaly, funkční blokády obratlů, rekonvalescence po zlomeninách. Z  těch nejvážnějších případů jsou to neurologické problémy. Ano, co se týče úrazů, vyhledávají mne častěji psí sporťaci, protože se kvůli provozování sportů zraní častěji.

Co byste doporučila jako prevenci úrazů vzniklých při sportu? Na co by majitelé psů neměli zapomínat před tréninky a závody?
Rozhodně nezapomínat na preventivní ošetření u svého terapeuta. U zdravého psa v kondici, který je bez problémů záleží na míře sportovního vytížení. Ideální frekvence je v rozmezí jednoho až tří měsíců. Dbát na to, abychom psa jen jednostranně nezatěžovali a k  tréninkům přidat i jiný druh zátěže. Ideální je plavání, cvičení na balančních pomůckách, procházky přírodou a běh. Při samotném výkonu je třeba před začátkem psa na výkon připravit, zahřát svaly. Po výkonu vždy vychodit a provést strečink. Toto je úplný základ, co pro svého psa můžeme udělat. A musím říci, že na svých klientech pozoruji znatelné rozdíly, kdo opravdu tuto péči psům věnuje a na přípravu těla na výkon a po výkonu dbá.

Přeji Vám hodně aktivně strávených chvil se svými borderkami a bez žádných úrazů!

Úrazy u psů

BORDERHOLIC 32 – 1/2016

Jako úraz označujeme náhlé narušení zdravotního stavu v důsledku nejčastěji mechanického podnětu. Může však jít i o podnět chemický či fyzikální.
Majitelé psů se s  méně či více závažnými úrazy setkávají poměrně často. Mezi nejčastější příčiny patří autonehody, pády z výšky a kousné, tržné a řezné rány. Zvýšenému riziku jsou také vystaveni pracovní a sportující psi.
První ošetření většinou provádí majitel nebo nálezce zvířete. Na něm tedy závisí rozhodnutí, zda je potřebné ošetření veterinárním lékařem.
Při poskytování první pomoci můžeme použít zásadu 5T (tekutiny, teplo, transport, ticho, tišící prostředky) známou z  humánní medicíny. V  případě prostředků proti bolesti však musíme mít na paměti, že u zvířat platní některá omezení. Prvním je absolutní kontraindikace při poranění páteře. Bolest je jedním z  obranných mechanismů a při jejím vyblokování může dojít k  nepřiměřenému pohybu a často nevratnému poškození míchy.
Dalším omezením je nevhodnost některých humánních preparátů pro psy. U závažnějších traumat a v  případě, že se stav zvířete nezlepšuje, nebo se zhoršuje, je na místě transport k  veterinárnímu lékaři.

Rozhodnutí o transportu by měly uspíšit následující příznaky:
– Zhoršující se stupeň vědomí, bezvědomí, prohlubující se apatie, dezorientace, krvácení z nosu a uší, nestejně velké zorničky. Příznaky poškození mozku se mohou vyvinout i několik hodin po úrazu.
– Podezření na poranění páteře, kdy by měl transport probíhat na pevné podložce.
– Poranění hrudníku.
– Poranění břicha.
– Zlomeniny dlouhých kostí končetin, poranění kloubů, vazů a šlach.

Velmi často se také majitelé setkávají s  kulháním, které může vzniknout v  důsledku onemocnění nebo úrazu a může se projevovat s  různou intenzitou. Za kulhání považujeme jakékoliv zhoršení schopnosti zvířete volně končetinou pohybovat nebo na ní udržet váhu těla.

Všímat bychom si u svých psů měli neschopnosti normálně jít nebo běžet, neochotě k  běžné aktivitě (např. chůze po schodech) a odmítaní zatěžovat končetinu. U mírných poškození (natažení šlach nebo svalů) je nejjednodušší léčbou několikadenní klid. Pokud se stav nezlepšuje, je třeba provést podrobnější vyšetření. Jestliže kulhání postupně mizí, zvyšujte zátěž postupně, nikdy ne najednou. Vyhnout se problémům s kulháním není vždy možné. V  některých případech však lze správnou péčí či dohledem zranění předejít. U psů, kteří aktivně sportují, je vhodné zvážit podávání kloubní výživy. Důležitá je ale i správná příprava na samotný fyzický výkon, kdy platí to samé co u lidí: pro snížení rizika úrazu je třeba se protáhnout a zahřát. Stejně tak je ale důležité nepřeceňovat síly psa, průběžně trénovat a nepožadovat velké výkony nárazově.

