Chovatelské desatero (pro začínající chovatele – legislativa)

  1. Nejdříve byste si měli pozorně přečíst Chovatelský a zápisní řád BCCCZ (případně řády ČMKU a řády FCI), abyste zjistili něco o tom, jaká máte práva a jaké povinnosti. Přečtěte si i Etický kodex – jste – nebo již brzy budete chovatel a tohle vše se vás tedy týká. Uvědomte si, že vrh může být oficiálně uznán jen pokud je uskutečněn pod mezinárodně registrovanou chovatelskou stanicí. Pokud ji tedy nemáte, je třeba o její registraci požádat na ČMKU (Maškova 3, 182 53 Praha 8 – Kobylisy – formulář s bližšími pokyny najdete na www.cmku.cz). Vyřízení může trvat i více než čtyři měsíce, proto žádost podejte včas. Je i možnost svoji fenu na vrh „zapůjčit“ do již registrované ch. st. – např. chovatele Vaší feny – s tím, že vrh bude odchován u Vás doma.
  2. Již při posílání žádosti o krycí list musíte mít vybraného krycího psa (a ideálně alespoň jednoho náhradníka – pro všechny případy). Pokud si s jeho výběrem nevíte rady, poraďte se s poradcem chovu. Je vhodné se s majiteli krycích psů dohodnout na podmínkách krytí ještě než o KL zažádáte. I majitelé psů si vybírají feny, které jejich pes nakryje.
  3. Požádejte poradce chovu o vystavení “krycího listu”. Žádost o krycí list pošlete nejlépe emailem na adresu poradce chovu. K urgentní žádosti přiložte doklad o zaplacení příslušného poplatku (viz Klubové poplatky). Krycí list má platnost jeden rok, takže pokud o něj požádáte i několik měsíců předem, nic se nestane. O krycí list nežádejte na poslední chvíli, i poradce chovu může odjet na dovolenou nebo zůstat pár dní bez počítače, nehledě na to, že vystavení krycího listu ve lhůtě kratší než 20 pracovních dnů (do 5 pracovních dnů) je několikanásobně dražší! Již při žádosti o krycí list musíte mít vybraného krycího psa. Pokud si s jeho výběrem nevíte rady, poraďte se s poradcem chovu.
  4. Ve vhodnou dobu s fenou za psem jeďte (ideálně po určení správné hladiny progesteronu). Ale pozor, pouze s platným krycím listem musí
    být potvrzen poradcem chovu!), bez něj vám pes fenu nesmí nakrýt. Majitel krycího psa musí krycí list podepsat – stvrdí tím, že došlo ke krytí.
  5. Do týdne po nakrytí pošlete poradci chovu kompletně vyplněné “oznámení o krytí” (vrchní část krycího listu). Tu spodní uložte na místo, kde ji za dva měsíce také dohledáte. 🙂
  6. Po narození štěňat máte týden na zaslání “oznámení o vrhu” (dolní část krycího listu) poradci chovu. Na základě tohoto oznámení vám poradce chovu zašle další formulář – “žádanku o tetovací čísla” (může zaslat i e-mailem).
  7. Žádanku o tetovací čísla vyplňte a nejpozději do tří týdnů věku štěňat ji pošlete paní Simoně Huškové (která má na starosti zápis BOC do plemenné knihy) na adresu: ČMKU, Plemenná kniha č. 1, Maškova 3, 182 53 Praha 8 – Kobylisy. (popř. elektronicky na adresu huskova@cmku.cz ).
    Žádanku o tetovací čísla pošlete i v případě, že nebudete tetovat (tetovací číslo = číslo zápisu v plemenné knize)!!! Zpět i s vyplněnými čísly zápisu vám žádanka přijde cca do deseti dnů, pokud nepožádáte jinak, opět elektronicky.
  8. Po šestém týdnu věku štěňat je nechte načipovat, popř. natetovat (jeden nebo druhý způsob, případně oba – je to na vás). Tuto skutečnost vám veterinární lékař musí potvrdit do žádanky o tetovací čísla (je tam na to kolonka). Doporučuji požádat veterináře i o kontrolu zdravotního stavu štěňat, především z hlediska přítomnosti nebo nepřítomnosti genetických vad (a to pro případnou reklamaci od budoucích majitelů štěňat).
  9. Po čipování (tetování) dejte dohromady všechny dokumenty nutné pro zapsání vrhu. Jejich seznam je napsán na přihlášce vrhu (důležitý je ORIGINÁL žádanky o tetovací čísla (která je současně přihláškou vrhu) – vše kompletně vyplněné). Pokud čipujete, je nutné přiložit originály štítků s čísly a čárovými kódy čipů – od každého štěněte jeden. Pokud prodáváte štěně do zahraničí, musíte požádat o exportní průkaz původu a udat kompletní jméno a adresu nových majitelů štěněte. Všechny dokumenty pak odešlete na adresu poradce chovu. Poradce zkontroluje, zda je vše v pořádku, a všechny dokumenty pošle na plemennou knihu.
  10. Štěňata mohou do nových domovů odcházet ve věku minimálně 50
    dnů, dříve ne! Průkazy původu štěňat vám přijdou na dobírku cca 1-2 měsíce od chvíle kdy jste poslal(a) kompletní podklady k PCH. Posledním krokem pro vás – chovatele – je podepsat všechny průkazy původu a rozeslat je, nejlépe doporučeně, novým majitelům štěňat (doporučuji do průkazu původu napsat i jméno a adresu nového majitele, protože ten na to obvykle zapomene – bez vašeho podpisu a bez tohoto údaje je průkaz původu neplatný!).

Veškerou korespondenci přes Českou poštu zasílejte ve vlastním zájmu doporučeně!

Pokud si s něčím okolo vrhu nebudete vědět rady, zavolejte poradci chovu. 
Pokud možno telefonicky, nepište e-maily ani SMS.

Vše o Nessiině operaci (kastraci)

Dominika Potměšilová

BORDERHOLIC 33 – 1/2017

Ano, je to tak. Proč? Kastrace, a především u fen, je něco na co existuje mnoho názorů, tisíce pro a proti a je opravdu potřeba, aby si každý, kdo nad tímto zákrokem u svého zvířete uvažuje, vytvořil svůj vlastní názor, nenechal se nikým ovlivňovat, sám si zvážil pro a proti a společně s veterinářem usoudil, zda tuto operaci zdravotní stav jeho zvířete vyžaduje, umožňuje, či naopak.

Někdo tuto operaci se svým zvířetem podstoupí, aby zamezil nechtěnému rozmnožení / graviditě, někdo kvůli tomu, aby nemusel u své fenky řešit problémy spojené s háráním, pseudograviditou (falešnou březostí) atd., někomu ze zdravotních důvodů zvířete v podstatě nic jiného nezbývá a někdo tím předchází zdravotním problémům svého zvířete (konkrétně onemocnění pohlavních orgánů a mléčné žlázy) – což je právě náš případ.

Upřímně musím říct, že o tomto zákroku přemýšlím už od doby, kdy jsem se rozhodla, že chci mít fenku. Rozhodování je to pro velké množství páníčků opravdu velmi těžké. Mnozí vám řeknou, že je to pro tělo a organismus zvířete velmi nepřirozený a obrovský zásah, jiní budou říkat, že je to rozhodnutí správné, že tím předejdete nechtěnému zabřeznutí feny nebo různým onemocněním. Nedokázala jsem si utvořit svůj vlastní pohled na věc a tak jsem stále a stále tápala, zda do toho v Nessiině případě jít nebo ne.

Dala jsem si dohromady takový přibližný výhled do budoucna, co se svou fenkou zamýšlím a nezamýšlím dělat, čemu se chceme a nechceme věnovat… A protože štěňátka neplánujeme, chceme jezdit po výletech a aktivně se věnovat sportu a dalším psím aktivitám, vyšla mi z toho Nessiina kastrace jako pohodlnější verze, avšak stále mi něco říkalo, proč do jejího těla zasahovat hlavně kvůli svému pohodlí. Až jednou, přibližně dva měsíce po Nessiině hárání (nejčastější doba projevení onemocnění dělohy je 1 – 3 měsíce po hárání), jsem si všimla rapidně zvýšeného zájmu a pozornosti ostatních psů i fen vůči mé Ness, abnormálně ji očuchávali, olizovali a i ona sama se více než obvykle čistila. Dostala jsem strach právě z jednoho z možných onemocnění, pyometry neboli zánětu dělohy.

Tato nemoc se většinou projevuje nechutí k jídlu a pití, zvracením, apatií, únavou, výtokem atd., nic z toho se u Ness neprojevilo, avšak možnost, že se žádný ze zmíněných příznaků při této nemoci neprojeví rovněž existuje. Pro svůj klid jsme navštívili Veterinární kliniku Rudná, kde byla Ness vyšetřena sonografií, a rozborem moči. Naštěstí se žádný zánět dělohy nepotvrdil (díky Bohu) a moč byla v naprostém pořádku. Na sonu však byla vidět jakási hormonální nerovnováha a cysta na vaječníku. Dle slov paní veterinářky by zánět dělohy v budoucnu pravděpodobně Nessku neminul a bylo nám doporučeno kastraci neodkládat, protože s každým dalším háráním (u Ness probíhalo 2x do roka) by mohlo dojít k určitému zhoršení.

Tímto jsem si v podstatě vytvořila svůj vlastní názor na tento operační zákrok – pakliže nemáme v plánu chovat štěňátka, chceme se aktivně věnovat sportu a dalším psím aktivitám, jezdit po výletech a nechceme žít ve strachu, že jednou má fena onemocní zánětem dělohy či jinou s tím spojenou nemocí (a ještě navíc, když máme potvrzeno, že tu ta šance na pyometru do budoucna je), je lepší tento zákrok podstoupit. Klid budeme mít my, fenka a nejspíš i psi a jejich páníčci v našem okolí.

