Rozhovor: Fyzioterapie u psů

BORDERHOLIC 32 – 1/2016

Řekněte nám něco o sobě.
Věnuji se péči o pohybový aparát zvířat a jejich lidí :-). Miluju psy, momentálně mám čtyři a to rozhodně není konečné číslo. Z toho dvě border collie a popravdě bych už jiné plemeno asi ani nechtěla. Věnuji se hlavně agility a pasení, cítím tedy velkou odpovědnost, za fyzickou stránku své smečky.

Jak jste se k fyzioterapii dostala?
Vlastně nešťastnou náhodou, kdy si moje Karamelka zlomila nohu při tréninku agility. Vyhledala jsem špičkového ortopeda, nechala ji operovat, nastal těžký klidový režim a spousta času na přemýšlení. Po necelých dvou měsících se dělal kontrolní rentgen, který dopadl na výbornou. Veterinář byl nadšen z rychlé rekonvalescence a doslova mi řekl, že už můžeme dělat i to naše agility. Byla jsem najednou nejšťastnější člověk, že moje holčička už je zase zdravá. Bylo mi však jasné, že k návratu do sportu musíme udělat ještě spoustu kroků. Od kamarádky jsem věděla něco málo o tom, že existuje rehabilitace pro psy a já byla ochotná pro Karamelku udělat cokoliv, aby na ní zranění nenechalo žádné následky. Dostala jsem se tedy do péče naší úžasné Katky, zamilovala jsem se do práce, kterou dělala, jak dokázala pejskům pomoci. Staly se z nás kamarádky a já se s jejími cennými radami a pomocí, začala v oboru vzdělávat a postupně získávat zkušenosti. Tedy i taková hrozná věc jako zranění, kterou si nikdy neodpustím, mě dostala k této nádherné práci a nyní i já mohu pomáhat.

Jaké metody a techniky při fyzioterapii používáte a při jakých problémech jsou indikovány?
Při své práci využívám různorodé kombinace technik. Je to velmi individuální a záleží na specifických potřebách každého klienta. Praktikuji bodovou myofasciální techniku podle Bowena, Dornovu metodu, mobilizace, masáže, kineziotapeing, cvičení na balančních pomůckách a v neposlední řadě Reiki. V  krátkosti bych představila tolik populární Dornovu a Bowenovu techniku.  Jedná se o moje dvě velmi oblíbené, které ve své praxi denně používám, hlavně v  jejich kombinaci. Dornova metoda je o provádění mobilizace kloubů, kostí a obratlů s aktivní účastí svalových skupin. Pracuje se s mírným tlakem do středu kloubu, tím se navrátí do své fyziologické polohy. Zabývá se tedy prací s kosterní soustavou. Oproti tomu Bowenova technika se zabývá měkkými tkáněmi a kontrakcemi v  nich – ve svalech, šlachách a fasciích. Pracuje se s  body, které jsou křižovatkami krevních a lymfatických cév s  nervovými vlákny a meridiány. Touto stimulací pomáháme nastolit v  těle homeostázu, vymazat místa bolesti a nastavit tělo k  aktivaci vlastních hojivých procesů.
Obě techniky jsou o jemné a plynulé práci s  tělem, které vyžaduje naladění se na tělo a mysl klienta. Dochází k  odblokování energetických bariér a pomáhají tělu navrátit se k  harmonickému celku.
Tyto metody naleznou své uplatnění jako prevence u sportujících a pracovních psů, při blokádách páteře, rehabilitacích po úrazech, bolestivých stavech pohybového aparátu, dysplazii, kulhání bez zjištěného lékařského nálezu, nervozitě, agresi a spoustě dalších problémů.

Vyhledávají Vás majitelé spíše preventivně nebo se věnujete i poúrazovým rehabilitacím?
Více než z poloviny chodí majitelé sportovních a pracovních psů na preventivní ošetření. Lidé si již začali uvědomovat, jak je důležité se věnovat pohybovému aparátu svého psa. Opakovaně po nich žádáme výkony s důrazem na rychlost, přesnost, drive. Na oplátku je tato preventivní péče maličkostí, kterou my jim můžeme poskytnout. Tato prevence probíhá individuálně v závislosti na psovi a sportu, který provozuje. Většinou se vždy odhalí nějaká drobnost, která zatím nepůsobí viditelné obtíže, ale za čas se problémy mohou začít řetězit a z drobného problémku je najednou problém, který psa omezuje nebo mu způsobuje bolest. V každém případě uvolníme ztuhlé svaly a úpony, zmobilizujeme kloubní spojeni a psa připravíme do další zátěže. Také cvičíme na balančních pomůckách, čímž posilujeme svaly, zlepšujeme propriorecepci, koordinaci, uvědomění si vlastního těla. To vše přispívá k  lepším výkonům.  Věnuji si i poúrazovým terapiím, které vždy probíhají po lékařské péči. A nejlépe na doporučení veterináře. Spolupráce a komunikace je v tomto ohledu nedocenitelná. Terapie poté probíhá velmi individuálně, dle potřeb klienta.

Jaký je rozdíl mezi preventivní a léčebnou (poúrazovou) terapií?
Co vyžadujete od majitelů psů, kteří chtějí řešit konkrétní, již viditelný problém? Je nutné předchozí vyšetření u veterinárního lékaře? Jak při preventivní, tak při poúrazové terapii vždy ošetřuji celé tělo. Při preventivních je například rozdíl péče takový, podle toho jaký sport pes vykonává. Tím pádem zatěžuje některé svalové skupiny více. Při poúrazových terapiích velmi záleží na konkrétním druhu úrazu, společně s  majitelem vypracujeme společný plán a postup práce, čeho chceme dosáhnout a jakými metodami budeme pracovat. Ideální je aktivní zapojení majitele, který podle instrukcí cvičí a pracuje s pejskem i doma. Při zjevných potížích je třeba úzká spolupráce s veterinářem.

S jakými úrazy či následky úrazů se při své práci setkáváte? Vyhledávají Vás častěji majitelé sportujících psů? 
Naštěstí vážných úrazů nebo poúrazových komplikací není mnoho, ale když, tak nejčastěji se jedná o podvrtnuté klouby prstů, natažené nebo přetížené svaly, funkční blokády obratlů, rekonvalescence po zlomeninách. Z  těch nejvážnějších případů jsou to neurologické problémy. Ano, co se týče úrazů, vyhledávají mne častěji psí sporťaci, protože se kvůli provozování sportů zraní častěji.

Co byste doporučila jako prevenci úrazů vzniklých při sportu? Na co by majitelé psů neměli zapomínat před tréninky a závody?
Rozhodně nezapomínat na preventivní ošetření u svého terapeuta. U zdravého psa v kondici, který je bez problémů záleží na míře sportovního vytížení. Ideální frekvence je v rozmezí jednoho až tří měsíců. Dbát na to, abychom psa jen jednostranně nezatěžovali a k  tréninkům přidat i jiný druh zátěže. Ideální je plavání, cvičení na balančních pomůckách, procházky přírodou a běh. Při samotném výkonu je třeba před začátkem psa na výkon připravit, zahřát svaly. Po výkonu vždy vychodit a provést strečink. Toto je úplný základ, co pro svého psa můžeme udělat. A musím říci, že na svých klientech pozoruji znatelné rozdíly, kdo opravdu tuto péči psům věnuje a na přípravu těla na výkon a po výkonu dbá.

Přeji Vám hodně aktivně strávených chvil se svými borderkami a bez žádných úrazů!