Zdroje:
http://www.vetonline.cz/kulhani
http://www.02.working-dogs.eu/_ dok_kynologie/pp_pri_zraneni_ psa.pdf
http://dogsmagazin.cz/vse-opsech/zdravi/pece-o-pohybovyaparat

Život s hluchým psem aneb Popelnicová Ennie

BORDERHOLIC 32 – 1/2016

Byl hezký teplý den a já si užívala na zahradě. Šla jsem si na chvíli lehnout do měkké trávy, která byla ve stínu. Z ničeho nic jsem cítila, jak mě někdo uchopil a někam mě vedl. Říkala jsem si super, jdeme asi na procházku, ale nastoupili jsme do nějakého vozu. Bylo to tam velmi zvláštní, pořád se to nějak hýbalo, doleva, doprava a najednou se zastavilo. Otevřeli se dveře a já viděla, jak zachází slunce. Bylo už šero a my jsme došli k nějakým velkým krabicím, kde to hrozně smrdělo a nikdo tam nebyl. Ta vysoká postava, která chodila po dvou, mě tam nechala uvázanou.
Ze začátku jsem si říkala, že jde asi do obchodu. Jenomže pak už byla tma a já už ani nevěděla co se děje. Usnula jsem a probudila se k ránu. Otevřela jsem oči a stáli nade mnou zase ti dvounozí, ale ti samí to nebyli.
Cítila jsem v nich úplně něco jiného, uchopili mě a zase vzali do auta. Přijeli jsme k nějaké bráně, kde jsem cítila samé ostatní pejsky. Hned jak jsme vystoupili tak mě zase odložili do nějakého kotce. Usnula jsem a k večeru si pro mě zase přišli. Vzali mě do nějaké místnosti, kde byla samá světla. Tam mi píchli velikou injekci a dali mi nějaký prášek. Celých 13 dní jsem byla v tom kotci, kde byli i ostatní pejsci.
Ale co se stalo, přišla pro mě slečna, která mě krmila a vzala mě s sebou do náruče. Přešli jsme venek a přišli zase do nějaké místnosti, kde byla jedna menší dvounožka. Ta si mě vzala hned do náruče a začala pusinkovat, tohle jsem snad nikdy nezažila, bylo to neuvěřitelně krásné. Položila mě na zem a zavolala něco jako „pocem“. Vůbec jsem tomu nerozuměla, ale vynořil se takový veliký hnědý pes. Byl obrovský a jmenoval se canisterapeutický pes. Měl to takhle napsané na vestičce.
Doufám, že jí nebude vadit, že jsem hluchá, protože kvůli tomu mě přeci vyhodili. Ta slečna mě vzala ven na trávu, kde jsem běhala s tím velikým psem. Najednou si podaly ty dvě dvounožky ruku a řekly si nashledanou. Šli jsme zase do velikého vozu a jeli pryč. Ten den byl pro mě velice náročný, přešla jsem z místa na místo, kde jsem to vůbec neznala. Uviděla jsem takový obří dům, kde se otevřely dveře. Těm dveřím se říkalo domov.
Doufám, že jste si tenhle příběh přečetli a už víte, proč jsem Popelnicová kráska Ennie. Jinak teď se mám dobře. Maminka o mě pečuje a pořád děláme nějaké blbosti. Jsem hrozný skokan, prý jsem ta nejlepší fenečka, kterou kdy měla.
Proto říkám, jestli chceš udělat radost někomu, ale i sobě, tak NEKUPUJ ale ADOPTUJ.

Jelikož se mě hodně lidi ptá, jaké to je žít s hluchým psem a jaký je normální den takto hendikepovaného psa, ráda bych na to odpověděla zkrácenou verzí. Začnu tedy u normálního pracovního dne. Ráno, když Ennie vstane, leží se mnou v koupelně, dokud neudělám ranní hygienu. Následuje ranní venčení v podobě vypuštění divé zvěře. Sejdeme schody, já otevřu dveře a oba moji psi vyběhnou ven a konají. Když odejdeme za barák, tak se začnou honit po celém dvoře a Ennie u toho začne štěkat. Po vyvenčení se odebereme domů, kde musím En osprchovat podvozek, protože ho má špinavý. Zavírám vchodové dveře s tím, že jim říkám „Za pár hodin se vrátím“. Ennie jen ručně ukazuji a hladím.

Po cca 6ti hodinách přijdu domů. Otevřu dveře a vylítne na mně hnědá velká příšera jménem Gary. Při přivítání Garyho hledám malou Ennie, když jí najdu, nechám jí stále spát, ať se mě nelekne. Jakmile se Ennie vzbudí, hledá mě po bytě a skáče mi do náruče, jakoby mě neviděla celý život. Nejhezčí na přivítání je Ennin úsměv, při kterém je to to nejroztomilejší stvoření na světe. Jakmile odhodím batoh ze školy,beru do ruky obojek, který jim přetáhnu přes hlavu. Celí natěšení utíkají ze schodů dolů a stojí u schránek.

SEDNI!


Když otevřu dveře od baráku a psi zjistí, že jsou na vodítkách, chovají se jako tažní koni. Po tomhle dostanou vyhubováno a už se chovají jako mladé celebrity. Krásně chodí u nohy a ani si neodběhnou na malou. Dojdeme k louce, kde nás většinou čeká nějaký psí kamarád a já psy vypouštím z vodítka. Ennie se rozběhne všechny pozdravit a při vracení má klacek v hubě. Projdeme krásnou louku a vyrážíme do lesa. V lese se chová jako normální pes. Občas se v půlce zastavíme a něco pocvičíme.

LEHNI!