Nessinka zákrok podstoupila ve věku téměř tří let, dne 26. 4. 2017 v dopoledních hodinách, bez delšího odkladu po posledním veterinárním vyšetření a hlavně také dokud je ještě relativně chladné počasí (v letních horkých dnech se rána po zákroku nemusí úplně dobře hojit) a já měla navíc čas být s Nesskou doma. Při operaci jí byly odebrány vaječníky i děloha, šlo tedy o ovariohysterektomii, zákrok, při kterém je do budoucna značně snížena šance na onemocnění dělohy. Druhým typem kastrace je ovariektomie, při té jsou feně odebrány pouze vaječníky a do budoucna tedy není zcela vyloučeno postižení dělohy chorobným onemocněním. Nejdiskutovanější pokastrační komplikací je inkontinence (nekontrolovaný únik moči). Výskyt tohoto onemocnění je však vzhledem k počtu prováděných zákroků velmi nízký a není neřešitelný. Jeho výskyt je dle mnohých zdrojů pravděpodobnější u ovariohysterektonomie, avšak bylo prokázáno, že u obou typů kastrace se výskyt (cca do 10 %) tohoto onemocnění příliš neliší, jelikož svěrač močového měchýře je ovlivněn odstraněním vaječníků (vetcentrum.cz).

Večer před zákrokem dostala Ness jen lehčí večeři a ráno byla na lačno. Po příjezdu na Veterinární kliniku v Rudné dostala ještě před námi inhalační anestezii a byla přeložena na operační sál. Samotný zákrok trval přibližně jednu hodinu, s čekáním než se Ness probere a bude chůze schopná jsme na její předání čekali necelé dvě hodiny. Na klinice jsme byli seznámeni s režimem v následujících dnech odpoledne a večer po operaci podat menší porci krmení, podat tabletu proti bolesti, kterou jsme dostali, hlídat kanylu s antibiotiky v tlapce, nesundavat košilku, hlídat stehy, ven chodit pouze na vyvenčení a dodržovat klidový režim (žádné skákání, schody apod.). Dva dny po zákroku Ness podstoupila pooperační kontrolu, při které ji byla odebrána kanyla z packy a injekcí dostala antibiotika. Dle slov paní veterinářky se Ness hojí skvěle a rána vypadá moc hezky. Deset dní po zákroku šla Nessie na poslední pooperační kontrolu a vyndání stehů. Rána je srostlá a hojí se krásně (nemáme ji potírat žádnými léčivými mastmi ani ničím podobným, aby si fena rány nevšímala a nechala ji v klidu zahojit). Po vyndání stehů jsme opět mohly začít chodit na dlouhé aktivnější procházky a zhruba po týdnu od vyndání stehů můžeme postupně začít se zátěží a s našimi oblíbenými aktivitami, které už nám tolik chybí. Celkově bych Nessiino pokastrační období zhodnotila pozitivně, Ness vše zvládla perfektně, mnozí by ani nepoznali, že nějakou operaci absolvovala. Za veškerou profesionální péči a perfektní přístup děkuji MVDr. Radce Kotvaltové, MVDr. Dagmar Zudové a Ing. Šárce Kejvalové.

Co se týče STRAVY jako takové, my krmíme BARFem, tedy syrovou stravou. Po operaci Ness dostávala lehce povařenou svalovinu, zhruba po třech dnech opět syrovou svalovinu + vnitřnosti a po deseti dnech i kosti. Vzhledem k tomu, že po kastraci mají feny tendenci ukládat si více tuku (a Nessie zejména), a tedy i sklon k přibírání, najely jsme na ‘light’ verzi BARFu, omezili jsme vepřové maso, upřednostňuji drůbeží (kromě kuřete, na které je Ness alergická), jehněčí, králičí, rybí (to jí ale moc nejede) a také hovězí a občas zvěřinu. Denní porce, kterou by Ness měla dostávat podle tabulek je 450 g (maso + přílohy + kosti), tuto dávku jsme však podle naší potřeby snížili na cca 320 g denně (tabulková hodnota je pouze orientační, porci krmení je potřeba přizpůsobit individuálně každému zvířeti dle jeho proporcí, sportovní zátěže apod.).

Dalším velmi řešeným tématem co se kastrace týče je ZMĚNA POVAHY zvířete. Běžně je zvíře po operaci přibližně dva dny unavené a nesvé. Po těch dvou dnech (již bez léků tlumících bolest), kdy rána začala přicházet k sobě, byla Nessie hodně ukňouraná a vyžadovala naši pozornost (jako kdyby si stěžovala na své bolesti). Také jsem ji musela krmit z ruky, z misky odmítala jíst. Tento stav však netrval dlouho, zhruba tři dny, poté se vše vrátilo do normálu. Nessie začala normálně jíst, hrát si, mazlit se, řádit a zhruba měsíc po operaci opět sportovat a na plno se věnovat našim aktivitám. Zkrátka, je stejná jako dřív a žádnou změnu v chování, povaze či vztahu k lidem, psům a našim aktivitám na ní nepozoruji.

V neposlední řadě mnohé jistě zajímá CENA tohoto zákroku. Ta se velmi liší a záleží na mnoha faktorech, ať už na velikosti / váze zvířete, samozřejmě na pohlaví (psi mají zákrok levnější), na klinice kde zákrok probíhá, na veškerých poskytnutých službách, a dokonce i na místě, kde se klinika nachází. Abych uvedla příklad určité cenové kategorie, zveřejním zde položky včetně cen z naší faktury, předem upozorňuji, že u poloviny položek netuším, o co se jedná, ale zřejmě jde o nějaké léky, antibiotika, lékařské pomůcky apod.

Veterinární klinika Rudná, http://veterinarudna.cz

  • kastrace feny (10 – 20 kg)… 1 450 Kč
  • inhalační anestezie – 1 hod. … 635 Kč
  • vedení inhalační anestezie … 310 Kč
  • PGA láhev – 1 m … 143 Kč
  • PGA Resorba – 1 ks … 182 Kč
  • kanylace – 1 ks … 50 Kč
  • kanyla – 1 ks … 56 Kč
  • příprava pacienta k operaci … 80 Kč
  • podložka 1 ks … 25 Kč
  • operační rouška – 1 ks … 39 Kč
  • operační podložka – 1 ks … 11 Kč
  • Sedator – 3 × 0,1 ml … 72 Kč
  • Atipam – 3 × 0,1 ml … 87 Kč
  • Propofol – 5 ml … 160 Kč
  • A4 – 3 ks … 120 Kč
  • Vetalgin – 2 ml … 58 Kč
  • Carenia – 2 × 0,1 ml … 78 Kč
  • Betamox – 2 ml … 64 Kč
  • Cimalgex – 1 ks … 44 Kč
  • límec – 1 ks … 172 Kč
  • Celkem = 3 836 Kč

Plánujeme štěňata – příprava na krytí feny

BORDERHOLIC 33 – 1/2017

Chce-li majitel feny odchovat štěňata, měl by se kromě uchovnění feny a výběru vhodného krycího psa připravit i na samotné krytí. Vzhledem k individuálním rozdílům v trvání a vnějších projevech říje, může být úspěšné nakrytí feny, resp. stanovení ideálního termínu, obtížné zejména pro začínající chovatele. Základní je alespoň základní znalost průběhu pohlavního cyklu u fen. Ten zahrnuje 4 fáze: proestrus, estrus, diestrus a anestrus.
Pro období proestru je typický krvavý nebo krvavě zabarvený výtok a zduření přezky. Fena také začíná být atraktivní pro psy, obvykle však nebývá svolná k páření. Toto období trvá průměrně 7-9 dní.
Poté následuje estrus (tedy vlastní říje), kdy se výtok mění z krvavého na slámový až čirý. Fena je obvykle svolná k páření. V tomto období dochází i k výrazným změnám ve vaginální cytologii a hladině progesteronu v krvi. Tato fáze je ideální pro nakrytí feny a trvá průměrně 5-9 dní.
V následující fázi – diestru – začínají odeznívat příznaky říje. Fena přestává být svolná k páření, mizí výtok a otok přezky. U březích fen trvá tato fáze 56-60 dní, u jalových 60-90 dní.
Na diestas navazuje klidová pohlavní fáze – anestrus, která není od diestru klinicky rozpoznatelná. V krvi je však nízká hladina progesteronu. Toto období trvá průměrně 125-150 dní, ale může se pohybovat v rozmezí 65-300 dní.

na fotografii Aslan the Brave Dynastia Paulino

Ke stanovení vhodné doby krytí můžeme využít několik způsobů. Prvním je stanovení vhodného termínu na základě délky hárání a vnějších příznaků říje, což může být vzhledem k individuálním rozdílům v průběhu hárání u jednotlivých fen obtížné. Je-li možnost umístit fenu ke psovi, případně psa s fenou navštěvovat častěji, obvykle pozná nejvhodnější dobu na krytí pes. Pokud tuto možnost nemáme, případně plánujeme krytí, kdy musíme cestovat na delší vzdálenosti, můžeme ke stanovení vhodného termínu využít laboratorní metody. První je vaginální cytologie. Jedná se o mikroskopické vyšetření stěru z poševní sliznice, který má pro každou fázi charakteristický vzhled a velikost epiteliálních buněk. Přesnost této metody se odhaduje na 60-70%. Momentálně nejspolehlivější (80-90%) metodou je však stanovení hladiny progesteronu v krvi. Progesteron je hormon, který je nezbytný pro vznik a udržení březosti. V průběhu říje jeho hladina stoupá a na základě zjištěných hodnot je možné stanovit optimální termín krytí.