Cca po 2 hodinách vyjdeme opět na louku, kterou jen rychle přeběhneme domů. Při příchodu domů vykoupu Ennie a ta si jde na chvíli schrupnout, bohužel to netrvá dlouho a ona mi donese tenisák ve stylu „vezmi ten balon a hoď mi ho daleko“. Po opakovaném vyhození z pokoje, když se učím a nemám čas jí házet balonek, jdu pro ni a vezmu si ji na klín. Zavírám sešit a říkám „jdeme ven?“.
Když dojdeme z malé procházky domů, sedí u stěny a chtějí večeři. Jdu k vaně a beru maso. Dávám ho do misek a krájím zeleninu, kterou tam přidávám. Vezmu misky a pokládám na zem – když se na mě psi dívají, zda už můžou, mávnu rukou a oni se vrhají rovnou do misky plné masa. Potom co dojí, vezmu jim misky a položím je na kuchyňskou linku. Ennie leží na posteli a už chrápe.

K NOZE!

Kolem desáté jdeme ještě naposledy ven a pak se ukládáme ke spánku. Život s hluchým psem, je úplně stejný jako s normálním psem. Občas je to těžší, občas lehčí. Má to svá pro a proti, která jsou u každého psa. Největší riziko je vběhnutí do cesty a ztracení se. Kdyby mi Ennie vběhla do cesty, myslím, že by ji hned srazilo auto, protože ona neslyší odkud které auto jede. Při ztracení už takový strach nemám, jelikož má výborně vyvinutý čich a došla by domů, pokud by jí nikdo neukradl. U nějakých triků to je občas těžké, protože mi dochází nápady na nějaké znaky, ale to se vždy nějak zvládne. Nejlepší to je asi u agilit a u coursingu, kde díky svému hendikepu neslyší okolní zvuky a je tak na rozdíl od spousty jiných psů v klidu.

Co je dobré vědět o výživě psů

Ing. Radko Loučka, CSc. – specialista na výživu zvířat, včetně psů

BORDERHOLIC 33 – 1/2017

O výživě psů jste se mohli hodně dozvědět na semináři, který proběhl před členskou schůzí Spolku BCCCZ, konané dne 1.3. 2017 v sídle firmy Dibaq, a.s. v Helvíkovicích. Firma Dibaq je výrobcem krmiv Fitmin a také hlavním sponzorem Spolku BCCCZ. Účastníci semináře v jeho úvodu navštívili chovatelské centrum Fitmin (chov border kolií, ovcí a koní) a následně si mohli společně prohlédnout výrobní areál firmy. Byli tak obeznámeni s celým postupem výroby granulí a pochoutek. Na semináři zazněly dva stěžejní referáty. V tom prvním Ing. Adéla Palacká účastníkům vysvětlila jak poznat kvalitní krmivo a jak je v chovatelském centru Fitmin kvalita krmiv testována. Druhý referát, který jsem přednesl já, byl věnován otázce: Co je dobré vědět o výživě psů. Protože mě několik členů BCCCZ požádalo, jestli bych mohl nějaké postřehy z mé přednášky napsat i do klubového zpravodaje Borderholic, tak jsem si dal tu práci a něco sepsal. V úvodu bych ale rád poznamenal, že je něco jiného vyslechnout přednášku, nebo si o tom něco přečíst. Mluvené slovo je vždy v těchto případech lepší. Další poznámka: O výživě psů je toho napsáno mnoho, celé knihy, a tak nečekejte, že v těch několika řádcích se dozvíte vše potřebné.

Zažívací trakt psů
GIT – gastro intestinální trakt je u všech masožravců v základě stejný, jen s určitými rozdíly. Všichni mají mohutné žvýkací svaly a 4 slinné žlázy, které při žvýkání kostí a kůže produkují hodně slin. Sliny jsou pro trávení velmi důležité, a tedy platí, že čím více pes před žraním nebo při něm sliní, tím lépe tráví. Masožravci mají stejné uspořádání zubů (zubní vzorec 3.1.4.2 / 3.1.4.3), velké špičáky, zvětšené trháky. Třenové zuby a moláry jsou sekodontní, tedy vybíhající ve výrazné hrotité výběžky, které umožňují potravu dobře rozsekat. Čtvrtý třenový zub (P4) v horní čelisti a první stolička (M1) v čelisti spodní jsou největšími zuby a vytvářejí společně tzv. trhákový komplex. Žaludek je jednoduchý, jednokomorový, objemný, se silně kyselým prostředím, které umožňuje rychlé trávení bílkovin Co je dobré vědět o výživě psů Ing. Radko Loučka, CSc. – specialista na výživu zvířat, včetně psů a likvidaci patogenních bakterií. Střevo je krátké (to tlusté slouží hlavně k redukci vody), slepé střevo je zakrnělé, nebo zcela chybí. Pes se od většiny členů řádu Carnivora liší především tím, že má v důsledku adaptace na prostředí a mutací v genech delší střevo až o třetinu. Pes tedy není typický masožravec, ale nelze ho dlouhodobě krmit vegetariánskou stravou (to lze právně kvalifikovat jako týrání).

Trávení
Psi získávají energii především z bílkovin (masa, vnitřností) a živočišných tuků. Dokážou účinně využívat aminokyseliny z bílkovin pro syntézu glukózy v játrech (glukoneogeneze) a jsou tedy relativně nezávislí na příjmu sacharidů z krmiva. Vyšší příjem sacharidů navíc způsobuje nadýmání. Psi neumí trávit rostlinné tuky a vlákninu, k dobrému trávení ale vlákninu potřebují, usnadňuje pasáž zaživatiny, působí preventivně proti zácpě i proti průjmům, významně se podílí na konzistenci výkalů. Krmiva rostlinného původu jsou zdrojem biologicky účinných látek (vitaminů, minerálů). Vyšší obsah škrobu v krmné dávce (obiloviny, rýže, brambory) pro psy není vhodný, je sice potřebný k utváření granulí pro extruzi (jako pojidlo), ale mění kyselost moči, což může vést k tvorbě močových kamenů. Ve slinách psů se na rozdíl od všežravců nenachází enzym amyláza, který pomáhá při štěpení rostlinného škrobu. Přestože však u psa ve slinách amyláza není, má pes vyšší aktivitu ve štěpení škrobu a sacharidů než třeba vlk a to hlavně v důsledku jiné skladby mitochondriální DNA. Některé typy psů mohou být přirozeně více masožravé (např. severská plemena nebo plemena vzniklá křížením s vlkem), jiným může lépe vyhovovat vyšší zastoupení rostlinných složek (domácí mazlíčci).

Rituály prospívají k trávení
Pes je konzervativní, má rád rituály, s tím jsou spojené podmíněné reflexy projevující se sliněním (Pavlov). Pokud tedy chcete, aby pes využil živiny krmiva co nejlépe, dodržujte dobu krmení a nastavte si nějaký rituál, který budete dodržovat, např. harašte s miskou a hlasitě zvěte k hodování. Po
nakrmení je třeba dopřát psovi klid (přetočení žaludku). Přísloví „Láska prochází žaludkem“ platí u lidí a ještě více u psů. Pro většinu psů je potrava největším lákadlem, nejsilnější motivací a nejzajímavější odměnou.

Příjem potravy
Masožravci a tedy i psi potravu trhají, polykají velká sousta, často žerou hltavě (jsou schopni přijmout větší objem za krátkou dobu). Mají tendenci krmivo šetřit na horší časy (zahrabávat nebo ukrývat). Mohou hladovět i několik dnů (to ale neplatí pro mláďata). Jsou do určité míry odolní k mrtvolným jedům (aminům) a částečně i k botulotoxinu. Čím je krmivo smradlavější, tím pes má větší touhu se v něm vyválet (z důvodu značkování teritória), nebo ho sežrat (má tendenci sežrat téměř cokoliv – zvláště ve věku štěněte – proto na to pozor). Jako pojistkou pro případ, že i přes všechny kontrolní mechanismy projde do žaludku závadná strava, je pes snadno schopen vyvolat zvracení a obsah žaludku vyvrhnout. Takové krmivo si potom dlouho pamatuje a většinou se mu příště vyhne. Chce-li zvracet, pes často žere trávu.

Kosti a jehlový efekt
Střevo, ale i žaludek psa, má díky možnosti silného smrštění schopnost tzv. jehlového efektu, který umožňuje psovi přijímat kosti. Při kontaktu střeva s ostrým předmětem dochází v místě tohoto kontaktu ke smrštění svalové vrstvy a posunutí předmětu dál do prostředí střeva. Jehlový reflex však u psa může, není-li dlouhodobě využíván, postupně téměř vymizet; proto pozor u psů krmených granulemi, při pozření ostrých předmětů mohou mít větší potíže než psi krmení přírodními způsoby. Podá-li se větší množství kostí, mohou při svém průchodu střevem vytvořit “ježka” – tuhou kouli z kostních úlomků s pichlavým povrchem, pak dochází k zácpě. Kosti mohou způsobit zaklínění mezi zuby. Je proto třeba psa po podání kostí zkontrolovat, zda k tomu nedošlo.

Potravní intolerance
Průvodcem domestikace je u psů stále větší výskyt alergií – většinou diagnostikovaných jako poruchy některé části zažívacího traktu, pruritickou (svědivou) dermatitidou (celkově se odhaduje, že až 6 % všech dermatitid na kůži je reakcí na krmivo), případně vyšší citlivostí k lékům (MDR1). Čím méně požitých vstupních surovin v krmivu, tím menší je pravděpodobnost vzniku nebo projevu potravní alergie psa. Intolerance k některému komponentu v krmivu se může projevit také zvýšenou tvorbou mazu (záněty uší, či análních žlázek), průjmem a obtížnými přechody z jednoho krmiva na druhé. Rizikem mohou být i poruchy minerální výživy, především špatný poměr Ca : P v dietě (má být 1,2-1,5 : 1).