Orientační tabulka hodnot progesteronu a doporučení

K ovulaci dochází při hladině okolo 5 ng/ml.
Laboratoře uvádí hladiny progesteronu ve dvou různých jednotkách: ng/ml (shodné jako ug/ml) a nmol/l. Pro přepočet z nmol/l na ng/ml použijeme vzorec:
1 ng/ml * 3,1754 = 1 nmol/l

Při plánování krytí je také důležité věnovat pozornost očkování a odčervení feny. Vychází-li pravidelné očkování na období březosti, je vhodné nechat fenu naočkovat ještě před háráním, nebo potom dva týdny po odstavu štěňat. Odčervení provádíme týden před krytím a následně dva týdny po porodu společně se štěňaty. Někteří veterináři doporučují ještě odčervit 1-3 týdny před porodem, jiní naopak odčervení v průběhu březosti nedoporučují.
Vakcinace březích fen se s výjimkou očkování proti herpesviru nedoporučuje. Vakcínu proti herpesviru je možné aplikovat jako prevenci úhynu štěňat v důsledku herpesvirového onemocnění. Způsobuje ho virus, který přetrvává ve vaginálních sekretech a spermatu psů. Přenos na štěňata je možný v děloze, během porodu nebo později přes dýchací systém. Na tuto infekci hynou štěňata ve věku 2-3 týdnů. Příznaky jsou nespecifické a u novorozených štěňat probíhá infekce velmi rychle, po 12 – 48 hodinách dochází k úhynu. U starších štěňat se mohou projevit mírné příznaky onemocnění horních cest dýchacích. Vakcinace fen se provádí v době hárání, příp. 7-10 dní po krytí, a druhá aplikace 1-2 týdny před předpokládaným datem porodu. Pokud zvažujeme očkování proti herpesviru, je vhodné brát v úvahu i to, zda chceme krýt v zahraničí i konkrétní zemi, kam máme v plánu za krycím psem vycestovat. Prevalence onemocnění se v jednotlivých zemích liší a může být i poměrně vysoká.

„V letech 1998-2000 bylo na klinice porodnictví, gynekologie a andrologie FVL VFU Brno vyšetřeno 120 fen různého stáří (1,5-6 let) a plemen, u kterých byly v průběhu hárání jednorázově či opakovaně stanovovány koncentrace progesteronu v krevním séru. Na základě zjištěných hladin byl u fen určen vhodný termín ke krytí.“ V následující tabulce jsou uvedeny vybrané případy z tohoto testování.

Individuální úspěšnost zabřeznutí fen po krytích termínovaných podle koncentrace progesteronu (vybrané případy).
ZDROJ: Vitásek R, Číhalová P, Zajíc J. Zkušenosti s určováním vhodné doby krytí u fen na základě koncentrace progesteronu v periferní krvi. Veterinářství 2001;51:9-11.

Celý článek je možné si přečíst ZDE.

Zdroje:
http://www.veterina-pisek.cz/publikace/kryti-feny-co-byste-melivedet
http://vetweb.cz/zkusenosti-surcovanim-vhodne-doby-krytiu-fen-na-zaklade-koncentraceprogesteronu-v-periferni-krvi/
https://www.spicove.cz/veterina/herpesvirus/herpesvirova-infekcepsu-2.php
https://www.genomia.cz/cz/test/chv
http://www.vetcentrum.cz/stodulky/lekar/817/pohlavni-cyklus-u-feny
http://www.veterina-turnov.cz/?q=preventivni_pece_po
http://www.vetpolna.cz/nejcastejiresim/porod/

O plemeni od Kelly Whiteman

BORDERHOLIC 33 – 1/2017

Border kolie vznikly v pohraniční oblasti mezi Skotskem a Anglií. Border kolie je často nazývána nejlepším ovčáckým psem na světě a proslula zejména svou schopností ovládat ovce tichým a kontrolovaným způsobem podle pokynů svého pána. Ovládají stádo pomocí svého „oka“, které bylo popsáno jako „schopnost ovládat dobytek zíráním na něj upřeným a nehybným způsobem“. Ačkoliv neexistují záznamy o jejich historii, je obecně přijímáno, že se vyvinuli z kříženců mezi Roman drover dogs a předky finského špice. V průběhu let pak byli kříženi s dalšími molosoidními/pasteveckými/ špicovitými (AKC Working Group = směsice zmíněných typů plemen) a loveckými (AKC Sporting Group = lovecká plemena) plemeny, včetně bearded kolií, setrů, pointerů nebo chrtů.


Záznamy o loveckých plemenech ukazují, že v dobách, kdy byli ptáci jako tetřev nebo koroptev spíše než střelnými zbraněmi loveni pěšmo pomocí sítí, pracovaly určité linie pointerů odlišným způsobem. Podobně jako dnešní psi, dokázaly tyto zvláštní linie ukazovat k místu, kde se v podrostu skrývalo hejno ptáků. Ovšem namísto toho, aby kořist vyplašili, kroužili tito psi po obvodu hejna, ukazujíce tak lovcům kam přesně nastražit síť, aby ptáky chytili. Zdá se tedy, že border kolie od těchto raných loveckých psů nezdědily jen jejich „oko“, ale také jejich nevšední schopnost odhadnout jak daleko musí zůstat, aby nevyrušily stádo. Border kolie se tradičně chovaly pouze pro jejich pracovní schopnosti. Kvůli rozdílům v terénu mezi anglickými nížinami a skotskou vysočinou, vyšlechtili farmáři různá plemena ovcí odpovídající jejich lokalitě. Typ dobytku a okolní topografie vedly k rozdílným požadavkům na fyzickou podobu psů, aby mohli pracovat efektivně. Například, aby ovce přežily v drsných kopcích a skalnatých svazích vysočiny, musely být lehké a rychlé. Tudíž dobří pracovní psi z vysočin měli spíše dlouhé nohy a hubená těla. Naproti tomu v nížinách se dokázaly uživit a přežít pomalejší, těžší ovce. K práci s těmito velkými, těžkými ovcemi v mírnější krajině nepotřebovali psi takovou rychlost a obratnost. Potřebovali ale níže položené těžiště a dostatečnou Border kolie O plemeni od Kelly Whiteman velikost, aby dokázali čelit i velkým, rozzlobeným ovcím, bránícím svá jehňata. Proto také měli psi z nížin kratší nohy a těžší těla. Takže přestože byli psi chovaní pro pracovní schopnosti (a nikoliv pro jejich vzhled), vyvinuly se rozpoznatelné fyzické typy. Sheila Grew ve svém klasickém pojednání Key Dogs from the Border Collie Family popsala 4 jednotlivé typy v rámci plemene border kolie. Tyto typy jsou děleny podle fyzického vzhledu, ale zdá se, že obecný pracovní styl a temperament je se vzhledem také úzce spjatý. Nazvala je:
1) Typ „Northumbrian“
2) Typ „Wiston Cap“
3) Typ „Nap“
4) Typ „Herdman‘s Tommy“

Typ Northumbrian
V rodokmenu téměř všech současných border kolií bychom mohli nalézt psa známého jako Old Hemp. Hemp se narodil v roce 1894; jeho chovatelem i majitelem byl Adam Telfer žijící v anglickém regionu Northumbria. Hemp je potomkem černé feny s velice silným okem a zdrženlivou povahou a trikolorním psem se slabším okem a milou, vstřícnou povahou. Hemp byl silný, bystrý pracant, který zplodil více než 200 štěňat. Fyzicky se Hemp stal ztělesněním typu Nothumbrian: středně velký pes se středně dlouhou srstí a opravdu malými bílými znaky.

Typ Wiston Cap
Tento typ se vyvinul z Capa, psa J.M.Wilsona, přes výjimečného trialového a krycího psa J.Richardsona, Wiston Capa. Tito psi mají také středně dlouhou srst, a tendenci být větší, s velkou hrubou hlavou a mnohem většími bílými znaky – límce, hrudníky, přední nohy, atd. Typické jsou pro ně obrovské, přirozené outruny a poslušná povaha.


Typ Nap
Ze všech čtyř typů border kolií je pouze tento typ krátkosrstý. Název
pochází od psa jménem Whitehope Nap. Tito psi jsou silní, rychlí a výkonní. Jejich srst je krátká, ale mají podsadu, která funguje jako izolace proti zimě nebo teplu. Mnoho z nich má delší nohy a kratší tělo, čímž mají oproti ostatním typům více čtvercový rámec. Kvůli jejich krátké srsti, rychlosti a síle jsou často využívání Američany na práci s dobytkem na velkých farmách na jihozápadě.

Typ Herdman‘s Tommy
Poslední typ je pojmenován po vnukovi Hempa, Herdman‘s Tommym. Tři ze čtyř Hempových linií jdou právě přes Tommyho. Fyzicky byl Tommy středně velký pes se silnou kostrou. Jeho srst byla středně dlouhá, černobílá s pálením. Tento typ je známý svou dobrou povahou, sílou a tvrdohlavostí.

POSUZOVÁNÍ BORDER KOLIE (z pracovního pohledu)

Janet E. Larson (překlad Jana Malinská)

BORDERHOLIC 33 – 1/2017

O autorce: Janet Larson koupila svou první border kolii, Caora Con’s Pennant-UD, na mlékařské farmě v roce 1968. Byl to pes z chovu Caroll Schaffner, Freda Bahnsona a Edgara Goulda. V roce 1972 si od Arthura Allena koupila svou zakládající fenu Caora Con’s Bhan-righ, která byla vnučkou psů Gilchrist Spot a Wiston Cap. Čtyři psi z této původní linie se stali vodicími psy, mnoho jich soutěžilo v pasení a získali tituly v obedience a sportovní kynologii, mezi nimi: VX-Caora Con’s Black Bison-SchH3, CDX, WC; VX, HCh- Caora Con’s Black Magnum-BH, SchH2, HX, CDX; HCh-Thornhill Meg-HX; Ch.X-Ivyrose Maya-HS, HX; Ch.X-Caora Con’s Ceitlyn- PT, HS, HIAs; Ch.X-Caora Con’s Pendragon-PT, HSAs and Ch-Caora Con’s Ceiradwen-PT. Její výstavně úspěšná, V, Ch.X-Caora Con’s Gaidin Lan-HS, CDX, BH, TT je také potomkem těchto původních psů. Janet silně věří v koncept „celkového psa“: pracovní schopnosti, povaha, zdraví a funkčnost a dobrá stavba těla. Všechna její současná chovná zvířata jsou čistě z britských linií, jsou šampiony s tituly z pasení, mají kyčle hodnocené zároveň u OFA i PennHip a mají CERF vyšetření očí. V roce 1976, ještě na střední škole, založila Border Collie Club of America a 19 let byla editorem Border Collie News. V roce 1986 napsala první vydání knihy The Versatile Border Collie. Dog Writers Association of America ocenila tuto knihu druhým místem v kategorii Nejlepší kniha o plemeni. Kompletně revidované a aktualizované druhé vydání knihy The Versatile Border Collie bylo nedávno vydáno nakladatelstvím Alpine Publications. Bylo rozšířeno ze 140 na 284 stran, má stovky nových fotografií a barevných obrázků. Janet má bakalářský titul z chovu zvířat a z chemie, magisterský titul z přírodovědného vzdělávání. Odsloužila 8 let aktivní služby v armádě USA, je veteránkou operace Pouštní bouře, a má zkušenosti s výcvikem a službou s hlídacími psy a psy pro vyhledávání.)

Důvod k obavám
Výstava psů by měla pomáhat chovatelům ve výběru chovných zvířat s cílem zlepšování plemene. Bohužel toto neplatí ve všech případech. Napadají mne dvě plemena. Německý ovčák je plemeno, se kterým mám zkušenost z minulosti v armádě a u policie. Americký výstavní německý ovčák je extrémní karikaturou původního pracovního psa: přeúhlený, záda ve tvaru křivky skoku na lyžích, vysoký s úzkým tělem a dlouhým, téměř koliím čumákem. Policie a armáda nyní téměř výhradně kupují psy z evropských pracovních linií. Evropské pracovní linie jsou zdravé a funkční, s v průměru mnohem lepšími kyčlemi, silným pracovním drivem a dobrými povahami. Tito psi jsou méně úhlení, ne tak vysocí, kompaktnější, atletičtí ve stavbě, s liščími tvářemi a při klusu tam a zpět se jim nohy nepletou tak, jako americkým psům. Nepřekáží si ani při skocích a překonávání jiných překážek. To druhé plemeno je Anglický setr. Psi pro práci v poli jsou menší, mají kratší uši, těsněji přiléhající pysky a střední srst, která je praktická v poli. Výstavní psi jsou obři s obrovskýma ušima, povislými pysky a srstí dosahující téměř na zem. Obávám se, že podobný osud čeká i border kolii.

Britský vs. australský typ
Vypadá to, že se tu vyvíjí dva typy. Britský pracovní (původní a nevylepšený) typ a australský (výstavní) typ. Genetický drift je tak silný, že tyto typy by možná dokonce zasloužily být rozděleny na dvě plemena tak jako americký a anglický kokršpaněl. Nejsem si jistá, zda opravdu chceme, aby se toto stalo, ale možná už teď je příliš pozdě. Smísení britské a australské varianty by mohlo být pro obě přínosné, protože oba typy prošly silnou liniovou plemenitbou, i když pro jiné účely. V průběhu vývoje byly australské linie mnohokrát kříženy s jinými britskými ovčáckými typy, ale s využitím intenzivní liniové plemenitby byl fyzický typ sjednocen. Použití krve kolií
způsobilo vysoký výskyt CEA. Další problém je CL, smrtelná porucha ukládání lipidových vrstev okolo neuronů. Pozitivní věcí je to, že australské výstavní linie jsou téměř prosté britské krve z pozdních 40. letech 20. století a dále. Díky tomu jsou prakticky prosté krve psa J.M.Wilson’s Cap. Cap měl bratra se „záchvaty“ a v rodokmenu legendárního psa Wiston Cap je 32 krát. Wiston Cap, jeden z top trialových psů všech dob a nejpoužívanější krycí pes v historii plemene, je dnes prakticky v každém britském pracovním rodokmenu. S tímto zhuštěním krve přišlo zvýšení výskytu DKK a epilepsie. Smísení typů by přineslo zoufale potřebnou nepříbuznou krev. Australští psi bývají příliš krátcí a mohutní, zatímco mnozí britští psi jsou velmi nohatí s jemnou kostrou. Viděla jsem mnoho kříženců, kteří zároveň dobře vypadali i pracovali. Ideálním poměrem se zdá být 1/4 australská ku 3/4 britským. Mají více srsti a jsou mohutnější, ale stále mají ladnou, atletickou eleganci. Bohužel obě strany jsou proti sobě tak namířené, že rozdělení na dvě plemena, australskou border kolii a britskou border kolii, může být jediným řešením.

Britský typ
Musíme pamatovat, že Britové vyšlechtili plemeno border kolie. Na nedávné výstavě psů jsem zaslechla, jak nějaký vystavovatel někomu říkal, že plemeno je z Austrálie! International Sheep Dog Society (ISDS) z Británie je původním registrem a vyvinula moderní ovčácké trialy jako pomůcku pro výběr chovných jedinců. Není bez zajímavosti, že zakladatelé James Gardner, James Thompson, R.J.Lloyd, J.M.Wilson a James Reed byli důležitými muži pro plemeno kolie. Založili ISDS v roce 1906 protože Kennel Club nenaplňoval jejich potřeby pro chov kvalitních pracovních psů. Jméno „border“ bylo poprvé použito v roce 1921 v článku o International Supreme Championship kvůli odlišení pracovních a výstavních kolií a proto, že nejlepší pracovní psi byli z hraničních hrabství mezi Skotskem a Anglií, například hrabství Northumberland a Cumbria. Následkem toho se plemeno stalo předním ovčáckým psem a bylo exportováno do celého světa včetně Austrálie a Nového Zélandu. ISDS registruje pracovní border kolie malé, střední a velké (jejichž výška je proměnlivá od 42,5 do 60 cm). Srst je registrována jako dlouhá, středně dlouhá nebo krátká. Uši jsou různé od klopených po stojaté, ale všechny border kolie pracují typickým stylem: touha běžet ze široka při přivádění stáda tak, aby zvířata nebyla vyplašena, a „sledující“ plížení při přibližování se ke stádu a při pohánění stáda. Existuje několik tělesných typů pracovní border kolie, z nichž všechny jsou korektní a slouží specifickým účelům, v závislosti na terénu a typu ovládaných zvířat. Tyto jsou: krátkosrstý, často s ušima vztyčenýma, v kostře lehký a velmi rychlý „lurcher“ nebo „fox collie“ typ, který je předkem krátkosrsté kolie, kelpie a australského honáckého psa; velký, s ušima dolů, velmi osrstěný Northumbrian typ, dobrý k dobytku, ovcím a pro hnaní velkých stád – což vyžaduje většího, silného psa. Tito psi jsou hlavními předky dlouhosrsté kolie, anglického ovčáka a australského ovčáka. Pěkný, malý „Highland typ“ s liščí tváři a lehkou kostrou, vyskytující se na ostrovech, skalnatých pobřežích a ve strmých kopcovitých oblastech, kde je potřeba malého, rychlého psa s jistým krokem, je předkem šeltie. V nedávné době se, následkem intenzivní liniové plemenitby na psa Wiston Cap, vyvinul vysoký, atletický typ se vztyčenýma ušima a dlouhou, nebo středně dlouhou srstí. Tito psi jsou ve stavbě těla spíše jako setři, velmi rychlí a velmi dobře se jim daří v ovčáckých trialech. Navíc je tu mnoho kombinací mezi typy.

Australský typ
Mnoho skvěle pracujících krycích psů border kolie bylo vyvezeno do Austrálie a na Nový Zéland, zejména po první světové válce a před druhou světovou válkou. Pro Britskou pracovní border kolii byla krev těchto důležitých psů ztracena. Tito psi byli kvůli nedostatku kvalitních fen kříženi s fenami různých typů, jako jsou německá koolie, smithfield bobtail, kolie a lancashirský patař. V těchto dobách také platil názor, že otec má hlavní vliv na štěňata a že fena je pouhou schránou. Jména mnohých fen ani nebyla uváděna v rodokmenech, jiné byly zapsány pouze jako fena z toho a toho místa, a občas bylo zmíněno plemeno! Potomci těchto spojení se stali základem pro australskou border kolii, kelpii a australského honáckého psa. Studie jejich rodokmenů ukazuje několik klíčových jedinců mezi předky všech tří plemen, včetně takových psů, jako byla Bantry Girl. Ve 40. letech 20. století byly sepsány standardy těchto plemen a začal chov pro výstavní kruh. Výstavní psi všech tří plemen jsou registrováni u Australian National Kennel Council. Typ border kolií, který Australané vybrali pro výstavní kruh, byl pěkný, malý, chundelatý. Díky vlivu lancashirského pataře a smithfieldů mají australské border kolie krychlové tělo, úměrně krátké nohy, velké, klenuté lebky, velmi výrazné stopy a krátké čumáky. Vliv kolií „vylepšil“ hustotu a délku srsti. V 50. letech už byl výstavní typ docela dobře ustálený. Bohužel tito psi nefungovali dobře jako pracovní psi, protože s kratšíma nohama nedokázali pokrýt rozsáhlé prostory a měli příliš mnoho srsti do teplého klimatu. Důsledkem toho se stali primárně výstavními psy. Jejich povahy jsou mnohem klidnější než ty pracovních psů a jsou inteligentní a lehce cvičitelní, což z nich dělá populární společenské a obedience psy. Farmáři po celá léta pokračovali v dovážení top pracovních psů ze Skotska a registrovali je u Australian Sheep Dog Society (vzorem byla International Sheep Dog Society). Tito psi jsou chováni pouze pro pracovní schopnosti. Ovčácké trialy jsou velmi populární a soutěživé, stejně jako tady a v Británii. Mnoho výstavních chovatelů si stěžuje, že „trialeři“ chovají hyperaktivní, příliš chtivé, příliš velké, dlouhonohé, krátko- nebo středně-srsté psy s nestejnýma, stojatýma nebo klopenýma ušima a horor všech hororů – příliš mnoho bílé, půlbílé hlavy nebo modré oči! Jeden známý chovatel výstaváků dokonce farmářům doporučil, aby „svoje“ plemeno nazývali nějak jinak, NE border kolie.