Nevhodné potraviny
Krmná dávka by neměla být příliš bohatá nebo chudá na živiny a minerálie. Vadí nadměrný příjem některé živiny, a to i např. vit. A, vit. D, Selenu. Psi by neměli dostávat potraviny žluklé, spálené, kořeněné, slané nebo jinak upravované (uzení), obaly z uzenin, cukr, čokoládu, kakao, luskoviny, čerstvou kukuřici, nezralé ovoce, lilkovité rostliny, cibuli, česnek, hrozny (i hrozinky), avokádo, makadamové ořechy. Krmiva by neměla být kontaminována chemickými látkami (např. dusitany, rodenticidy, léky), mikroorganizmy a jejich toxíny, hlínou, či prachem. Pro psy jsou jedovaté rostliny jako vánoční hvězda, azalka, brambořík, hortenzie nebo brslen. Známý je případ z roku 2007 s předávkováním melaminu, obsaženém v rýžovém a pšeničném glutenu. Z důvodu až 20 % úmrtí psů v důsledku selhání jater bylo ze světového trhu tenkrát staženo téměř 100 značek krmiv. O rok později propukla v Číně další aféra s přidáváním melaminu do sušeného kojeneckého mléka, ředěného mléka i do některých mléčných výrobků, aby se zvýšeným obsahem dusíkatých látek zamaskoval nízký obsah bílkovin. Oficiální údaje platné na počátku prosince 2008 udávaly 294 tisíc postižených dětí, z nichž šest zemřelo.

Chyby v krmení
Na dávku a složení krmiva má vliv plemeno psa, jeho velikost, kondice, stáří, zátěž a mnoho dalších faktorů, které si často ani neuvědomujeme. Obecně je vhodné doporučit krmnou dávku chutnou a pestrou, ve které nebudou chybět komponenty živočišného původu, ale i další látky potřebné k životu. Ačkoliv každý druh granulí má stabilně stejné složení, to složení bývá natolik pestré, že potřebu živin a specificky účinných látek dokáže dlouhodobě pokrýt. Každý pes je ale jiný a i jeho nutriční potřeby mohou být odlišné. Chyby v krmení se dříve či později projeví na celkovém vzezření psa a jeho projevech, tedy ve změnách v chování. Pak někdy stačí třeba jen na krátkou chvíli granule změnit. V organizmu psa se tak doplní látky, které mu chybí a opět je možné vrátit se k osvědčené značce. Při krmení granulemi je nutný dostatek vody.

Závěr
V krátkosti jsem Vás seznámil s charakteristickými rysy a se základními zvláštnostmi a zajímavostmi z výživy a krmení psů. V přednášce jsem se dále zabýval chutností a kvalitou krmiv – jak ji zabezpečit, stanovit a jak se projevuje na vzezření a chování psů. Tohle téma bych si ale nechal na příští vydání zpravodaje. Pro Fitmin zpracovávám už mnoho let poradnu. Pokud se někdo chce o výživě psů, ale i o jejich chovu dozvědět více, nepište mi přímo, ale svůj dotaz prosím podávejte prostřednictvím této poradny.
Dostanete se na ní kliknutím na adresu:
http://www.fitmin.cz/poradna/vlozit-dotaz.html

Vše o Nessiině operaci (kastraci)

Dominika Potměšilová

BORDERHOLIC 33 – 1/2017

Ano, je to tak. Proč? Kastrace, a především u fen, je něco na co existuje mnoho názorů, tisíce pro a proti a je opravdu potřeba, aby si každý, kdo nad tímto zákrokem u svého zvířete uvažuje, vytvořil svůj vlastní názor, nenechal se nikým ovlivňovat, sám si zvážil pro a proti a společně s veterinářem usoudil, zda tuto operaci zdravotní stav jeho zvířete vyžaduje, umožňuje, či naopak.

Někdo tuto operaci se svým zvířetem podstoupí, aby zamezil nechtěnému rozmnožení / graviditě, někdo kvůli tomu, aby nemusel u své fenky řešit problémy spojené s háráním, pseudograviditou (falešnou březostí) atd., někomu ze zdravotních důvodů zvířete v podstatě nic jiného nezbývá a někdo tím předchází zdravotním problémům svého zvířete (konkrétně onemocnění pohlavních orgánů a mléčné žlázy) – což je právě náš případ.

Upřímně musím říct, že o tomto zákroku přemýšlím už od doby, kdy jsem se rozhodla, že chci mít fenku. Rozhodování je to pro velké množství páníčků opravdu velmi těžké. Mnozí vám řeknou, že je to pro tělo a organismus zvířete velmi nepřirozený a obrovský zásah, jiní budou říkat, že je to rozhodnutí správné, že tím předejdete nechtěnému zabřeznutí feny nebo různým onemocněním. Nedokázala jsem si utvořit svůj vlastní pohled na věc a tak jsem stále a stále tápala, zda do toho v Nessiině případě jít nebo ne.