Obecný typ: Forma následuje funkci
Border kolie je zaprvé a především nejlepší ovčácký pes na světě. Měla
by být atleticky stavěná a vypadat tak, že dokáže zastat práci, pro kterou byla určena. To by bylo mým hlavním kritériem při posuzování. Měla by být předváděna v dobře nasvalené pracovní kondici, ne s nadváhou tak, jako mnoho výstavních psů. Nemám nic proti dobře vypadajícímu psovi, ve skutečnosti takové preferuji, ale pracovní schopnosti jsou stále mou prioritou. Někteří ze psů, které vidím vyhrávat ve výstavních kruzích, mají příliš krátké nohy a jsou příliš dlouzí v těle na to, aby byli schopni „pokrýt“ (obloukem předběhnout) a otočit utíkající ovce v otevřené krajině nebo na vřesovišti. Mnoho plemen ovcí jako jsou například katahdin, cheviot nebo barbados dokážou běžet rychlostí téměř 56 km/h. Malý, krátkonohý pes jednoduše nedokáže odvést tuto práci, bez ohledu na to, jak moc by chtěl. Většina malých a krátkonohých ovčáckých plemen byla vyšlechtěna pro práci na dvorech farem a v omezených prostorech s malými ohradami a uličkami. Krásná, bohatá, splývající srst, která se prakticky táhne po zemi, by se ve skutečných pracovních situacích beznadějně zacuchala a zamotala. O něco kratší srst by byla méně náročná na péči a mnohem praktičtější, i když ne tak oslnivá. Přestože osobně vnímám pohyb jako jednu z nejdůležitějších věcí při posuzování border kolie, flying suspension trot (poznámka překladu: klus s vysokou akcí a prodlouženou fází vznosu) jako u německého ovčáka není správný. Pokud sledujete tyto psy při pohybu od vás a k vám, většina z nich jde vrávoravě nebo překřižují nohy jako americký německý ovčák. Cítím to tak, že každý chovatel nebo rozhodčí border kolií, by měl jít na ovčácký trial ve stylu ISDS a sledovat psy při práci. To by pomohlo ujasnit to, proč jsou tito psi stavěni jako anglický plnokrevník a ne jako clydesdaleský kůň. Tyto trialy jsou pořádány po celých USA, sponzorovány United States Border Collie Handler’s Association. Většina trialů má obrovskou účast, často soutěží několik stovek psů. Na velkých trialech jsou ceny pro vítěze 20 tisíc dolarů i více. Při sledování toho, jak tito psi obíhají a vyzvedávají ovce na 500 až 800 metrů, uvidíte, že primárním pohybem border kolie je rychlý cval (trysk) jako u chrta. Další využívané typy pohybu jsou lehký cval a plíživý mimochod nebo krok při přibližování se k ovcím. Vzácně uvidíte pracující border kolii v klusu, ještě vzácněji ve flying trot.

Úhlení
Výstavní chovatelé a rozhodčí mohou mít pocit, že vylepšují plemeno, ale je tomu skutečně tak? Přírodní, tisíc let trvající výběr na kopci vyprodukoval psa nejlépe uzpůsobeného k výkonu práce, která je od něj žádaná. Podívejte se blíže na stavbu těla chrta, kojota, vlka, nebo pracovní border kolie. Pes by měl mít vyvážené, ale ne extrémní úhlení. Úhel uložení lopatky je přibližně 30 stupňů, ne oněch „ideálních“ 45 stupňů žádaných u německého ovčáka, což se podle všeho snažíme napodobit. Navíc lopatka je s pažní kostí obvykle spojená pod úhlem blížícím se spíše 120 stupňům, ne 90 stupňům, jako u německého ovčáka. Úhlení vzadu by mělo vyvažovat úhlení vpředu. Záď u chrta, vlka, kojota nebo pracovní border kolie je pouze lehce spadající díky méně skloněné pánvi. Německý ovčák má spáditou záď, protože je klusajícím psem. Také mají vysoký výskyt DKK, příčinou je tlak působící na kyčelní kloub v důsledku nepřirozeného úhlu. Spáditá záď a nízké nasazení ocasu vede k vysokému počtu psů s anální píštělí. Tím že jsem byla majitelkou dvou německých ovčáků, z nichž u jednoho se vyvinula anální píštěl, vám můžu říct, že je to tichý zabiják. Opakované operace a inkontinence jsou konečným důsledkem. Utrpení je to hrozné.

Pohyb
Klus pracovní border kolie by měl mít dobrý dosah vpředu i vzadu, ale bez nadbytečných pohybů. Jak říká John Holmes, autor knihy „Farmer’s Dog“ a ISDS rozhodčí, dobrá pracovní border kolie by měla být stavěná jako anglický plnokrevník, ne jako shirský nebo clydesdaleský kůň, a měla by se pohybovat dobře pokrývajícími kroky s minimálním zvedáním tlapek. Ve světě koní se tomuto říká „daisy cutter“ (sekač sedmikrásek). Vysoká, oslňující akce nebo flying trot jsou zcela špatné. Pohyb tam a zpátky by měl být pevný a přesný. Pes, který v pohybu tam a zpět vrávorá, na kopci nevydrží. Viděla jsem border kolie, které vyhrály skupinu, s krásným flying trot bočním pohybem, které nohama vpředu pletly a vzadu vrávoraly jako německý ovčák! Viděla jsem jiné psy, kteří jsou tak dlouzí v zádech a mají tak krátké nohy, že působí tak, jako kdyby se přední a zadní nohy pohybovaly nezávisle na sobě! Jiní psi jsou tak strmí vpředu a vzadu, že nemají vůbec žádný dosah. To vše jsou pro mě vážné chyby. Všem rozhodčím a chovatelům velmi doporučuji k přečtení a studiu vynikající knihu od Rachel Page Elliot „The New Dogsteps“. Pojednává o úhlení a pohybu, doprovázeno kresbami vytvořenými na základě filmových RTG snímků pracovních psů v akci, normální a abnormální chody a ukazuje pozice kostí jak ve statice, tak v pohybu. Autorka navíc ukazuje všechny druhy chodů, včetně lehkého cvalu a rychlého cvalu, a to, jak určité prvky stavby těla umožňují různé typy pohybu.

Krk & horní linie
V pohybu by měla border kolie nést hlavu v rovině. Mnoho dnes vystavovaných psů nese hlavu vysoko. Při „číhání“ na zvířata je hlava často snížena pod linii hřbetu. Pokud pes stojí v pozoru, nebo postavený v kruhu, hlava může být samozřejmě zvednutá a krk vyklenutý. Krk by měl být docela dlouhý a ohebný, umožňující snížení téměř až k zemi při „číhání“ a natažení a vyvážení při chůzi nebo běhu. Někteří z těch hranatých výstavních psů vypadají, že nemají žádný krk. Samotná horní linie u border kolie není zcela rovná, jak si mnozí lidé od výstav rádi myslí. Tím, že je to cvalový pes s mnoha strukturními podobnostmi s chrty, má v oblasti beder lehké svalové vyklenutí. Toto ve cvalu přidává extra sílu a odraz. Navíc je mnoho pracovních border kolií lehce vyšších v zadní části těla, podobně jako chesapeake bay retriever, a to díky zadním nohám, které jsou mírně delší, než přední. Delší zadní nohy také přidávají zadní části těla více síly pro cval. Kapří hřbet i zcela rovný hřbet jsou nežádoucí, protože s tím, jak pes stárne, mají sklon k slábnutí. Psi s kapřím hřbetem se mohou pohybovat divně a mimochodem, zatímco rovný hřbet se s věkem prohne a pes bude náchylný k artróze.

Tělo
Tělo border kolie by mělo být lehce delší, než je výška v kohoutku, aby se předešlo tomu, že pes bude kvůli příliš krátkému hřbetu chodit šikmým chodem nebo mimochodem, podobně jako foxhound. Příliš čtvercové tělo jako u belgického ovčáka, nebo příliš dlouhé tělo jako u německého ovčáka je nežádoucí. Mnoho dnes vyhrávajících psů má příliš dlouhé tělo. To s sebou nese větší riziko úrazů páteře při agility, nebo práci u ovcí. Vím to ze zkušenosti s německými ovčáky. Mnoho ovčáků končí svou pracovní kariéru kvůli úrazům páteře. Malinois s krátkými zády je mnohem odolnější vůči pracovním zraněním páteře. Delší záda také způsobují větší zátěž na kyčle. V koňském světe má americký klusák delší záda, strmější záď a výraznější úhlení než anglický plnokrevník. Americký klusák byl vyšlechtěný jako klusající kůň, anglický plnokrevník je cválající kůň. Američtí klusáci jsou obecně koňmi do zápřahu, ne na ježdění. Delší záda jsou slabší. Musíme být opatrní a neměnit plemeno, nevzdalovat je od původního účelu. Navíc, jako cvalový pes, potřebuje border kolie hluboký hrudník a lehce vtažené břicho. Je to jako anglický plnokrevník s „vosím pasem“ v porovnání s americkým klusákem. Pes bez vtaženého břicha (jak požaduje náš současný standard) by při plném cvalu nebyl schopný ohnout se v pase a předsunout zadních nohy dopředu. Kostra by měla být silná, ale ne příliš. Nemyslím si, že pes s kostrou lehkou jako saluki, by zvládnul každodenní těžkou práci, stejně tak by to nezvládnul mohutný pes s těžkou kostrou, stavěný jako mnoho dnešních výstavních psů.

Kravský postoj zadních končetin
Kravský postoj zadních končetin je další oblastí obav. Mnoho nejlepších lidí od ovčáckých trialů v Británii nemá rádo kravský postoj zadních končetin. Několik z nich sem přijelo posuzovat trialy a povšimli si častého výskytu kravského postoje u amerických psů. Jeden z nich prohlásil, že má pocit, že my jsme dostali všechny ty psy, které oni nechtěli. Zajímavé je, že kravský postoj je běžný u border kolií, které se pohybují ve flying trot, stejně jako je to u německých ovčáků. Je mi odporné vidět německé ovčáky vrávorající dokola ve výstavním kruhu jako nějaký houf mrzáků. Chovatelé se vzdali harmonického funkčního pohybu pro flying trot. Doufám, že neděláme to stejné. Ani nevím, proč byl vůbec kravský postoj zmíněn ve standardu.