Dala jsem si dohromady takový přibližný výhled do budoucna, co se svou fenkou zamýšlím a nezamýšlím dělat, čemu se chceme a nechceme věnovat… A protože štěňátka neplánujeme, chceme jezdit po výletech a aktivně se věnovat sportu a dalším psím aktivitám, vyšla mi z toho Nessiina kastrace jako pohodlnější verze, avšak stále mi něco říkalo, proč do jejího těla zasahovat hlavně kvůli svému pohodlí. Až jednou, přibližně dva měsíce po Nessiině hárání (nejčastější doba projevení onemocnění dělohy je 1 – 3 měsíce po hárání), jsem si všimla rapidně zvýšeného zájmu a pozornosti ostatních psů i fen vůči mé Ness, abnormálně ji očuchávali, olizovali a i ona sama se více než obvykle čistila. Dostala jsem strach právě z jednoho z možných onemocnění, pyometry neboli zánětu dělohy.

Tato nemoc se většinou projevuje nechutí k jídlu a pití, zvracením, apatií, únavou, výtokem atd., nic z toho se u Ness neprojevilo, avšak možnost, že se žádný ze zmíněných příznaků při této nemoci neprojeví rovněž existuje. Pro svůj klid jsme navštívili Veterinární kliniku Rudná, kde byla Ness vyšetřena sonografií, a rozborem moči. Naštěstí se žádný zánět dělohy nepotvrdil (díky Bohu) a moč byla v naprostém pořádku. Na sonu však byla vidět jakási hormonální nerovnováha a cysta na vaječníku. Dle slov paní veterinářky by zánět dělohy v budoucnu pravděpodobně Nessku neminul a bylo nám doporučeno kastraci neodkládat, protože s každým dalším háráním (u Ness probíhalo 2x do roka) by mohlo dojít k určitému zhoršení.

Tímto jsem si v podstatě vytvořila svůj vlastní názor na tento operační zákrok – pakliže nemáme v plánu chovat štěňátka, chceme se aktivně věnovat sportu a dalším psím aktivitám, jezdit po výletech a nechceme žít ve strachu, že jednou má fena onemocní zánětem dělohy či jinou s tím spojenou nemocí (a ještě navíc, když máme potvrzeno, že tu ta šance na pyometru do budoucna je), je lepší tento zákrok podstoupit. Klid budeme mít my, fenka a nejspíš i psi a jejich páníčci v našem okolí.

Nessinka zákrok podstoupila ve věku téměř tří let, dne 26. 4. 2017 v dopoledních hodinách, bez delšího odkladu po posledním veterinárním vyšetření a hlavně také dokud je ještě relativně chladné počasí (v letních horkých dnech se rána po zákroku nemusí úplně dobře hojit) a já měla navíc čas být s Nesskou doma. Při operaci jí byly odebrány vaječníky i děloha, šlo tedy o ovariohysterektomii, zákrok, při kterém je do budoucna značně snížena šance na onemocnění dělohy. Druhým typem kastrace je ovariektomie, při té jsou feně odebrány pouze vaječníky a do budoucna tedy není zcela vyloučeno postižení dělohy chorobným onemocněním. Nejdiskutovanější pokastrační komplikací je inkontinence (nekontrolovaný únik moči). Výskyt tohoto onemocnění je však vzhledem k počtu prováděných zákroků velmi nízký a není neřešitelný. Jeho výskyt je dle mnohých zdrojů pravděpodobnější u ovariohysterektonomie, avšak bylo prokázáno, že u obou typů kastrace se výskyt (cca do 10 %) tohoto onemocnění příliš neliší, jelikož svěrač močového měchýře je ovlivněn odstraněním vaječníků (vetcentrum.cz).

Večer před zákrokem dostala Ness jen lehčí večeři a ráno byla na lačno. Po příjezdu na Veterinární kliniku v Rudné dostala ještě před námi inhalační anestezii a byla přeložena na operační sál. Samotný zákrok trval přibližně jednu hodinu, s čekáním než se Ness probere a bude chůze schopná jsme na její předání čekali necelé dvě hodiny. Na klinice jsme byli seznámeni s režimem v následujících dnech odpoledne a večer po operaci podat menší porci krmení, podat tabletu proti bolesti, kterou jsme dostali, hlídat kanylu s antibiotiky v tlapce, nesundavat košilku, hlídat stehy, ven chodit pouze na vyvenčení a dodržovat klidový režim (žádné skákání, schody apod.). Dva dny po zákroku Ness podstoupila pooperační kontrolu, při které ji byla odebrána kanyla z packy a injekcí dostala antibiotika. Dle slov paní veterinářky se Ness hojí skvěle a rána vypadá moc hezky. Deset dní po zákroku šla Nessie na poslední pooperační kontrolu a vyndání stehů. Rána je srostlá a hojí se krásně (nemáme ji potírat žádnými léčivými mastmi ani ničím podobným, aby si fena rány nevšímala a nechala ji v klidu zahojit). Po vyndání stehů jsme opět mohly začít chodit na dlouhé aktivnější procházky a zhruba po týdnu od vyndání stehů můžeme postupně začít se zátěží a s našimi oblíbenými aktivitami, které už nám tolik chybí. Celkově bych Nessiino pokastrační období zhodnotila pozitivně, Ness vše zvládla perfektně, mnozí by ani nepoznali, že nějakou operaci absolvovala. Za veškerou profesionální péči a perfektní přístup děkuji MVDr. Radce Kotvaltové, MVDr. Dagmar Zudové a Ing. Šárce Kejvalové.

Co se týče STRAVY jako takové, my krmíme BARFem, tedy syrovou stravou. Po operaci Ness dostávala lehce povařenou svalovinu, zhruba po třech dnech opět syrovou svalovinu + vnitřnosti a po deseti dnech i kosti. Vzhledem k tomu, že po kastraci mají feny tendenci ukládat si více tuku (a Nessie zejména), a tedy i sklon k přibírání, najely jsme na ‘light’ verzi BARFu, omezili jsme vepřové maso, upřednostňuji drůbeží (kromě kuřete, na které je Ness alergická), jehněčí, králičí, rybí (to jí ale moc nejede) a také hovězí a občas zvěřinu. Denní porce, kterou by Ness měla dostávat podle tabulek je 450 g (maso + přílohy + kosti), tuto dávku jsme však podle naší potřeby snížili na cca 320 g denně (tabulková hodnota je pouze orientační, porci krmení je potřeba přizpůsobit individuálně každému zvířeti dle jeho proporcí, sportovní zátěže apod.).

Dalším velmi řešeným tématem co se kastrace týče je ZMĚNA POVAHY zvířete. Běžně je zvíře po operaci přibližně dva dny unavené a nesvé. Po těch dvou dnech (již bez léků tlumících bolest), kdy rána začala přicházet k sobě, byla Nessie hodně ukňouraná a vyžadovala naši pozornost (jako kdyby si stěžovala na své bolesti). Také jsem ji musela krmit z ruky, z misky odmítala jíst. Tento stav však netrval dlouho, zhruba tři dny, poté se vše vrátilo do normálu. Nessie začala normálně jíst, hrát si, mazlit se, řádit a zhruba měsíc po operaci opět sportovat a na plno se věnovat našim aktivitám. Zkrátka, je stejná jako dřív a žádnou změnu v chování, povaze či vztahu k lidem, psům a našim aktivitám na ní nepozoruji.

V neposlední řadě mnohé jistě zajímá CENA tohoto zákroku. Ta se velmi liší a záleží na mnoha faktorech, ať už na velikosti / váze zvířete, samozřejmě na pohlaví (psi mají zákrok levnější), na klinice kde zákrok probíhá, na veškerých poskytnutých službách, a dokonce i na místě, kde se klinika nachází. Abych uvedla příklad určité cenové kategorie, zveřejním zde položky včetně cen z naší faktury, předem upozorňuji, že u poloviny položek netuším, o co se jedná, ale zřejmě jde o nějaké léky, antibiotika, lékařské pomůcky apod.

Veterinární klinika Rudná, http://veterinarudna.cz

  • kastrace feny (10 – 20 kg)… 1 450 Kč
  • inhalační anestezie – 1 hod. … 635 Kč
  • vedení inhalační anestezie … 310 Kč
  • PGA láhev – 1 m … 143 Kč
  • PGA Resorba – 1 ks … 182 Kč
  • kanylace – 1 ks … 50 Kč
  • kanyla – 1 ks … 56 Kč
  • příprava pacienta k operaci … 80 Kč
  • podložka 1 ks … 25 Kč
  • operační rouška – 1 ks … 39 Kč
  • operační podložka – 1 ks … 11 Kč
  • Sedator – 3 × 0,1 ml … 72 Kč
  • Atipam – 3 × 0,1 ml … 87 Kč
  • Propofol – 5 ml … 160 Kč
  • A4 – 3 ks … 120 Kč
  • Vetalgin – 2 ml … 58 Kč
  • Carenia – 2 × 0,1 ml … 78 Kč
  • Betamox – 2 ml … 64 Kč
  • Cimalgex – 1 ks … 44 Kč
  • límec – 1 ks … 172 Kč
  • Celkem = 3 836 Kč

Plánujeme štěňata – příprava na krytí feny

BORDERHOLIC 33 – 1/2017

Chce-li majitel feny odchovat štěňata, měl by se kromě uchovnění feny a výběru vhodného krycího psa připravit i na samotné krytí. Vzhledem k individuálním rozdílům v trvání a vnějších projevech říje, může být úspěšné nakrytí feny, resp. stanovení ideálního termínu, obtížné zejména pro začínající chovatele. Základní je alespoň základní znalost průběhu pohlavního cyklu u fen. Ten zahrnuje 4 fáze: proestrus, estrus, diestrus a anestrus.
Pro období proestru je typický krvavý nebo krvavě zabarvený výtok a zduření přezky. Fena také začíná být atraktivní pro psy, obvykle však nebývá svolná k páření. Toto období trvá průměrně 7-9 dní.
Poté následuje estrus (tedy vlastní říje), kdy se výtok mění z krvavého na slámový až čirý. Fena je obvykle svolná k páření. V tomto období dochází i k výrazným změnám ve vaginální cytologii a hladině progesteronu v krvi. Tato fáze je ideální pro nakrytí feny a trvá průměrně 5-9 dní.
V následující fázi – diestru – začínají odeznívat příznaky říje. Fena přestává být svolná k páření, mizí výtok a otok přezky. U březích fen trvá tato fáze 56-60 dní, u jalových 60-90 dní.
Na diestas navazuje klidová pohlavní fáze – anestrus, která není od diestru klinicky rozpoznatelná. V krvi je však nízká hladina progesteronu. Toto období trvá průměrně 125-150 dní, ale může se pohybovat v rozmezí 65-300 dní.