Hlava
Hlava je další oblastí, kde vidím velké rozdíly. Většina pracovních psů má hlavy stavbou podobné vlkovi nebo kojotovi. Mají stop, klínovitý tvar, lebku a tlamu o stejné délce. Někteří výstavní psi, zejména samci, mají obrovské hlavy s hlubokými stopy, dost jako berňáci. Hlava u australských linií byla selektována na to, aby byla roztomilá. Má vysoké klenuté čelo, strmý stop, krátký, lehce nahoru obracející se nos a velké, lehce vykulené oči, což jim dává roztomilý medvídkovitý vzhled. Britská hlava je delší a více klínovitá, elegantní a řezaná s lebkou a čumákem o přibližně stejné délce. Stop je jasně vyznačený, ale ne tak strmý, jako australský stop. Oči jsou středně velké, lehce mandlového tvaru a ne vystupující. Výraz je ostřejší a ne tak atraktivní pro mnoho lidí. Některé pracovní typy mají hlavy spíše delší a neatraktivní. Hlava někde uprostřed mezi oběma typy může být velmi atraktivní. Umírněnost je opět klíčem.

Uši
Jako člověk od pracovních psů shledávám současnou posedlost ušima směšnou. Mnoho border kolií má větší, níže nasazené uši než kolie nebo šeltie, protože mají širší lebku. Mnoho Američanů, věřím, že ve větší míře, než australští a britští lidé od výstav, chtějí napodobit uši kolií a šeltií. Nejsem si jistá proč. Vyztužování a lepení uší je časově náročné, nepřirozené a často nepříjemné pro štěně, protože se musí lepit celé měsíce. Nejhorší je, že to skrývá skutečnou genetiku nesení uší a dělá to tak selekci na uši mnohem těžší, pokud je to váš záměr. Uši border kolie by měly být pohyblivé kvůli lokalizaci zvuku a měly by být dostatečně zvednuté, aby ucho mohlo větrat. Nechceme psy náchylné k ušním infekcím, jako je mnoho loveckých plemen. Většina uší je různá od klopeného nebo složeného do strany (kterým lidé z pasení říkají „spadlé“) až po úplně vztyčené. V Austrálii je vztyčené ucho vadou, což pravděpodobně pochází z dob, kdy se výstavní typ vyvíjel. K ochraně před deštěm, sněhem a hmyzem je ideální ucho klopené nebo složené v 1/4 až 1/2. Pro bystrý výraz je ideální ve 3/4 klopené až zcela vztyčené ucho. Protože uši ovce nepasou, je to celé o osobních preferencích. Také mám pocit, že příroda obvykle psovi dá takové uši, které nejlépe doplňují jeho hlavu. Někteří psi s uměle tvarovanýma ušima prostě tak nějak nevypadají vyváženě, ale i já bych měla pokušení upravit nestejné uši. Pro některé lidi dodávají psovi charakter. Z pracovního hlediska nedělají žádný rozdíl, pokud jsou pohyblivé a umožňují proudění vzduchu.

Ocas
Nesení ocasu je velmi spornou oblastí. Ideální nesení ocasu, když je pes uvolněný, je nízké s koncem stočeným nahoru jako ovčácká hůl. Špička by měla dosahovat k hlezennímu kloubu nebo níže. V pohybu může být pyšně zvednutý a nesený jako vlajka pod úhlem 45 stupňů, ukazující sebevědomou osobnost, ale nikdy by neměl být stočený přes hřbet jako u huskyho. Také nemám ráda zalomené ocasy nebo ocasy stažené pod břichem, které ukazují ustrašenou, nebo slabou povahu. Ocas by měl být pohyblivý. Mnoho top pracovních psů nosí ocasy vysoko, když jsou pryč od ovcí. Z nějakého důvodu standard považuje ocas nesený nad úrovní hřbetu za chybu. Výsledkem toho je, že někteří psi vypadají, že jim byly přeříznuty svaly na ocasech a ty jim pak celou dobu mrtvě visí. Věřím, že důvod tohoto bláznění okolo ocasů je to, že lidé od výstav slyšeli, že ovčáci nesnáší veselé ocasy (u ovcí). Což je pravda. Při práci se zvířaty by ocas měl být vždy nesen nízko, v linii s hlezny. Při práci u ovcí NENÍ používán pro vyvažování jako kormidlo (jak uvádí náš standard). Při práci je ocas napjatě držen nízko, někdy je dokonce vtažen pod břicho. Vlk sledující svou kořist by nikdy neštěkal nebo nemával ocasem nad hřbetem, tak by si kořist vyplašil. Pracovní border kolie pracuje s nízkým ocasem ze stejného důvodu! Mějte na paměti, pasení je odvozené od loveckého chování vlka. Vysoko nesený, mávající ocas u ovcí naznačuje dvě věci: pes si stále hraje a ještě se mu nerozsvítilo, nebo psovi chybí instinkt pasení! Pryč od ovcí naznačuje ocas to, jakou má pes osobnost. Přátelský, dominantnější, energický pes ponese ocas vysoko, zatímco jemnější, submisivnější pes ocas nikdy nezvedne nad hřbet. Pohled na nejlepší obedience a agility psy ukáže, že většina z nich pracuje s ocasem stočeným přes záda! Při skocích nebo pro aportování je ocas skutečně používán jako kormidlo k udržování rovnováhy. Pokud na výstavách upřednostňujeme pouze psy s nízko neseným ocasem, vyřazujeme tak všechny psy s přátelskou, pracovní povahou! Vysoké nesení ocasu v pohybu by mělo být povoleno tak jako to je u kolií a šeltií.

Výraz a projev
Mám ráda živé, pozorné, sebevědomé psy s inteligentním výrazem. Většina border kolií je trochu rezervovaných, takže nevítají každého jako kamaráda jako zlatý retriever. To neznamená, že mají omluvu k tomu, aby byly plaché, nebo zlomyslné. Měly by tolerovat manipulaci a prohlížení bez známek odporu, nebo strachu. Slyšela jsem některé rozhodčí říkat, že chtějí v kruhu vidět „oko“. To je nesmysl, pokud neplánujete přivést do kruhu ovce. Někteří psi budou zírat na ostatní psy běhající v kruhu, ale takoví mají obvykle tak jako tak příliš silné „oko“. Pes, který jen tak zírá na člověka, jako by byl ovce, nemá vyrovnanou povahu, jedině snad pokud má člověk na sobě ringo oblek a psovi bylo řečeno „hlídej“!

Srst
Srst je další oblastí sporů. V Austrálii byli výstavní psi selektováni pro dlouhou, dvojitou srst jako má výstavní kolie. U britských pracovních linií je střední nebo krátká srst mnoha farmáři preferována oproti těžké, dlouhé srsti. Snáz se udržuje čistá, nevyžaduje téměř žádnou péči a nechytá bodláky a semínka. V horkém klimatu, jako je v Austrálii nebo na americkém západě, jsou téměř všichni pracovní psi krátkosrstí, nebo se středně dlouhou srstí. Dnes má většina výstavních psů dlouhou spadající srst. Někteří mají srst na břiše dosahující až k nadprstí! Musíme se zeptat, „Vylepšujeme plemeno“? Já si to nemyslím. Vidím psa tohoto typu v mé ohradě, jak z něj na jaře teče tekutý ovčí hnůj a bláto. Ideální srst uschne a špína se vydrolí, takže pes za pár hodin vypadá čistě. Extrémně dlouhá srst, speciálně pokud má jemnou strukturu, se cuchá a vyžaduje značnou údržbu po práci v blátivém hnoji. Farmář by takového psa nechal strašlivě zplstnatět a zašpinit (což jsem viděla), nebo by jej ostříhal. Tato srst není praktická, i když je krásná. Jakákoliv srst, dlouhá, střední nebo krátká, by měla mít hrubé, voděodolné krycí chlupy a hustou, vlněnou podsadu. Měkká, hedvábná srst je špatná stejně jako chybějící podsada. Rovná nebo vlnitá není rozdíl, pokud je její textura drsná, špínu a vodu odpuzující.

Barva a znaky
Border kolie se vyskytují ve třech základních barvách s modifikátory: černá, játrová (čokoládová) a žlutá (citronová-lemon). Dědičnost je stejná jako u labradorů. Navíc máme dva typy ředících genů: recesivní ředení Dilute (břidlicově modrá a červeno-hnědá) a dominantní Merle (blue merle a red merle), které ředí černou a játrovou. Ředěním, nebo merlováním žluté vzniká krémově bílá barva, která je velmi nežádoucí. Pálení a bílé znaky jsou děděny nezávisle na sobě a na barvě těla. Double merle a dvojitě ředění jedinci mohou trpět problémy se sluchem a zrakem. Játroví, červení a břidlicoví psi mají odpovídající barvu nosu a světlé oči. Merle mohou mít vícebarevné oči a nosy, černí a žlutí mají černé nosy. Znaky jsou další oblastí, kde panuje mylná představa. Jednou z krás plemene je jedinečnost rozložení znaků jedince. Většina ovčáků nemá ráda hodně bílé nebo světlé psy, protože takové psy si ovce pletou s jinou ovcí a více ho vyzývají. Na domácí pastvině to není problém, tam se ovce psa naučí podle jeho zásluh buď respektovat, nebo ignorovat. Na trialu, na cizích ovcích to může udělat rozdíl mezi výhrou a tím, že se tým ani nekvalifikuje. Tmavý, tedy černý, tmavě modrý nebo játrový pes bude mít největší respekt. Červený (hnědý), blue merle a red merle spadají někam doprostřed. Ovcemi nejméně respektovaní jsou převážně bílí psi, nebo žlutí (citronoví nebo australsky červení) psi, nebo velmi světlí double merle, protože se svou barvou přibližují barvě ovcí. Jedna paní po několik let závodila se svým žlutobílým psem, který doma pracoval velmi dobře. Na trialech byl neustále vyzýván a ovce chodily až k němu, aby ho mohly prozkoumat. Vyvinulo se u něj díky tomu nežádoucí chování a začal v odplatě kousat. Nakonec mu majitelka nechala vyrobit černou vestu a problém přestal. Pálení je běžné u pracovních psů, ale není tak populární mezi lidmi od výstav. Vyskytují se ve stejném vzoru jako u dobrmana nebo kolie. Bílé „kolií“ znaky ceněné u některých lidí od výstav skutečně nedělají žádný rozdíl. Několik International Supreme Championů mělo půl hlavy bílé a dokonce celé hlavy bílé jako bobtail. I nestejné, nebo žádné ponožky na jedné nebo více tlapkách jsou běžné. Většina má aspoň bílou skvrnu na hrudi, špičce ocasu a prstech, ale několik vítězných psů bylo zcela černých jako belgičák. Bílé znaky jsou třešničkou na dortu a skutečně by měly být rozhodující pouze v případě dvou jinak rovnocenných psů. Pak vyberte to, co se vám osobně líbí. Viděla jsem nějaké neobvykle zbarvené psy, kteří jsou dech beroucí, a jiné, kteří byli neatraktivní. Znaky jsou něco, co propůjčuje individualitu a každý má jiný vkus. Nerada bych viděla plemeno organizované a omezené tak, jako je bernský salašnický pes, kde i nejmenší odchylka může rozhodnout o tom, zda je pes vhodný na výstavy, nebo jen jako společník.