na fotografii Aslan the Brave Dynastia Paulino

Ke stanovení vhodné doby krytí můžeme využít několik způsobů. Prvním je stanovení vhodného termínu na základě délky hárání a vnějších příznaků říje, což může být vzhledem k individuálním rozdílům v průběhu hárání u jednotlivých fen obtížné. Je-li možnost umístit fenu ke psovi, případně psa s fenou navštěvovat častěji, obvykle pozná nejvhodnější dobu na krytí pes. Pokud tuto možnost nemáme, případně plánujeme krytí, kdy musíme cestovat na delší vzdálenosti, můžeme ke stanovení vhodného termínu využít laboratorní metody. První je vaginální cytologie. Jedná se o mikroskopické vyšetření stěru z poševní sliznice, který má pro každou fázi charakteristický vzhled a velikost epiteliálních buněk. Přesnost této metody se odhaduje na 60-70%. Momentálně nejspolehlivější (80-90%) metodou je však stanovení hladiny progesteronu v krvi. Progesteron je hormon, který je nezbytný pro vznik a udržení březosti. V průběhu říje jeho hladina stoupá a na základě zjištěných hodnot je možné stanovit optimální termín krytí.

Orientační tabulka hodnot progesteronu a doporučení

K ovulaci dochází při hladině okolo 5 ng/ml.
Laboratoře uvádí hladiny progesteronu ve dvou různých jednotkách: ng/ml (shodné jako ug/ml) a nmol/l. Pro přepočet z nmol/l na ng/ml použijeme vzorec:
1 ng/ml * 3,1754 = 1 nmol/l

Při plánování krytí je také důležité věnovat pozornost očkování a odčervení feny. Vychází-li pravidelné očkování na období březosti, je vhodné nechat fenu naočkovat ještě před háráním, nebo potom dva týdny po odstavu štěňat. Odčervení provádíme týden před krytím a následně dva týdny po porodu společně se štěňaty. Někteří veterináři doporučují ještě odčervit 1-3 týdny před porodem, jiní naopak odčervení v průběhu březosti nedoporučují.
Vakcinace březích fen se s výjimkou očkování proti herpesviru nedoporučuje. Vakcínu proti herpesviru je možné aplikovat jako prevenci úhynu štěňat v důsledku herpesvirového onemocnění. Způsobuje ho virus, který přetrvává ve vaginálních sekretech a spermatu psů. Přenos na štěňata je možný v děloze, během porodu nebo později přes dýchací systém. Na tuto infekci hynou štěňata ve věku 2-3 týdnů. Příznaky jsou nespecifické a u novorozených štěňat probíhá infekce velmi rychle, po 12 – 48 hodinách dochází k úhynu. U starších štěňat se mohou projevit mírné příznaky onemocnění horních cest dýchacích. Vakcinace fen se provádí v době hárání, příp. 7-10 dní po krytí, a druhá aplikace 1-2 týdny před předpokládaným datem porodu. Pokud zvažujeme očkování proti herpesviru, je vhodné brát v úvahu i to, zda chceme krýt v zahraničí i konkrétní zemi, kam máme v plánu za krycím psem vycestovat. Prevalence onemocnění se v jednotlivých zemích liší a může být i poměrně vysoká.

„V letech 1998-2000 bylo na klinice porodnictví, gynekologie a andrologie FVL VFU Brno vyšetřeno 120 fen různého stáří (1,5-6 let) a plemen, u kterých byly v průběhu hárání jednorázově či opakovaně stanovovány koncentrace progesteronu v krevním séru. Na základě zjištěných hladin byl u fen určen vhodný termín ke krytí.“ V následující tabulce jsou uvedeny vybrané případy z tohoto testování.

Individuální úspěšnost zabřeznutí fen po krytích termínovaných podle koncentrace progesteronu (vybrané případy).
ZDROJ: Vitásek R, Číhalová P, Zajíc J. Zkušenosti s určováním vhodné doby krytí u fen na základě koncentrace progesteronu v periferní krvi. Veterinářství 2001;51:9-11.

Celý článek je možné si přečíst ZDE.

Zdroje:
http://www.veterina-pisek.cz/publikace/kryti-feny-co-byste-melivedet
http://vetweb.cz/zkusenosti-surcovanim-vhodne-doby-krytiu-fen-na-zaklade-koncentraceprogesteronu-v-periferni-krvi/
https://www.spicove.cz/veterina/herpesvirus/herpesvirova-infekcepsu-2.php
https://www.genomia.cz/cz/test/chv
http://www.vetcentrum.cz/stodulky/lekar/817/pohlavni-cyklus-u-feny
http://www.veterina-turnov.cz/?q=preventivni_pece_po
http://www.vetpolna.cz/nejcastejiresim/porod/