Velikost
Velikost není důležitá, pokud je pes atletický a má správnou povahu a pracovní pud. Důležité je, že je pes ve stavbě vyvážený a atletického vzhledu. Pes musí mít dostatečně dlouhé nohy, aby dokázal efektivně běhat i v dlouhé trávě, nebo hlubokém vřesu. Krátkonohý pes by nemusel být schopný pohybu v hustém porostu. Mnoho australských výstavních chovatelů si stěžuje, že farmáři chovají psy, kteří jsou příliš vysocí a nohatí, a že mnoho amerických a britských psů je příliš velkých. Je to částečně proto, že chtějí, aby border kolie zůstala malým až středním plemenem spolu se šeltiemi a corgi, protože tato skupina je menší a je v ní menší konkurence. Mnoho top trialových border kolií bylo velkých. Ze současnosti například dvojnásobný International Supreme Champion Wisp od Bobbyho Dalziela je 25 kg vážící a 57 cm vysoký pes s hustou srstí a nápadnou, napůl bílou „harlekýnskou“ tváří. Dalším byl International Driving Champion Sweep od Jocka Richardsona, z většiny černý pes „velký jako vlčák“. Mnohé feny jsou podstatně menší než psi, podobně jako u belgičáků. Přestože takto je to standardní, už zde bylo více výjimečně velkých fen. Fena od Dodie Green, Purina Top Herding Dog, Soot je vysoká, má asi 55 cm, stejně tak můj skotský import HCh- Thornhill Meg-HX, která byla k vidění ve videu od AKC Hooked on Herding při B Course Advanced.

Vady
Bez ohledu na velikost, pes by měl být lehkonohý se středně silnou kostrou jako foxhound nebo belgičák, neměl by mít těžkou kostru jako australský ovčák nebo bernský salašnický pes. Lehká kostra jako u saluki je také nežádoucí. Pamatujte, že border kolie je stavěná k tomu, aby při své práci denně uběhla 100 až 160 km. Měla by být stavěna jako anglický plnokrevník, ne jako shirský, nebo clydesdaleský kůň. Foxhound je dobrým přirovnáním ve stavbě těla. Jsou chováni k tomu, aby celý den běhali, musí být rychlí, když je potřeba, a vytrvalí. Saluka je rychlejší, ale je to sprinter. Berňák je silnější, ale chybí mu jak rychlost, tak vytrvalost v běhu. Je důležité u border kolií žádný znak nepřehánět, dobrá stavba a funkční harmonický pohyb ze strany, vpředu i vzadu je nanejvýš důležitý. Chybou je cokoliv, co by snížilo pracovní schopnosti. Čím více by vada snížila schopnost psa pracovat celý den, tím vážnější taková vada je. Jako rozhodčí a chovatelé máme budoucnost v našich rukách. Prosím, berte tuto práci vážně a pracujte, jak nejlépe můžete. Pamatujte, že mnoho farmářů se nijak nezabývá úpravou psů a že někteří z těchto pracovních psů by mohli úspěšně konkurovat výstavním psům, pokud by byli upraveni.

OBECNÉ REFERENCE
– Larson, Janet E. The Versatile Border Collie, Second edition, Alpine Publications, Loveland,CO 1999. 284 stránek, stovky fotografií, barevné obrázky, původ a historie, standardy, chov a genetika, dědičné defekty, závody, trénink, zdroje a reference, genealogické schéma. Autorka má 33 let zkušeností s plemenem.
– Grew, Sheila Key Dogs from the Border Collie Family (Vol.I & II- Payne Essex Printers LTD, Suffolk, England, 1981), Dotisk obou svazků v jednom k dispozici: Heritage Farms, Hernand, MS 1985
– Elliot, Rachel Page The New Dogsteps, Howell Book House, New York 1983
– Carpenter, E.B. The Blue Ribband of the Heather: the Supreme Champions 1906 to 1988, Farming Press, Ipswich, England,1989
– Carpenter, E.B. National Sheepdog Champions of Britain and Ireland 1922-1993, Farming Press, Ipswich, England, 1994

AUSTRALSKÝ TYP – REFERENCE
– Kelley, Ralph B. DVSc. Sheepdogs: Their Breeding, Maintenance and
Training, Angus & Robertson, Sidney, Australia 1994
– Cavanagh, Rod Australian Sheepdogs: Training and Handling, The Book
Printer, Victoria, Australia 1990
– Hartley, C.W.G. The Shepherd’s Dog, Whitcombe & Tombs LTD,
Wellington, New Zealand 1972
– Bray, Joan Border Collies, Kangaroo Press, New South Wales, Australia 1993
– Vidler, Peidje The Border Collie in Australasia, Gotrah Enterprises, Kellyville, Australia 1983

BRITSKÝ TYP – REFERENCE
– Holmes, John The Farmer’s Dog, Popular Dogs Publishing Co. London 1984
– Ascroft, Patricia The Border Collie: Sheepdog Extraordinary, Times Longbooks, Isle of Man, Scotland 1965 McCulloch, John Herries Sheep Dogs and their Masters, The Moray Press, Edinburgh, 1946
– McCulloch, John Herries Border Collie Studies, Robert Diniddie & Co. LTD, Dumfries, Scotland 1950
– Longton, Tim & Hart, Edward The Sheepdog: Its Work and Training, David and Charles, London 1976
– Quarton, Marjorie All About the Working Border Collie, Pelham Books, London, 1986
– Billingham, Viv One Woman and her Dogs, Patrick Stephens LTD, England 1984
– Illey, Tony Sheepdogs at Work, Dalesman Books, North Yorkshire, England 1978
– Hart, Edward The Hill Shepherd, David and Charles, London, England 1977
– Jones, H.Glyn & Collins, Barbara A Way of Life: Sheepdog Training, Handling and Trialing, Farming Press, Ipswich, England 1987
– Halsall, Eric Sheepdogs: My Faithful Friends, Patrick Stephens LTD, Cambridge, England 1980
– Halsall, Eric Sheepdog Trials, Patrick Stephens LTD, Cambridge, England 1982
– Combe, Iris Collies of Yesterday and Today, J.B.Offset Printers, Essex, England 1972

PES a FENA ROKU 2017

Kompletní stupně vítězů jsou k dispozici ZDE na webu BCCCZ. Představení psů přidáváme u těch, kteří nám toto představení na naši výzvu zaslali.

AGILITY – PES

Twinkle Drake z Černobílých – Jana Brodová

AGILITY – FENA

Azulay Ninuland – Olga Havlíčková

COURSING – PES

Alvin Borgri – Alena Eggová

DOGDANCING – PES

Anthony Hop Skins Zamunda – Zuzana Fialová

Chovatel: Zuzana Fialová
Datum narození: 02.06.2014

Otec: Clairvoyant Open Gate
Matka: Puzzle Baby of Aibara

Jak se tak říká, že psovod má ve svém životě nějakého osudového psa, tak u mě je to právě Tonda. Když sem se rozhodla, že Tonda z mého prvního odchovu zůstane vůbec mě nenapadlo co vše společně zažijeme.  Díky němu poznávám nové sporty a spoustu nových přátel a za to jsem mu vděčná. Na žádné akci mě nenechá na holičkách, i přes mojí nervozitu, a vždy předvede skvělý výkon. I když jsem měla dogdancing  jako doplňkovou kategorii ve výcviku a naším hlavním sportem je sportovní kynologie, z DD jsem chtěla  pouze skládat pár zkoušek, ale  nakonec jsme loni vyzkoušeli i několik oficiálních závodů . S Tondou se mi skvěle pracuje a rychle se učí nové věci, proto jsem se rozhodla i pro nějaký ten závod a myslím, že na závodním poli se také neztratíme. Tonda má svůj osobitý projev a stále se ,, usmívá“  a téměř celou sestavu musí náležitě okomentovat ( formou kňučení ), má k tomu prostě vlastní názor 😊 . Doufám, že do budoucna se posuneme v závodech zase o něco výše a třeba budeme i někdy reprezentovat ČR na zahraničních závodech v dogdancingu.

Do soutěže PES A FENA roku BCCCZ se hlásím již třetím rokem a letos se mi podařilo získat první místo právě v našem doplňkovém sportu  a jsem na tento výsledek náležitě hrdá. Dokonce se nám letos podařilo získat i 2.místo ve sportovní kynologii. Chtěla bych i tímto moc poděkovat organizátorům za tuto soutěž, která zajisté motivuje členy klubu, aby své výsledky za celý rok zúročili a ukázali jak dobří v různých sportech se svými psi jsou.  

Sportovní kynologie: ZOP, ZPU-1, ZZO, ZZO1, ZM, BH, APr1

Obedience: OB-Z, OB1 ( splněn přestup do OB2 )

Dogdancing: MD1, HtM1, F1, DwD1, MD2, HtM2, F2, DwD2, HtM3

Tituly z DD: Master of Dogdancing 1.stupeň, Mater of Dogdancing 2.stupeň, Master of Dogdancing divize HtM

DOGDANCING – FENA

Mystic Layla Aibara – Irena Ištvánková

DOGFRISBEE – PES

Amazing Cloudy Ranč – Kristýna Nosková

DOGFRISBEE – FENA

Action Jerry Malina Gang – Alena Smolíková

FLYBALL – PES

Ali Farmička – Michaela Brožovská

FLYBALL – FENA

Cessie Hvězda Els – Eva Koubková

MUSHING – PES

NUTTI Deabei – Kristýna Hávová

MUSHING – FENA

Beruška z Vlčí Chaloupky – Šárka Fritschová

foto: Cipro Šimon

Chovatel: Marcela Pluhařová
Datum narození: 07.06.2014

Otec: Bay Scotty Speedy Dream
Matka: Elis z Temného hvozdu

Máme za sebou další velice úspěšnou canicrossovou sezónu (aktivně závodně již třetí), v níž jsme se utkali s konkurencí na 17 různých akcích zahrnujících canicross, dogbiatlon, triatlon se psem a scooter. Beruša je už ostřílený závoďák s hromadou zkušeností, což předvádí na každé další z nich. Pro běhání dýchá a nikdy nepoleví. Dokáže si precizně rozvrhnout síly a celý závod odběhnout  v plném tahu. Pro ni na trati existuje jen nafukovací brána na startu a v cíli. 🙂

OBEDIENCE – PES

Amigo de Fox Redrob Fenix – Kristýna Barošová

OBEDIENCE – FENA

Never Never Land Va Va Voom – Kristýna Barošová

PASENÍ – PES

JAY Mintaka – Milena Topinková

Chovatel: Milena Topinková
Datum narození: 11.03.2015

Otec: Glen ISDS 296336
Matka: HARRISSI Mintaka

Jay je v naší smečce první pes border kolie. Je to syn naší fenky Harrissi Mintaka a otec je Glen  ISDS/NL 296336, několikanásobný mistr ČR v pasení. Tento pes byl plánovaný a zatím jsem velice spokojená. Při práci se mi s ním dobře pracuje. Často s námi jezdí na farmy, kde nám pomáhá. Je velice snaživý, poslušný a rychlý. V jeho 19 měsíců jsme splnili HWT a tak jsme v nové sezoně  začali závodit. Je to mladý pes a máme před sebou hodně závodů, kde si to budeme snažit užít. 

PASENÍ – FENA

I-Gyfu – Daniela Rájová

Chovatel: Eric Gautrey
Datum narození: 18.05.2013

Otec: Brave Kid
Matka: E-Laah Nessie’s Spirit

Gyfu je 4-letá importovaná pracovní fenka. Sezona 2017 byla pro nás velmi úspěšná a kromě titulu Fena roku BCCCZ v pasení jsme také získaly titul nejcennější a to Mistr ČR 2017. Samozřejmě mám z těchto úspěchů velkou radost, ale největší radost mám z toho, že jsme se vrátily zpátky ke sportu po zranění zadní nohy, které nás vyřadilo na celou sezonu 2016.

SPORTOVNÍ KYNOLOGIE – PES

Ary Norje – Dominika Vítková

Chovatel: Miroslav Pelc
Datum narození: 21.05.2006

Otec: Berry Blue Foxy Fox
Matka: Canna ze Skalistých hor

Sportovní kynologii se věnujeme 12 let – byl to pro nás, a stále je, sport číslo jedna.  Ary je přesně takový, jaký by měl kvalitní pes na sportovní kynologii být – tvrdý, sebevědomý, lehce ovladatelný s dobrým přepínáním mezi vzruchem a klidem. Díky všem těmto povahovým vlastnostem se nám podařilo složit všechny naše zkoušky. Zkouškami jako BH, ZM, ZZO1-3 počínaje a IPO3, VPG3 či ZVV2 konče.  Za největší úspěch ale považuji to, že i ve svém věku je stále aktivní, má chuť pracovat a hlavně je zdravý – 1. místo na mistrovství BCCCZ ve výkonu 2017 (bez měsíce 11 let) je už jen sladká třešnička na dortu. 

SPORTOVNÍ KYNOLOGIE – FENA

Bathsheba z Krojčenku – Jana Grešová

TREIBBALL – PES

Born to be wild Hardy Origin – Marcela Skalová

Chovatel: Vladana Šimková
Datum narození: 25.10.2014

Otec: Be Yess of Wendaja
Matka: Keep Faith Hardy Horde

Born to be Wild Hardy Origin „Jessík“ je náš první pes border collie. Je to přátelský, temperamentní a učenlivý pes. Původně měl být Jessik  jen rodinný mazel, ale borderka Vás doma prostě sedět nenechá. 🙂 Jess se od štěněte rychle učil. Zbožňuje balónky, létající talíř a jeho nejoblíbenější hračka je pískací chobotnice. A za piškot předvede všechny triky, které umí. 🙂 🙂

Jednou nás zaujal článek o treibballu, a tak jsme na jaře 2016 jeli na výcvikový víkend do Radíkova, kde jsme poznali spoustu báječných lidiček a psů. S Jessem jsme začali zkoušet „ťukat“ do balónu, ale toho v tu dobu zajímali hlavně psi na opačné straně louky a vždy si našel chvilku, kdy si tam odběhnout na rychlou návštěvu. Postupně se ale začal Jess zlepšovat, balóny ho začaly bavit a v červnu 2017 absolvoval první treibballové závody  v kategorii TRB1 v Pesoparku, na kterých se umístil na 1. místě. Ve stejné sezoně se ještě umístil na 2. místě na Brněnských psích dnech a na 1. místě na podzimních pesoparkových závodech v Praze. Největším úspěchem však bylo 1. místo na Mistrovství ČR v kategorii TRB1, které se konalo v září 2017 v Herolticích. V letošní sezoně by měl Jess přestoupit do kategorie TRB2 a rádi bychom se zúčastnili treibballových závodů v Německu.

Kromě treibballu se s Jessikem věnujeme i noseworku a občas zavítáme na klubovou nebo speciální výstavu BCCCZ.

Prvenství v soutěži Pes roku 2017 si velice vážíme a myslím, že právem můžeme být na našeho borderáčka a ocenění pyšní. 🙂 Všechny závody s Jessem absolvoval můj manžel Jirka. Tímto bych mu ráda poděkovala a oběma popřála hodně štěstí do další treibballové sezony.

VÝSTAVY – PES

American Dexter Morgan of Real Shepherds – Taťána Šmolíková

Chovatel: Mónika Friedl
Datum narození: 03.06.2014

Otec: Sportingfield´s North Star
Matka: Safari at Real Pearl

Juniorchampion CZ, Champion CZ, Champion SK, Grandchampion CZ, Grandchampion SK, Club Champion BCCCZ, 2th BEST show male BCCCZ 2016, 1th BEST show male BCCCZ 2017, 4th male OPEN SLOVAKIA DOG CUP 2016,  1th male OPEN SLOVAKIA DOG CUP 2017,  CRUFTS QUALIFICATION 2018

ZOP ZZO BH ZZO1 ZM UPr1

Dexíka jsem si přivezla z Maďarska jako třetího čtyřnohého parťáka z úplně neznámé chovatelské stanice, která nabízela svůj první vrh.  V době, kdy jsem si ho pořizovala jsem ani netušila, že na poli výstavním dosáhneme tak velkých úspěchů.

Potkali jsme spolu velké množství nových přátel, ať již z klubu BCCCZ, tak kolem výstavních kruhů, bez kterých bychom nebyli tam kde jsme a kterým patří velký dík. Nebudu je jmenovat, protože  bych nerada někoho vynechala.

Ve volných chvílích si užíváme agility a připravujeme se, že začneme jezdit na závody. Na parkuru je nejšťastnější a vyloženě si to užívá.

Dexík je náš rodinný pes, velký mazel, míčkový blázen, pes do nepohody a pes, který nezkazí žádnou srandu.

Přináší do našeho života spoustu radosti a šťastných dnů a jsme nesmírně rádi, že tě Dexíku máme.

VÝSTAVY – FENA

Bomb Blaster Nica Bohemica – Monika Panznerová

ZÁCHRANAŘINA – PES

Bodie Crazy Hola-Hopa – Zuzana Kratochvílová

Chovatel: Lada Richterová
Datum narození: 11. 12. 2010 ( – 11. 5. 2017)

Otec: Rosmarinus The Jongelar
Matka: Cat Ballow Hardy Horde

CZ CH, SK CH, Club CH

Za těch pár let, co mu ten nahoře vyměřil, jsme stihli přičichnout k dogfrisbee,
kde jsme byli párkrát na bedně a díky kterému jsme poznali super bandu lidí.
Taky jsme začali pronikat do tajů záchranářiny, složili jsme si nějaké zkoušky:

RH-L B – záchranářská lavinová zkouška
RH-L A – záchranářská lavinová zkouška
RH-L E – záchranářská lavinová zkouška
RH-FL A – záchranářská plošná zkouška
RH-FL E – záchranářská plošná zkouška
RH-W A – záchranářská vodní zkouška
ZVOP – zkouška vloh ovčáckého psa
BH – zkouška doprovodného psa
ZOP – zkouška ovladatelnosti psa
ZZO 1 – zkouška základní ovladatelnosti
OB-Z – obedience zkouška F1 – dogdancing zkouška

Bodie se stal Klubovým vítězem BCCCZ, Psem roku BCCCZ 2017 v kategorii Záchranářina a třetím Psem roku BCCCZ 2015 v kategorii Dogfrisbee.

V Dogfrisbee DogShop lize se za rok 2015 umístil na 3. místě (z 286 závodníků). Byl mi vždy dokonalým parťákem a nejúžasnějším psem, kterého jsem si kdy mohla přát. Nikdy na něj nezapomenu. <3

VŠESTRANNÝ PES

My Free Man van de Hartenhoeve – Alexandra Křivohlavá

VŠESTRANNÁ FENA

Awesome Kira Crazy Fellow – Alena Smolíková

Vážení členové a borderholici,

jak jsme na schůzi přislíbili, pracujeme na zprovoznění webové verze klubového zpravodaje, do které bude možné přidávat nové články průběžně tehdy, když jsou aktuální. Mějte prosím trpělivost, postupně se zde budou objevovat články nové, i články již publikované ve starších číslech zpravodaje.